Friedrich Hartjenstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Hartjenstein
Narození: 3. srpen, 1905
Flag of the German Empire.svg Piene, Německé císařství
Úmrtí: 20. říjen , 1954 (49 let)
Francie Méty, Francie
Vojenská kariéra
Hodnost: Waffen-SS SS-Obersturmbannführer
Doba služby: 1926–1945
Sloužil: Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1944)
Složka: Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1938)
Flag Schutzstaffel.svg Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka: 6. divize
3. tanková divize SS „Totenkopf“
Velel: Koncentrační tábor Natzweiler-Struthof
Panzertruppenschule Putlos
Panzertruppenschule Bergen
Války: Druhá světová válka
Bitvy: Invaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Obležení Leningradu
Děmjanský kotel
Východní fronta
Vyznamenání: Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy

Friedrich Hartjenstein (3. srpna 1905, Piene20. října 1954 Metz) byl německý důstojník Waffen-SS a válečný zločinec. Nejznámější je díky svému působení jako velitel koncentračního tábora Auschwitz II (Birkenau) v letech 1943-1944. Během své služby u Waffen-SS dosáhl hodnosti SS-Obersturmbannführer (podplukovník).

Mládí a počátky vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Friedrich Hartjenstein se narodil 3. srpna roku 1905 v dolnosaském městě Piene jako nejstarší syn místního ševce, Friedricha Hartjensteina staršího a jeho ženy Else (rozená Reubock). V roce 1912 nastoupil na místní základní školu, z níž přešel v roce 1920 na místní reálné gymnázium, kde o dva roky později odmaturoval.

Následně začal pracovat v zemědělství, kde se živil jako správce zboží. Hartjenstein se následně rozhodl vstoupit v polovině prosince roku 1926 do Reichswehru, kde byl zařazen jako vojín k 16. rotě od 17. pěšího pluku (Infanterie-Regiments Nr. 17). V tu dobu spadal pluk pod 6. divizi generálporučíka Leopolda von Lebedura a jeho rota byla umístěna ve městě Celle. K počátku října následujícího roku byl Hartjenstein převelen k 2. rotě od svého pluku do Braunschweigu.

Zde strávil následující dva roky a bylo rozhodnuto jeho nadřízenými, že bude zařazen do plukovního ročního poddůstojnického výcviku v Celle. Po jeho dokončení se Hartjenstein vrátil zpět ke své 2. rotě do Braunschweigu a na jaře roku 1931 byl povýšen do hodnosti desátníka (Unteroffizier). Následující roky stoupal Hartjenstein rychle po služebním žebříčku a k počátku října roku 1934 dosáhl hodnosti nadrotmistra (Oberfeldwebel).

V polovině prosince roku 1935 byl Hartjenstein přeložen v rámci armády k jezdectvu, kde byl se svojí původní hodností zařazen jako nadrotmistr jezdectva (Oberwachtmeister) ke 4. jízdnímu střeleckému pluku (Kavallerie-Schützen-Regiment 4). V téže roce si 5. ledna vzal za ženu svojí snoubenku Auguste Eckhardtovou.

Následně během roku 1938 absolvoval školící kurz na armádní odborné škole pro vojenskou správu a hospodaření v Iserlohe, po jehož dokončení byl v prosinci téhož roku povýšen do hodnosti poručíka v záloze (Leutnant der Reserve) a následně z armády propuštěn.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Služba na frontě[editovat | editovat zdroj]

Hartjenstein se k počátku ledna následujícího roku rozhodl vstoupit do Waffen-SS, kde byl s hodností SS-Oberscharführer (nadrotmistr SS) zařazen ke SS-Totenkopfverbände. Jeho prvním služebním postem se mu stal 2. pluk SS „Brandenburg“ (SS-Totenkopfstandarte „Brandenburg“) pod velením SS-Standartenführera Paula Nostitze. Zde byl za nedlouho povýšen do hodnosti SS-Obersturmführera (nadporučík SS) a převzal velení 10. roty. S tímto plukem se následně zúčastnil tažení v Polsku v září roku 1939. Zde jednotka sloužila k odchytávání zbloudilých vojáků polské armády, ale také k terorizování a vraždění polské inteligence, kněží, židů a politických představitelů.

K počátku listopadu roku 1939 byla vytvořena bojová divize SS „Totenkopf“ pod velením SS-Gruppenführera Theodora Eickeho a právě pluk SS „Brandenburg“, kde Hartjenstein sloužil byl použit k vytvoření 2. pěšího pluku SS (SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 2) z této divize. Hartjenstein byl zařazen ke 14. rotě, která byla specializovaná na protitankový boj.

V létě následujícího roku se divize SS „Totenkopf“ zapojila do západního tažení, avšak ze začátku jen jako záložní jednotka. Brzy však byla odvelena na frontu a zúčastnila se pod velením SS-Standartenführera Heinze Bertlinga bojů v Belgii. Hartjenstein si za velení své roty vysloužil za zásluhy Železný kříž II. třídy.

K počátku června roku 1940 byl ve velení roty vystřídán a následně převelen do štábu divize, která dostala rozkazy k přesunu na východní frontu. Zde byl v polovině ledna následujícího roku Hartjenstein jmenován velitelem obranného perimetru štábu celé divize SS Totenkopf. Ve funkci zůstal necelé dva měsíce a poté byl jmenován velitelem zásobování divize, kde nahradil SS-Obersturmbannführera Ericha Tschimpkeho. Za tuto službu obdržel také Hartjenstein později Železný kříž I. třídy a následně byl převelen ke 3. pěšímu pluku SS (SS-Totenkopf-Infanterie-Regiments 3) ze své divize, kde byl jmenován velitelem I. praporu. K počátku listopadu roku 1941 byl pak povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführera (major SS).

Divize poté bojovala dále na východní frontě pod velením Skupiny armád Sever a účastnila se útoku na Lenningrad. Následně se Hartjenstein dostal se svým praporem a zároveň i celou divizí SS „Totenkopf“ a dalšími německými jednotkami do obklíčení v Děmjanské kapse a bojoval zde až do srpna roku 1942, kdy byl letecky dopraven do Německa.

Služba v koncentračním táboře[editovat | editovat zdroj]

K 1. září byl Hartjenstein přidělen ke správnímu a hospodářskému úřadu SS (SS-Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt) generála SS Oswalda Pohla, který měl mj. na starost i správu koncentračních táborů. Zde bylo rozhodnuto, že bude dále zařazen ke skupině úřadů D (Amstgruppe D) SS-Brigadeführera Richarda Glückse, který se konkrétně zabýval veškerými záležitostmi ohledně koncentračních táborů.

Nejprve působil v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1939 byl velitelem posádky SS v pracovním táboře Niedernhagen-Wewelsburg. V letech 1940-1942 sloužil v SS-Totenkopf, mj. se také účastnil bojů na východní frontě. 1. září 1942 byl převelen na Inspektorát koncentračních táborů (Inspektorat des Konzentrationslager), kde byl velitelem batalionu táborových stráží (Führer des SS-Totenkopfbataillon). Po přeložení do Birkenau působil nejprve ve funkci velitele posádky SS a později jako velitel Auschwitz II (od 22. listopadu 1943 do 15. května 1944). Poté byl převelen na stejnou funkci do KL Natzweiler, kterou zastával do 27. února 1945. Do konce války pak byl velitelem cvičných pluků SS.

Poválečný osud[editovat | editovat zdroj]

Na konci války byl Hartjenstein zajat britskými jednotkami a následující rok strávil v zajetí. Dne 1. června 1946 byl odsouzen válečným tribunálem ve Wuppertalu k doživotnímu trestu odnětí svobody za popravu čtyř členů odporu. Za necelý týden byl ovšem znovu souzen, neboť bylo zjištěno, že dal rozkaz k popravě válečného zajatce, příslušníka britského královského letectva. V tomto případě byl odsouzen k trestu smrti zastřelením.

Následně byl ale vznesen požadavek od francouzské jurisdikce na vydání. Zde byl Hartjenstein souzen za zločiny spáchané během své služby jako velitel koncentračního tábora Natzweiler-Struthof na severovýchodě Francie. I v tomto případě byl vynesen rozsudek trestu smrti, avšak k samotné popravě nedošlo, neboť Friedrich Hartjenstein utrpěl 20. října roku 1954 infarkt, na jehož následky ve věznici v Metách zemřel.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I, Oświęcim 1995, s. 112.
  • Oświęcim w oczach SS, Oświęcim 2001, s. 218.