Engelbert Dollfuss
| Engelbert Dollfuß | |
 Engelbert Dollfuß |
|
| Narození | 4. října 1892 Texing |
|---|---|
| Úmrtí | 25. července 1934 Vídeň |
| Citát | |
Engelbert Dollfuß (též psáno Dollfuss) (4. října 1892 Texing – 25. července 1934 Vídeň) byl rakouský státník. Díky jeho výšce a způsobu vlády mu bylo přezdíváno Millimetternich .
Obsah |
Život[editovat]
Coby nábožensky založený mladík studoval nejprve v kněžském semináři, poté na právní fakultě vídeňské univerzity a nakonec studoval ekonomiku na univerzitě v Berlíně.
Během první světové války byl nejprve odmítnut při žádosti o přijetí do armády kvůli velmi malé postavě, ale později byl přijat a poslán na italskou frontu do Alp, kde se v závěru války dostal do zajetí.
Po válce pracoval jako sekretář rolnické asociace na ministerstvu zemědělství. V roce 1927 se stal ředitelem zemědělské obchodní komory pro Dolní Rakousko a v roce 1930 byl jako člen konzervativní Křesťanské sociální strany jmenován prezidentem rakouských federálních železnic. Rok na to byl jmenován ministrem zemědělství a lesů.
Rakouským kancléřem se stal 20. května 1932 jako představitel pravicově koaliční vlády. Jeho protiinflační opatření byla v tehdejším meziválečném Rakousku velmi nepopulární a Dollfuß brzy na to rozpustil parlament a vládl pomocí dekretů. Tento postup ospravedlňoval jako nutné opatření vůči vzrůstajícímu vlivu nacistů v Rakousku, kterého se obával. Bylo zřejmé, že v příštích volbách by nacisté získali většinu a Rakousko by přestalo existovat jako stát a připojilo se k Německu (což se později skutečně stalo). Ve snaze tomu zabránit Dollfuß zakázal rakouskou NSDAP v červnu 1934.
V srpnu 1933 vytvořil organizaci na podporu svého režimu zvanou Vaterländische Front a sloučil Křesťanskou sociální stranu s polovojenským a nacionalistickým Heimwehrem.
Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a zezadu postřelili.
Poslední chvíle Dollfußova života[editovat]
Zraněného Dollfuße donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel. Nikdo mu nepomohl. Do místnosti vešel ministr vnitra Emil Fey, aby Dollfuß souhlasil s nástupnictvím bývalého hejtmana Štýrska a velvyslance v Itálii Antona Rintelena do kancléřství. Podle svědectví Otty Plannety (Dollfußův vrah) zněly následující minuty takto:
Dollfuß: "Jsi to ty Feyi? Jsi v pořádku?"
Fey: "Ano, jsem. I ostatní."
Dollfuß: "Umírám. Postaráš se o moji ženu a děti?"
Fey: "Samozřejmě."
Dollfuß: "Slibuješ?"
Fey: "Přísahám."
Dollfuß: "Nějakou dobu se o ně postará náš dobrý přítel Mussolini. Tomu můžeme věřit."
Planetta: "Dolfußi, dovolil jsem panu ministrovi, aby sem přišel a mohli jste si promluvit o vážných věcech! Nejdůležitější je, abyste nařídil armádě, aby proti vám nezakročila."
Dollfuß: "Pošlete pro kněze."
Planetta: "Kněz přijde, ale jen za určitých podmínek. Vydejte rozkaz, že Rintelen bude stát v čele vlády a že armáda proti nám nezakročí."
Dollfuß: Ale já chci jen mír. Kvůli mne nesmí být prolita žádná krev. Novou vládu sestaví Kurt Schuschnigg...
Planetta: Ale my trváme na tom, aby to byl Rintelen!!
Dollfuß: Tím pravým mužem pro Rakousko je ale Schuschning...
Dollfuß poté ztratil vědomí a zemřel.
Chyby puče[editovat]
1) Předně se nepodařilo zatknout všechny zbývající členy vlády, protože se o puči dozvěděli a z kancléřství včas odešli. Spiklenci tak v kancléřství zastihli jen ministra Feye, sekretáře Karwinského a Dollfusse.
2) Další problém byl, že Anton Rintelen nebyl k sehnání. Spiklenci sice rozhlasem oznámili, že Rintelen se ujal funkce, jenže ten ve skutečnosti do kancléřství vůbec nedorazil.
Vpodvečer už bylo jasné, že se puč nepodařil. Spiklenci poté byli zatčeni, třináct z nich (včetně Planetty) bylo posléze oběšeno a zbytek skončil za mřížemi.
