Strana Šípových křížů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Strana Šípových křížů – Hungaristické hnutí
Nyilaskeresztes Párt – Hungarista Mozgalom
Zkratka: NYKP
Datum založení: 15. březen 1939
Datum rozpuštění: 24. srpen 1944
(definitivně: 1. květen 1945)
Předseda: Ferenc Szálasi
Sídlo: 1062 Budapešť,
Andrássy út 60. (dnes Dům teroru)
Předchůdce: Nemzeti Szocialista Magyar Párt – Hungarista Mozgalom
Nástupce:
(Hungarista Mozgalom Hírhálózata)
Ideologie: hungarismus
antisemitismus
Počet členů: 300 000 (1939)[1]
Barvy: zelená, bílá, červená
Volební výsledek: 15,41% (1939)

Strana Šípových křížů – Hungaristické hnutí, zkráceně NYKP, (maďarsky Nyilaskeresztes Párt – Hungarista Mozgalom), hovorově též nyilašovci nebo szálášovci, byla totalitní antisemitská nacistická strana v Maďarském království. Jejím předsedou byl Ferenc Szálasi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Strana vznikla pod názvem Strana Šípových křížů (Nyilaskeresztes Párt) dne 15. března 1939, kdy se transformovala ze zakázané strany NSZMP–HM. Účastnila se parlamentních voleb 1939, ve kterých získala 29 mandátů.[2] V létě téhož roku měla kolem 300 000 členů. Název Nyilaskeresztes Párt – Hungarista Mozgalom používala od 24. února 1942. Nařízením vlády Döme Sztójaye byla strana 24. srpna 1944 oficiálně zrušena, pracovala však nadále v ilegalitě.

K moci se strana dostala ke konci druhé světové války během nacistického převratu dne 15. října 1944. Kdy se po sesazení regenta Miklóse Horthyho stal hlavou státu jako „Vůdce národa“ Ferenc Szálasi, který jmenoval svou Vládu národní jednoty (období tzv. Maďarského státu). Ihned po převratu došlo k dalšímu vraždění a pronásledování Židů. Asi polovina z celkového počtu 200 000 členů budapešťské židovské komunity přišla o život během akcí Šípových křížů a víc jak osmdesát tisíc Židů, včetně žen, dětí a starců bylo deportováno do koncentračních táborů.[3][4]

Zároveň strana rozhodla pokračovat ve válce po boku Třetí říše a vyhlásila totální mobilizaci, která se týkala všech můžu a později i žen ve věku 14-70 let. Podle Hitlera byla Budapešť poslední překážka, která by mohla zastavit Rudou armádu před příchodem do Vídně a celého Německa. Hitler tedy nakázal bránit Budapešť do posledního muže - Budapešťská operace. Odstupující německá armáda nasadila vzdušné síly a začala město bombardovat. Vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a zničili také mnoho domů. Po téměř stodenním boji bylo město plné trosek a mrtvol. Dne 13. února 1945, po dvouměsíčním obléhání, byla Budapešť dobyta vojsky Rudé armády.

Szálásiho vláda přestala existovat dne 28. března 1945. Všichni členové vlády nalezli útočiště v Třetí říši, kde byli zajati a většina byla předána zpět do Maďarska k lidovému soudu. Dva ministři byli odsouzeni k doživotním nuceným pracím, zatímco všichni zbývající k trestu smrti oběšením. Samotný vůdce Ferenc Szálasi byl souzen za zločiny proti státu, proti lidskosti a válečné zločiny. Popraven byl dne 12. března 1946.

Ideologie a příčiny[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv Strana Šípových křížů zastávala extrémně radikální fašistické a xenofobní názory, čímž byla maďarskou SS stranou per se, lišila se především ve své ideologické podstatě. Antisemitské názory vycházely z jejich křesťanské víry a událostech kolem komunistického puče v roce 1919, jehož představitelé (Béla Kun, Tibor Szamuely) pocházeli ze židovských rodin. I přestože Kun měl židovského otce, ale protestanskou matku, v mnoha očích Maďarska byl Kun a další součástí "spikleneckého židobolševismu".

Mezi tradiční voliče Strany Šípových křížů patřili vojáci, nacionalisté, rolníci či vojenští pracovníci.

Název strany[editovat | editovat zdroj]

Název strany Šípové kříže vznikl od znaku strany, na němž byl kříž protnutý šípem, po vzoru hákového kříže.[5]

Volby[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Počet hlasů v % Počet mandátů Počet mandátů v % Úloha v parlamentu
1939[2]
338 049 15,41% 29 11,15% Opozice

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ungváry Krisztián: A politikai erjedés – az 1939-es választások Magyarországon
  2. a b Választási eredmények, 1939 (vokscentrum.hu)
  3. KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 7. HLEDÁNÍ IDENTITY (1918-1945), s. 355-356. (čeština) 
  4. PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států - MAĎARSKO. Praha : Nakladatelství Libri, 2005. ISBN 80-7277-269-4. Kapitola Od Trianonu do konce 2. světové války - Po boku Osy, s. 98-99.  
  5. ILLÉS, Béla. Země vykoupená. Praha : Naše vojsko, 1956. Kapitola Vysvětlivky, s. 563.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu