Orientace kostela
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Orientace kostela je údaj sledující, zda a jakým způsobem je stavba orientována vůči světovým stranám.
Křesťanský kostel je zpravidla otočen presbytářem na Východ. Důvodem však není věroučná podmínka jako v případě islámské modlitby, kdy modlící se vždy musí být otočen směrem k Mekkce, ale jde pouze o symbolický poukaz na Krista jako světlo světa.
Orientace kostelů na světové strany byla závazná především ve středověku. V barokním období byl při výstavbě často brán ohled spíše na urbanistické vztahy. Ani ve středověku však nebyla orientace kostelů vyžadována dogmaticky, a bylo možné při výstavbě přihlédnout i k jiným hlediskům, především možnostem samotné stavební parcely. Příkladem je klášterní kostel ve Zlaté Koruně, který byl vzhledem k místním podmínkám otočen presbytářem téměř k severu.
Orientace kostelů na východ není vždy přesná, ale má určitou, někdy značnou odchylku, velmi často 10, ale mnohdy i 30°.
