Vyhlazovací tábory nacistického Německa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlavní směry deportací směřujících přes koncentrační tábory do vyhlazovacích táborů
Přibližné množství zabitých v každém vyhlazovacím táboře (Zdroj: Jad Vašem[1])
Jméno tábora počet mrtvých Ref.
Auschwitz-Birkenau 1,400,000 [2]
Belzec 435,000 [3]
Chelmno 320,000
Jasenovac 600,000 [4]
Majdanek 360,000
Malý Trostinec 65,000
Sobibor 250,000
Treblinka 870,000

Vyhlazovací tábory je označení několika málo táborů založených nacisty za druhé světové války a sloužících primárně pro hromadné, systematicky řízené („průmyslové“) vyvražďování Židů (v menší míře také Romů a některých dalších skupin vězňů). V těchto „táborech smrti“ bylo v průběhu druhé světové války zastřeleno či zplynováno téměř 2 700 000 Židů a mnoho lidí dalších národností. V souladu s německým plánem Generalplan Ost byli ve vyhlazovacích táborech různého typu likvidováni ve větší míře i příslušníci pro nacisty méněcenných slovanských národů, například v německých táborech v Polsku bylo zlikvidováno zhruba 1,3 milionu Poláků (mimo Židy) a 800 tisíc sovětských válečných zajatců (viz německé zločiny v Polsku za druhé světové války).

Vyhlazovací tábory[editovat | editovat zdroj]

Vyhlazovací tábory začaly být zakládány roku 1941 na okupovaných územích Polska.

Pouze vyhlazovací funkci plnily první čtyři ze jmenovaných táborů, Majdanek a Osvětim plnily zároveň funkci koncentračních táborů, takže (podstatně menší) část vězňů byla určena pro otrockou práci.

Termínu „vyhlazovací tábor“ se začalo užívat až po druhé světové válce, sami nacisté se snažili všemožně maskovat jejich skutečné určení.

Proces hromadného vraždění procházel několika fázemi: od hromadného střílení přes plynování v pojízdných vozech (tzv. dušegubkách) až k plynovým komorám. Nacisté se jednak snažili zefektivnit proces vyhlazování (šetřit náklady, počet lidí zapojených do procesu apod.), jednak učinit vraždění snesitelnějším, tj. oddělit oběť od vraha (při masovém střílení docházelo k srdcervoucím scénám, oproti tomu vraždění v plynových komorách bylo maximálně odosobněno).

Auschwitz
Spalovna těl v Buchenwaldu

Před a během druhé světové války spravovalo nacistické Německo koncentrační tábory (konzentrationslager, zkratka KZ nebo KL) v oblastech, které v daném okamžiku ovládalo. V těchto táborech miliony vězňů zemřely krutým zacházením, na nemoci, hladovění a přepracování, nebo byli zlikvidováni pro neschopnost práce, stáří nebo z jiného důvodu. První koncentrační tábory byly vybudovány v Německu pro umístění politických disidentů tamějšího režimu.

V koncentračních táborech byly internovány dvě hlavní skupiny vězňů - Židé a váleční vězňové, většinou z Polska a Ruska - obě se počítaly na miliony. Taktéž velké množství Romů, komunistů, homosexuálů (ale třeba i Svědků Jehovových) skončilo v koncentračních táborech. V menší míře stejný osud z různých důvodů potkal menší množství zajatých spojenců.

Od roku 1942 nacistické Německo ustanovilo vyhlazovací tábory pro systematické vyvraždění všech Židů v Evropě – tento plán se jmenoval Konečné řešení židovské otázky. Tyto tábory byly vybudovány v obsazeném Polsku a Bělorusku. Přes tři miliony Židů v nich zemřelo, především v plynových komorách nebo bylo zastřeleno.

Koncentrační a vyhlazovací tábory před válkou, během války a po válce[editovat | editovat zdroj]

Schody smrti v KT Mauthausen, po nichž vězni vynášeli půlmetrákové žulové kvádry k stavbě tzv. České zdi. Řada z nich zemřela vyčerpáním

Některé tábory (více na dobytých územích) byly vybudovány až během války, některé (původně sklady či jiná zařízení) byly konsolidovány do plného chodu. Byla podniknuta opatření, aby veřejnost neviděla a nevěděla, co se v nich děje. Na začátku války již fungovalo šest koncentračních táborů: Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald, Flossenbürg, Mauthausen a Ravensbrück. V roce 1938 SS začala používat tyto tábory jako zdroj nucené pracovní síly ke svému zisku. Tuto pracovní sílu využilo mnoho německých firem a společností, zvláště na připravovanou válku.

Po začátku války se koncentrační tábory staly místem, kde „nižší rasy“ a nepřátelé režimu (též obecně označovaní jako „nežádoucí“) byli zotročováni, mučeni, sužováni hladem bez jakékoli péče a kde nakonec nacházeli smrt. V naprosté většině vězni nosili v těchto táborech stejnokroje s číslem a znakem, identifikujícím jejich původ.

Po válce byla velká část koncentračních a vyhlazovacích táborů zničena, některé ale zůstaly a staly se trvalou připomínkou hrůz nacistické perzekuce. Největší vyhlazovací tábor byl Osvětim, kde zemřelo přes 1 000 000 Židů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů (uspořádal: Miloš Pojar): Stín Šoa nad Evropou, Židovské muzeum v Praze, Praha, 2002.
  • Blodig Vojtěch, Krejča Otomar, Krejčová Helena, Munk Jan, Lhotka Petr, Pavlát, Leo: Téma:HOLOCAUST, Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách, nakl. Tauris, 2005.
  • Lagus, Karel, Polák, Josef: Město za mřížemi, Naše vojsko, Praha, 1964.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazi concentration camps na anglické Wikipedii.

  1. Yad Vashem, naposledy zhlédnuto 7. května 2007
  2. Per [1],Pressac, Jean-Claude. Die Krematorien von Auschwitz. Piper Verlag. Munich 1994
  3. A New Document on the Deportation and Murder of Jews during "Einsatz Reinhardt" 1942
  4. Jasenovac, Yad Vashem.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]