Reinhard Heydrich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Reinhard Heydrich
Bundesarchiv Bild 146-1969-054-16, Reinhard Heydrich.jpg

Ve funkci:
29. září 1941 – 4. června 1942
Jmenován Adolfem Hitlerem
Předchůdce Konstantin von Neurath (protektor do 24. srpna 1943)
Nástupce Kurt Daluege (zastupující protektor)

Ve funkci:
27. září 1939 – 4. června 1942
Jmenován Heinrichem Himlerem
Předchůdce (úřad vytvořen)
Nástupce Heinrich Himmler

Ve funkci:
24. srpna 1940 – 4. června 1942
Předchůdce Otto Steinhäusl
Nástupce Arthur Nebe

Narození 7. březen 1904

Flag of the German Empire.svg Halle an der Saale, Německé císařství

Úmrtí 4. červen 1942 (38 let)¹
Protektorát Čechy a Morava Praha-Libeň, Protektorát Čechy a Morava
Politický subjekt NSDAP
Choť Lina Heydrich
Vojenská služba
Sloužil Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1942)
Složka Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Flag Schutzstaffel.svg SS (do roku 1942)
Ordnungspolizei flag.svg Ordnungspolizei (do roku 1942)
Hodnost SS-Obergruppenführer und General der Polizei
Vyznamenání Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Zlatý stranický odznak
¹výsledek Operace Anthropoid

Reinhard Tristan Eugen Heydrich (7. března 1904 Halle an der Saale4. června 1942 Praha) byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera a třetí nejvyšší představitel SS (obergruppenführer SS) a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), v letech 19411942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Byl jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Jako zastupující říšský protektor prosazoval politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům versus brutální perzekuce vůči neloajálním a nepřátelům. 27. května 1942 provedli atentát (operace Anthropoid) z Anglie vyslaní českoslovenští parašutisté, na jehož následky posléze zemřel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Jeho otec byl hudební skladatel a ředitel hallské konzervatoře Richard Bruno Heydrich. Po skončení první světové války se stal členem Freikorpsu a bojoval proti bolševické revoluci v Německu. Po studiích na gymnáziu nastoupil k námořnictvu. Roku 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu. Sloužil na křižníku německého námořnictva Berlin. Roku 1931 byl po předchozí milostné aféře (v roce 1931 byl jednou dívkou obviněn z nečestného jednání a z toho že ji přivedl do jiného stavu) z námořnictva propuštěn.

Ve volném čase se zabýval hrou na housle a šermem, v šermu byl několikanásobný přeborník SS, ovládal plynně několik světových jazyků.

Roku 1931 se zasnoubil s Linou von Ostenovou a ta ho přivedla k NSDAP a SS. V roce 1932 založil Bezpečnostní službu – Sicherheitsdienst (SD). Roku 1934 se zúčastnil „noci dlouhých nožů“. V roce 1939 byl pod jeho vedením vytvořen Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA). V letech 19391941 byl rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe, podnikl dokonce několik bojových letů, nicméně poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu Hitler další bojové lety zakázal.

27. září 1941 se stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava a stal se též ředitelem protektorátní policie a usadil se na zámku v Panenských Břežanech asi 20 kilometrů severně od Prahy. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyvražďovacích táborech smrti (např. Majdanek, Treblinka, Osvětim, Chelmno atd.).

Poštovní známka s vyobrazením Heydrichovy posmrtné masky

Dne 26. prosince 1931 se oženil se šlechtičnou Linou von Osten a měl s ní čtyři děti:

  • Klaus Heydrich (17. 6. 1933 – 24. 10. 1943)
  • Heider Heydrich (* 23. 12. 1934)
  • Silke Heydrich (* 9. 4. 1939)
  • Marte Heydrich (* 23. 7. 1942)

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Atentát na Heydricha.

Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan do kanceláře jeho úřadu na Pražský hrad na něj v Praze-Libni provedli atentát českoslovenští parašutisté. Zprvu jeho zranění nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky zemřel (v té době nebyla k dispozici antibiotika) – jednalo se pravděpodobně o otravu krve z vnitřního poranění sleziny. Pohřben byl s nejvyššími poctami na hřbitově invalidů v Berlíně, dnes již není jeho hrob znám.

Německé represálie na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovaly po atentátu a zejména po jeho úmrtí, neznaly míru (toto období se označuje jako heydrichiáda). Lidé byli stříleni bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z epizod tehdejšího německého útlaku.

Atentát na Heydricha podle historiků přispěl k tomu, že Britové definitivně uznali Edvarda Beneše za legitimní hlavu Československa. Akt byl považován za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že nejen Británie a Francie, ale i tehdejší spojenec hitlerovského Německa Itálie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více jak třetinu jeho území. V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých nacistických pohlavárů, v tomto ohledu šlo o zcela unikátní akci. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců.

Ve funkci zastupujícího říšského protektora Heydricha nahradil Kurt Daluege.

Lidé v jeho okolí[editovat | editovat zdroj]

Vila ve Wannsee, kde bylo za předsednictví SS-Oberguppenführera R. Heydricha dohodnuto vyvraždění miliónů nevinných lidí

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Čvančara: "Heydrich", ISBN 80-86010-87-2, Praha 2004.
  • Mario R. Dederichs: "Heydrich. Das Gesicht des Bösen" (Heydrich. Tvář zla), ISBN 3-492-04543-X, Mnichov 2005.
  • Günther Deschner: "Reinhard Heydrich: architekt totální moci" (Reinhard Heydrich - Statthalter der totalen Macht), ISBN 80-86182-62-2, Rybka, Praha, 2002.
  • Lina Heydrichová: "Verheiratet mit einem Kriegsverbrecher" (Manželkou válečného zločince), ISBN 3-7787-1025-7, Pfaffenhofen 1976.
  • Kárný, Miroslav; Milotová, Jaroslava; Kárná, Margita (eds.). Protektorátní politika Reinharda Heydricha, 1. vyd. Praha : TEPS, 1991. 301 s. : obr. příl., rejstřík. – Obsahuje: část textu v němčině ISBN 80-7065-064-8
  • Jan Berwid-Buquoy: Das Attentat auf den Stellvertertenden Reichsprotektor von Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich. Offene Fragen in den Publikationen tschechischer Autoren (Atentát na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, Reinharda Heydricha. Otevřené otázky v publikacích českých autorů), Verlag Bohemia, Mnichov 1981.
  • Nario R. Dederichs: Heydrich Tvář zla, Piper Verlagen, Mnichov 2005, ISBN 978-80-7309-669-4
  • Rupert Butler: "Gestapo", ISBN 80-7352-077-X, Praha 2006
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 220.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]