Wilhelm Canaris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilhelm Canaris
Bundesarchiv Bild 146-1979-013-43, Wilhelm Canaris.jpg

Narození: 1. ledna 1887
Flag of the German Empire.svg Aplerbek, Německé císařství
Úmrtí: 9. dubna 1945 (58 let)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Flossenbürg, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost: Admiral
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1944)
Složka: War Ensign of Germany 1903-1918.svg Kaiserliche Marine
Flag of Weimar Republic (jack).svg Reichsmarine (do roku 1933)
War Ensign of Germany 1938-1945.svg Kriegsmarine (do roku 1943)
Velel: Šéf Abwehru
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Bitva u Falklandských ostrovů
Vyznamenání: Finský řád kříže Svobody I. třídy s hvězdou a meči
Německý kříž ve stříbře
Pruský železný kříž I. třídy
Pruský železný kříž II. třídy

Wilhelm Franz Canaris (1. ledna 18879. dubna 1945) byl německý námořní důstojník a pozdější admirál, který byl od 1. ledna 1935 do 11. února 1944 vedoucím Abwehru, vojenské zpravodajské služby OKW. Zároveň byl členem německého protinacistického odboje a podílel se na atentátu na Hitlera z července roku 1944.

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Wilhelm Canaris se narodil 1. ledna roku 1887 ve vestfálském městě Aplerbeck nedaleko Dortmundu jako syn zámožného průmyslníka Carla Canarise a jeho ženy Auguste (rozená Popp). Své dětství prožil v Duisburgu, kde také později nastoupil na místní Steinbartovo gymnázium a maturoval zde v roce 1905.

Až do roku 1938 byla jeho rodina chybně spojována s postavou řeckého revolucionáře, politika a admirála Konstantina Kanarise, který měl výrazně ovlivnit jeho rozhodnutí vstoupit do císařského námořnictva. Avšak v roce 1938 bylo zjištěno, že rodina Wilhelma Canarise se původně jmenovala Canarisi a že má kořeny v severní Itálii odkud přišla do Německa v 17. století.

Počátky vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě se mladý Canaris rozhodl ve věku 17 let vstoupit do císařského válečného námořnictva a jako námořní kadet (Seekadett) byl odvelen na výcvikovou loď Stein, kde absolvoval základní námořní výcvik zakončený ke konci března následujícího roku.

Hned poté nastoupil již v hodnosti námořního praporčíka (Fähnrich zur See) na rok a půl na námořní školu, kde absolvoval několik zvláštních instruktáží. Po jejich ukončení nastoupil ke konci listopadu roku 1907 službu na lehkém křižníku Bremen. Zde sloužil až do konce října roku 1909, při čemž byl ke konci září 1908 povýšen do hodnosti námořního poručíka (Leutnant zur See).

Poté byl 27. listopadu roku 1909 převelen do štábu roty u I. torpédové divize a zde byl ke konci srpna roku 1910 povýšen do hodnosti námořního nadporučíka (Oberleutnant zur See). Zde se také prvně setkal se zpravodajskou činností, když současně s touto funkcí sloužil i na několika menších torpédových člunech vždy jako zpravodajský důstojník.

Počátky první světové války - Bitva o Falklandské ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Jeho dalším služebním postem se mu stal lehký křižník Dresden, kde sloužil opět jako zpravodajský důstojník pod velením fregatního kapitána Emila Lüdeckeho. S křižníkem se na počátku války v roce 1914 účastnil neúspěšné bitvy u Falklandských ostrovů a jeho loď byla jedinou lodí, které se podařilo unikat britské flotile až do března roku 1915.

Přesněji 8. března se Canaris a jeho lehký křižník Dresden nacházel v zátoce Cumberland u ostrova Robinsona Crusoe téměř bez paliva, s nedostatkem zásob, bez munice pro hlavní zbraň a s poškozeným motorem.

O celých 6 dní později, 14. března, byl nepolapitelný křižník Dresden vypátrán britskými křižníky Kent a Glasgow. Poté, co bylo vypáleno z britské strany pár výstřelů, se křižník Dresden vzdal a vyslal právě jejího zpravodajského důstojníka, nadporučíka Canarise, aby vyjednával s britským velením o kapitulaci. Toto celé však mělo posloužit jen jako prostředek pro získání více času proto, aby posádka stihla opustit loď a potopit jí.

Poté, co byl křižník Dresden potopen, bylo přes 300 mužů včetně Canarise zajato a internováno v Chile. Avšak Canarisovi se v srpnu téhož roku podařilo ze zajetí uprchnout a za pomoci své znalosti španělského jazyka a několika německých obchodníků vrátit se zpět do Německa.

Po roce 1917 velel ponorce ve Středomoří. V roce 1919 si vzal za ženu dceru z taktéž bohaté rodiny průmyslníka Eriku Waagovou. Měli spolu dvě dcery, Evu a Brigitte.

Výmarská republika a Abwehr[editovat | editovat zdroj]

Po válce se stal velitelem křižníku Berlin, který sloužil jako výcviková loď a posléze jako kapitán velí řadové lodi Schlesien. Ve službě v poválečné Reichsmarine se setkává s mladým námořním kadetem jménem Reinhard Heydrich. V lednu 1935 nahrazuje korvetního kapitána Conrada Patziga v čele Abwehru. Jako vedoucí Abwehru protežoval některé konzervativní účastníky odboje, kterými byli například Hans Oster, Dietrich a Klaus Bonhoeffer a Hans von Dohnanyi. 9. dubna 1945 byl po rozsudku stanného soudu SS popraven v koncentračním táboře Flossenbürg.[1]

Pamětní deska v koncentračním táboře Flossenbürg

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • Seekadett - 1. duben, 1905
  • Fähnrich zur See - 7. duben, 1906
  • Leutnant zur See - 28. září, 1908
  • Oberleutnant zur See - 29. srpen, 1910
  • Kapitänleutnant - 16. listopad, 1916
  • Korvettenkapitän - 1. leden, 1924
  • Fregattenkapitän - 1. červen, 1929
  • Kapitän zur See - 1. říjen, 1931
  • Konteradmiral - 1. květen, 1935
  • Vizeadmiral - 1. duben, 1938
  • Admiral - 1. leden, 1940

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Wilhelm Canaris ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • André Brissaud: Canaris. 1887-1945; Frankfurt 1990
  • Heinz Höhne: Canaris. Patriot im Zwielicht; München (C. Bertelsmann) 1976 (ISBN 3-570-01608-0)
  • Michael Mueller: Canaris, Berlin: Propyläen 2006, ISBN 3-549-07202-3
  • Heinz Höhne: Admiral Wilhelm Canaris; in: Gerd R. Ueberschär (Hrsg.): Hitlers militärische Elite Bd. 1, Primus Verlag, Darmstadt 1998, ISBN 3-89678-083-2, Seite 53-60