Konečné řešení české otázky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Konečné řešení české otázky (německy: Endlösung der tschechischen Frage) je nacionálněsocialistický pojem pro germanizaci českomoravského prostoru. V poněmčení českého obyvatelstva spatřovali nacisté dlouhodobě jedinou možnost zajištění trvalé stability v tzv. srdci Říše. K hlavním strůjcům a propagátorům germanizace české a moravské oblasti patřil Reinhard Heydrich. Rozhodující hledisko pro poněmčení českého národa spatřovali nacističtí předáci v rasové příbuznosti. Česká krev byla nejenom protektorátními zákony chráněna před míšením se Židy, ale v osobních průkazech museli protektorátní příslušníci uvádět také rodokmeny předků. [1][2][3][4]

Obsazení Československa a zřízení Protektorátu Čechy a Morava znamenalo jednak rozhodující obrat v nacistické politice ( "Volkstumspolitik"), ale také nové pole působnosti. [5] Poprvé se totiž jednalo o připojení oblasti, jejíž obyvatelstvo nebylo ve své většině německé národnosti, jak tomu bylo u Rakouska a Sudet. Statistika z března roku 1940 uváděla 7,25 milionu Čechů a 189 000 Němců, z toho 101 000 v Čechách a 88 000 na Moravě. Nové území mělo být pomalu germanizováno a postupně "osídlováno" cestou podpory zde dosud žijících Němců a současně přerozdělením české půdy tzv. "Volksdeutschen". [6] Na druhé straně zde existovaly plány SS, Reichsnährstand (RNST), Zivilverwaltung a konečně i Hitlera na zřízení "deutschen Siedlungsbrücken". Tím se také stalo území Protektorátu jedním z cílů agrární politiky NSDAP. V případě Protektorátu se nemělo jednat o hospodářské vykořistování území, ale o cílenou germanizaci prostoru na základě politiky "Blut", "Boden" a " Ernährungswirtschaft" (krve, půdy a potravinového průmyslu). [7]

Půdní politika SS a rasistické předpoklady českého národa[editovat | editovat zdroj]

Karl Valentin Müller ve svém memorandu „Česko-německá otázka“ (Die tschechisch-deutsche Frage) zpracovaném ještě před mnichovskými událostmi nastínil poněmčení českých zemí. Tvrdil, že u velké části „nacionálně českého“ obyvatelstva koluje v žilách čechyzovaná německá krev, a ta že musí být zpětně germanizována. Müller ale poukazoval na realizaci bez nátlaku, který by podle něho jen vyvolal národní odpor. Jednou z cest byl třeba sociální vzestup. Na své teorii dál pracoval a připravoval další studie pro NS aparát.[8]

Na koncepci a provedení plánu germanizace se podíleli: Konstantin Freiherr von Neurath (říšský protektor v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1943) se svým aparátem, Richard Walther Darré (Reichsernährungsministerium s jeho oddělením pro "Neubildung deutschen Bauernturms"), zrovna tak Dr. Wilhelm Stuckart ( Reichsministerium des Innern). Skrze Reinharda Heydricha ( SS-Obergruppenführer, General der Polizei, Leiter des Reichssicherheitshauptamts (RSHA) a Stellvertretender Reichsprotektor v Protektorátu), Franka (státní tajemník Úřadu říšského protektora, srpen 1943 německý státní ministr pro Čechy a Moravu), Panckeho (RuSHA) a Curta von Gottberg (vedoucí RuSHA) se mohla zapojit do procesu i SS. [7]

Osídlovací politika ležela v prvních měsících v rukou vedoucího pozemkového úřadu Curtha z Gottbergu, který (podle vzoru v "Altreich" Reichsverein für Volkspflege und Siedlerhilfe) zřídil „Stiftung zur Förderung und Unterstützung von Siedlern in den Ländern Böhmen und Mähren". Nadace začala působit v Protektorátu od 7. 8. 1939. Nejprve došlo k zabavení 16 000 ha židovské půdy a do konce roku přibylo ještě 40 000 ha v hodnotě 413 mil. českých korun. Za pomoci Nadace pro podporu osídlování pokračovalo zabavování katolické půdy o rozloze 32 000 ha a 145 488 ha státního lesa. Do konce války tak měla SS v rukou 500 000 ha půdy a lesa.[7]

Po zřízení Protektorátu se problémem české otázky zabýval také gen. Friderici. Jeho řešení byla spíše nahodilá.[pozn. 1] [pozn. 2] [pozn. 3]

„...S ohledem na podmínky v Protektorátě, o nichž byla zmínka v úvodu, a v zájmu velkého cíle rozbití české vůdcovské vrstvy muselo by se počítat s přijetím českých živlů do velkoněmeckého prostoru jako s nutným zlem.

Příklady:

  • povolání českých vědců na německé vysoké školy.
  • Povolání českých hospodářských pracovníků do německých podniků.
  • Přivedení techniků a odborných dělníků do Německa.
  • Výměna lékařů.
  • Převzetí českých studentů německými vysokými školami.
  • Převzetí českých statkářů jako německých rolníků.
  • Bylo by podle mého názoru také možné zaměstnávat bez nebezpečí zvlášť vybrané bývalé příslušníky česko-slovenské armády v německých soukromých podnicích (kromě zbrojního průmyslu).
Kdyby se tyto živly neosvědčily a kdyby se nepřeorientovaly, pak je přece beze všeho můžeme poslat zase domů. Při přizpůsobivosti Čechů lze však s určitostí očekávat, že většina z nich se jako jednotlivci ve velkém německém prostoru v krátké době přeorientuje, že bude hrda na svou vážnost a svůj příjem a že se bude už v příští generaci cítit jako Velkoněmci....“

– Gen.Friderici, červenec 1939, Příloha dopisu zmocněnce branné moci u říšského protektora v Čechách a na Moravě, č. 22/40, [9][10][11]

Plán poněmčení českomoravského prostoru neměl být realizován ze dne na den. Dokonce sám A. Hitlera ho odhadoval na 300 let. [12]Češi měli být asimilováni nenápadně a nenásilně. Osobní tajemník K. H. Franka SS-Obersturmbannführer Gies například ve své zprávě veliteli bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) a veliteli bezpečnostní policie v Protektorátu píše:

„… je nutno požadovat, aby se poněmčení dělo bez vnitřního konfliktu, bez zlomení osobnosti. Je proto vyloučen nátlak na změnu národnosti. Přijetí do německého národního společenství musí znamenat vyznamenání, které lze dosáhnout chováním a výkonem. Proto se hlavní plánovací práce mají omezit na to, aby vytvořily možnosti pro změnu národnosti (zejména vnější předpoklady a vnitřní přístupnost lidí) a v dalším je třeba nechat volně působit přirozené síly. Žádné přitahování násilím, pouze výběrové přijímání, výběrová volba. Dalo by se mluvit o ´řízeném přirozeném výběru ´...“

– SS-Obersturmbannführer Gies, prosinec 1940, [13]

Osídlování kontra vysídlení[editovat | editovat zdroj]

Osídlovací a půdní politika Třetí říše měla dva hlavní dlouhodobé cíle. Na jedné straně šlo o osídlení co největšího počtu německého obyvatelstva na území Protektorátu a posílení existujících německých jazykových ostrovů, na druhé straně mělo být "neponěmčitelné" české obyvatelstvo vysídleno a s obyvatelstvem pro "poněmčení vhodným" se počítalo pro nasazení na práci ve "Staré říši". [7]

Zainteresovaní experti se nejprve zaměřili na německé obyvatelstvo kolem Jihlavy a Brna. V květnu 1939 plánoval SS-Obersturmbannführer Theo Henschel a velitel RuS-Verbindungsstelle v Praze zapojení RuSHA vedené německou osídlovací společností "Deutschen Ansiedlungsgesellschaft" pro podchycení všech pozemků v jihlavském okrese dosud v židovských rukou nebo v majetku českého státu. Proto zde vznikly dvě nové osídlovací společnosti - Gemeinnützige Siedlungsgesellschaft v Jihlavě a Gemeinnützige Siedlungsgesellschaftv Olomouci. Plány se však protáhly až do roku 1941, kdy byl poprvé 500 až 600 osídlencům z Besarábie předán majetek židovského nebo českého státu do povinné správy. Až do počátku roku 1944 se ale osídlování nehýbalo z místa - místo očekávaných 150 000 rodin etnických Němců se podařilo usídlit jen pouhých 6 000 osob. [7]

Vysídlování českého obyvatelstva bylo úspěšnější. Uvádí se číslo asi 15 000 obyvatel, kteří v rámci zřizování tzv. "vojenských cvičišť" přišli o majetek a s kterými bylo následně počítáno pro pracovní nasazení ve "Staré říši". Přesídlení etnických Němců z Jižního Tyrolska následovalo až po opci z 1. 1. 1940 a mělo téměř mizivý úspěch. Curth von Gottberg ve zprávě říšskému protektorovi Neurathovi píše:[7] (Na pozemkový úřad nastoupil po Gottesbergovi na konci roku 1940 Theodor Gross.)

"...na základě provedených opatření pozemkového úřadu je uvolněno další množství rodin... Dovoluji si podotknout, že už nyní přichází v úvahu 50 000 obyvatel z oblasti Tábora a 13 000 rodin z Moravy. S ohledem na politickou situaci musí být také tito umístěni v Říši..."

– Curth von Gottberg 14. 8. 1939, Kárný, Die Deutschen, str. 391 - 392

K. H. Frank předal Hitlerovi 28. 8. 1940 návrh, ve kterém líčí možnost, na základě rasové rovnosti miliónů Čechů s Němci, přivést “několik miliónů Čechů ke skutečné změně národnosti”. U dělnictva propagoval účast na sociálních vymoženostech Třetí říše, u rolnictva výhody agrární politiky a možnost využití dědičných statků, u buržoazie viděl cestu poněmčení ve zvýšeném společenském postavení a podpoře obchodu či řemesla, mládež se měla převychovat a měla jí být přiznána čest, stát se německými důstojníky atd. Rozhodně Frank neviděl “řešení české otázky a tím konečné pacifikace staletého českomoravského ohniska v Evropě” v deklasování národa.[14]

Obrat v germanizaci protektorátního obyvatelstva 1941/42[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu do funkce říšského protektora přednesl Reinhard Heydrich v Černínském paláci projev, ve kterém mimo jiné potvrdil již dříve plánované zásady germanizačního prostoru: 1. kategorie “dobře smýšlejících Čechů dobré rasy”, která měla být poněmčena (a tím zrovnoprávněna s Němci), 2. kategorie “dobře smýšlejících Čechů špatné rasy” měla být taktéž poněmčena (tedy také zrovnoprávněna s Němci, vznikal u ní pouze problém, jak to udělat, aby neměli potomky), u 3. kategorie “špatně smýšlejících Čechů dobré rasy” se měl provést nejprve pokus o poněmčení (a teprve pokud by se tato snaha míjela účinkem, vyslovil Heidrich výraz „postavit ke zdi“) a nakonec 4. kategorie “špatně smýšlejících Čechů špatné rasy” se měla poklidnou cestou přesídlit “zřejmě” k Ledovému moři, aby zde zastávala “výsostné postavení mezi tamními národy”.[15]

9. června 1942 přednesl Heinrich Himmler šéfům hlavních úřadů SS a vedoucím činitelům bezpečnostní služby své představy o dalším postupu germanizace střední a východní Evropy. Mimo jiné řekl, že: „Čechy a Morava, německé Východní župy, jihovýchodní Prusko, Vartská župa, Horní Slezsko, Generální gouvernement, Ostland, Krym, Ingermanie musí být po dvaceti letech totálně německy osídleny a to výlučně podle rasových hledisek, podle hledisek krve.“[zdroj?]

Bilance[editovat | editovat zdroj]

V Protektorátě Čechy a Morava se poprvé objevila otázka vystěhování obyvatelstva ve velkém měřítku a zároveň následného dosídlení prostoru tzv. Volksdeutschen a to na základě hospodářského, politického a rasového měřítka. Na práci do Německa mělo být vysláno 400 000 Čechů, mezi nimi se nacházelo desetitisíce Čechů, kteří byli násilně připraveni o statky a majetek v rámci osídlovací politiky nebo zřizování vojenských prostorů. 25 000 - 30 000 českého obyvatelstva z Protektorátu Čech a Moravy a dalších 32 000 ze Sudet prošlo rasovou prohlídkou pro potřeby možného poněmčení. [7]

„...Pro období po konečném vítězství plánoval nacionálně socialistický režim germanizaci celých Čech a Moravy. Češi „dobré rasy a dobré vůle“ měli být germanizováni, jiní deportováni, sterilizováni nebo zavražděni. Tyto plány by v případě své realizace naprosto naplnily skutek genocidy ve smyslu konvence OSN z prosince 1948. Nebyly však realizovány, a to ani částečně...“

– Konrad Badenheuer, „Die Sudetendeutschen – Eine Volksgruppe in Europa“

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. První návrhy řešení problému vzájemných vztahů vyhnáním druhé národnosti přednesl již krátce po 1. světové válce sudetoněmecký nacionalistický politik Rudolf Lodgman von Auen. V roce 1920 vyšel v samostatné publikaci plán na vystěhování Čechů, kterou vydal jistý pan Arthur Weitbiick (pravděpodobně pod krycím jménem) v nakladatelství T. Weichera v Lipsku. Kniha se jmenovala „Die tschechoslowakische Frage“ (Československá otázka) a pojednávala o možnostech vystěhování Čechů z Čech na území západně od Rýna a Čechů z Moravy do východního Pruska.[zdroj?]
  2. V létě roku 1932 přednesl údajně Adolf Hitler v Mnichově svůj pohled na budoucí osud Československa takto: „Blok osmdesáti či sta miliónů Němců osídlující homogenní území! Mým prvním úkolem bude tento blok vytvořit. Tím se staneme nejen neporazitelnými, ale získáme i jednou provždy významnou převahu nade všemi evropskými národy. Jakmile toho dosáhneme, bude všechno ostatní relativně jednoduché. Rakousko do tohoto bloku patří. To je samozřejmě pravda. Ale do tohoto bloku patří i Čechy, Morava a východní část Polska sahající až po určitou strategickou hranici … Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitskobolševický agitační blok.[zdroj?]
  3. Podle tvrzení revizionistického blogu „Náš směr“ je nicméně tento výrok prokázaným podvrhem Hermanna Rauschninga a údaj o tom, že Hitler tento výrok pronesl v projevu je dezinformace, šířená některými českými a židovskými zdroji.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JURÁŠEK, Stanislav. Právní a hospodářské postavení židů v Říši. Právník, 1939, roč. LXXVIII. s. 481
  2. 166/1939 Sb. Vládní nařízení o opatřování dokladů pro úřední důkaz rodového původu [1]
  3. 85/1942 Sb. Vládní nařízení , kterým se vydávají další předpisy o židech a židovských míšencích Pozn.: ust. § 6 nabývá účinnosti až dnem 1.7.1942; [2]
  4. Projev zastupujícího říšského protektora SS-obergruppenführera Reinharda Tristana Heydricha 2. října 1941 v Černínském paláci v Praze před „příslušníky strany“ podle zachovaného stenografického záznamu. Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa
  5. Erlaß des Führers und Reichskanzlers über das Protektorat Böhmen und Mähren vom 16. März 1939. Reichsgesetzblatt 1939 I S. 485
  6. BRANDES, Detlef: Tschechen, Slowaken und Deutsche - Nachbarn in Europa ,Taschenbuch – 1. Januar 1995
  7. a b c d e f g HEINEMANN, Isabel: Rasse, Siedlung, deutsches Blut. Das Rasse- und Siedlungshauptamt der SS und die rassenpolitische Neuordnung Europas, Göttingen, Wallstein Verlag 2003, 3-89244-623-7
  8. KUBŮ, Eduard: „Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum“. Der ‚wissenschaftspädagogische‘ Beitrag des Soziologen Karl Valentin Müller zur Lösung des Problems der Germanisierung Mitteleuropas. In: Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder 45 (2004), str. 93–114.
  9. [3]
  10. [4]
  11. [5]
  12. Citace: „Už sám Adolf Hitler uváděl na své poradě ze dne 23. 9. 1940, že z „historických a rasově politických důvodů“ považuje germanizaci „u větší části národa Čechů za možnou“. Rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část národa však podle něj měla být vyloučena resp. podrobena tzv. Sonderbehandlung. Podstatný je i jeho tehdy prezentovaný názor, že na to však počítal s obdobím 300 let!“, [6]
  13. Ještě pár slov ke germanizaci [7]
  14. BEER, Lukáš: K. H. Frank odmítal deklasování Čechů na pouhý "pomocný národ" [8]
  15. KÁRNÝ, Miroslav: Protektorátní politika Reinharda Heydricha, Praha 1991)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]