Milovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Nymbursku. Další významy jsou uvedeny v článku Milovice (rozcestník).
Možná hledáte: Milotice.
Milovice
Kostel sv. Kateřiny

Kostel sv. Kateřiny

znak obce Milovicevlajka obce Miloviceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0208 537501
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Nymburk (CZ0208)
obec s rozšířenou působností: Lysá nad Labem
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 31,19 km²
počet obyvatel: 10338 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 221 m
PSČ: 28923
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 4
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: nám. 30. června 508, Milovice - Mladá 289 23
starosta / starostka: Milan Pour
Oficiální web: http://www.mesto-milovice.cz
E-mail: meu@mesto-milovice.cz

Milovice (Česko)
Red pog.png
Milovice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Milovice (německy Milowitz) jsou město v okrese Nymburk ve Středočeském kraji, zhruba 4 km severovýchodně od Lysé nad Labem, 12 km severozápadně od Nymburka a 37 km severovýchodně od centra Prahy, s níž má město přes Lysou nad Labem dobré železniční spojení v rámci Pražské integrované dopravy.

Počet jeho obyvatel roste a počátkem roku 2013 překročil 10 tisíc (v roce 2011 jich bylo 9607). Katastrální území města zaujímá rozlohu 3119 ha.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na území dnešního města stávalo ve 14. století zemanské sídlo vladyky Holomka, které se v archivních listinách nachází pod názvem „Villa Milewicz“ (tvrz Milevice). První písemná zmínka je z roku 1396 v souvislosti s pozůstalostí po manželce Sperkově-Pavlíně. Ve znaku města je stříbrná hlava srny s krkem a zlatým jazykem. Tento heraldický motiv se objevoval na středověkých pečetích rytířů z Milovic. Srna je umístěna v zeleném štítě s vybíhajícími třemi hroty k hornímu okraji stříbrné hlavy štítu. Zelená barva symbolizuje bohatství lesů v regionu.

Milovice jsou známé především svým bývalým vojenským prostorem v části zvané Mladá. V tomto prostoru, zřízeném již za Rakousko-Uherska roku 1904, žilo během okupace Československa po roce 1968 více než 100.000 sovětských vojáků s rodinnými příslušníky, kteří zde měli velké zázemí. Po konci okupace začal být vojenský prostor přestavován pro potřeby civilního obyvatelstva a za posledních několik let se do nových bytů ve městě nastěhovalo mnoho nových lidí ze všech koutů země.

V roce 1991 byl obci udělen status města.[1]

Dne 23. srpna 2008 se město k 40. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy symbolicky přejmenovalo na jeden den na Mírovice. V tentýž den bylo náměstí přejmenováno na náměstí 30. června. Starosta Milovic, Milan Kraus, přenechal svůj post čtrnáctiletému studentovi, který nezažil dobu, kdy zde byla sovětská vojska. Na náměstí byl přistavěn monument s torzem rakety, jako symbol odchodu sovětských vojsk. Sochu slavnostně představili oba starostové.[2]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Nymburk, soudní okres Nové Benátky[3]
  • 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Nové Benátky
  • 1868 země česká, politický okres Mladá Boleslav, soudní okres Nové Benátky
  • 1937 země česká, politický okres Mladá Boleslav expozitura Nové Benátky, soudní okres Nové Benátky[4]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický okres Mladá Boleslav expozitura Nové Benátky, soudní okres Nové Benátky[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Brandýs nad Labem, soudní okres Nové Benátky[6]
  • 1945 země česká, správní okres Mladá Boleslav, soudní okres Benátky nad Jizerou[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Nymburk[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
  • 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Lysá nad Labem

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Milovice (4117 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, balónová rota, katol. kostel, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9]

zubní lékař, bio Invalidů, cihelna, 3 cukráři, fotoateliér, 5 holičů, 4 hostince, 3 hotely (Malý, Na střelecké baště, U modré hvězdy), kapelník, klempíř, kolář, 2 pánské konfekce, 2 kováři, 4 krejčí, výroba likérů, výroba margarinu, obchod s obuví Baťa, 4 obuvníci, 2 pekaři, 2 pily, povoznictví, porodní asistentka, preparátor, 8 rolníků, 4 řezníci, 7 obchodů se smíšeným zbožím, výroba sodové vody, spořitelní a záložní spolek v Milovicích, 2 obchody se střižním zbožím, švadlena, 4 trafiky, 2 truhláři, vojenský velkostatek, 2 vinárny

Ve vsi Benátecká Vrutice (617 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Milovic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10]

holič, 4 hostince, 2 jednatelství, kolář, košíkář, kovář, krejčí, pekař, porodní asistentka, 9 rolníků, 2 řezníci, 4 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Vrutici Benátskou, obchod se střižním zbožím, 3 švadleny, 3 tesařští mistři, 3 truhláři

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské - kostel byl vystavěn v pseudogotickém stylu v letech 1906-1907. Budova je jednolodní, obdélníková s pětiboce uzavřeným presbytářem a s hranolovou věží v západním průčelí. V letech 1915-1919 byl vyzdoben v pravoslavném slohu ruskými válečnými zajatci. Zařízení včetně kostelního zvonu je barokní, přenesené ze zrušeného kostela sv. Kateřiny v Mladé. Hlavní oltář je portálový s obrazem. Po stranách jsou sochy sv. Augustina a Jeronýma. Boční oltář je Panny Marie Vítězné se sochami sv. Jáchyma a sv. Anny. Kazatelna a křtitelnice jsou rokokové ze 30. až 40. let 18. století, pravděpodobně z dílny J.Jelínka z Kosmonos. Ostatní zařízení kostela pochází ze současnosti.
  • Italský vojenský hřbitov (Cimitero militare Italiano) - nachází se na jihozápad od města a vznikl v průběhu 1.světové války, kdy byl v Milovicích tábor pro italské a ruské zajatce. Tehdy zde bylo internováno téměř 20000 mužů, z nichž mnozí zemřeli na následky tyfové epidemie a hladu. Na hřbitově je pohřbeno 5170 italských, 521 ruských a 51 srbských vojáků.
  • Muzeum Milovicka - nachází se v bývalém Domě důstojníků, dnes kulturním domě. V expozici představuje historii města i regionu, zejména zdejší vojenský újezd a působení rakousko-uherské armády v letech 1904 - 1918, československé armády za první republiky, německého Wehrmachtu za dob protektorátu, Československé lidové armády po roce 1948 a Střední skupiny sovětských vojsk v letech 1968 až 1991.
  • Socha sv. Antonína Paduánského - Replika barokní plastiky světce s Ježíškem v náručí a andílkem u nohou je umístěna u silnice směrem na obec Zbožíčka. Originál se nachází v Milovické radnici a Pochází z roku 1738.
  • Pomník osvobození - tvoří jej bronzové sousoší Rudoarmějce vítaného mužem a dívkou. Datum 9.5.1945 na podstavci připomíná osvobození Československé republiky Rudou armádou na konci 2. světové války. Pomník je umístěn před budovou školy v ulici 5. května.
  • Pod Benáteckým vrchem - přírodní rezervace v části bývalého výcvikového vojenského prostoru.
  • Památník rodiny Geigerových-obětem holocaustu - Památník pětičlenné rodiny Geigerových, která žila v Milovicích od počátku 20.století až do začátku 2.světové války. Z pětičlenné rodiny holocaust přežila jen dcera Zdeňka a to díky tomu že si vzala muže nežidovského původu ani vyznání.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Městem prochází silnice II/332 Lysá n.L. - Milovice - Krchleby.
  • Železnice
V městě končí železniční trať 232 Lysá nad Labem - Milovice. Je to jednokolejná elektrizovaná regionální trať, jako veřejná slouží od roku 1923.
  • Letiště

Na území města leží bývalé vojenské letiště, nyní plocha pro ultralight. Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
Z města vedly autobusové spoje do těchto cílů: Benátky nad Jizerou, Lysá nad Labem, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha.
  • Železniční doprava
Po tratích 231 a 232 vedla linka S20 Praha - Lysá nad Labem - Milovice v rámci pražského systému Esko.
Na trať 232 vyjíždělo v pracovní dny 40 osobních vlaků, o víkendu 30 osobních vlaků.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Usnesení vlády České republiky ze dne 5. června 1991 č. 178
  2. Středočeské Milovice si připomněly 40. výročí okupace Československa [online]. ČT24, 23. 8. 2008. Dostupné online. (česky) 
  3. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Vyhláška ministra vnitra č. 187/1937 Sb.
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 832. (česky a německy)
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 27. (česky a německy)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]