Gustav Kálnoky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav Kálnoky
Gustav Kálnoky, r. 1898
Gustav Kálnoky, r. 1898
Ministr zahraničí Rakousko-Uherska
Ve funkci:
20. listopadu 1881 – 15. května 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceBenjámin Kállay (pověřený)
NástupceAgenor Gołuchowski
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
26. ledna 1880 – 20. listopadu 1881
PředchůdceFerdinand Langenau
NástupceAnton Wolkenstein-Trostburg
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku
Ve funkci:
6. února 1874 – 27. prosince 1879
PředchůdceLudvík Paar
NástupceKarl Franckenstein
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
24. března 1897 – 13. února 1898
PanovníkFrantišek Josef I.

Rodné jménoGustav Sigmund Graf Kálnoky von Kőröspatak
Narození28. prosince 1832
Letovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. února 1898 (ve věku 65 let)
Brodek u Prostějova
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeGustav Kálnoky z Kőröspataku (1799–1884) a Isabela ze Schrattenbachu (1809–1875)
PříbuzníHugo Leopold Kálnoky z Kőröspataku[1][2], Béla Kálnoky z Kőröspataku[2], Alexandr Kálnoky z Kőröspataku[2] a Adéla Kálnokyová z Köröspataku[2] (sourozenci)
Profesepolitik, diplomat a voják
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1887)
Řád Serafínů
Řád sv. Ondřeje
rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
CommonsGusztáv Kálnoky Kőröspataki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Zikmund Albrecht hrabě Kálnoky z Kőröspataku (německy Gustav Sigmund Albrecht Graf Kálnoky von Kőröspatak; 28. prosince 1832 Letovice[3]13. února 1898 Brodek u Prostějova) byl rakousko-uherský šlechtic z rodu Kálnokyů, diplomat a politik. Po krátké službě v armádě působil jako diplomat, byl vyslancem v Dánsku (1874–1879) a velvyslancem v Rusku (1880–1881). V letech 1881–1895 zastával úřad ministra zahraničí Rakouska-Uherska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny sedmihradské šlechty Kálnokyů, která se později rozdělila na sedmihradskou a moravskou linii. Náležel do moravské větve, jež sídlila na panství v Letovicích. Narodil se na zámku v Letovicích jako třetí syn hraběte Gustava Josefa Kálnokyho (1799–1884) a jeho manželky Isabely, rozené hraběnky Schrattenbachové (1809–1875).[4] Po ukončení studií nastoupil Gustav Kálnoky k 2. husarskému regimentu. Z aktivní služby vystoupil roku 1854 v hodnosti nadporučíka a působil pak v diplomatických službách. Nejprve byl činný atašé na rakouském vyslanectví v Mnichově, od roku 1857 v Berlíně a od roku 1860 byl legačním radou v Londýně, kde setrval po deset let. Následně působil na diplomatickém postu v Římě. Roku 1874 se stal rakousko-uherským vyslancem v Kodani a roku 1880 byl jmenován velvyslancem u ruského dvora v Petrohradě.

Rakousko-uherský ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Zámek Brodek, majetek Gustava Kálnokyho od roku 1880

Od 20. listopadu 1881 do 15. května 1895 zastával post ministra zahraničí Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání) a z titulu této funkce byl i formálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska.[5] Historik Otto Urban ovšem uvádí, že na rozdíl od Gyuly Andrássyho, který měl coby ministr v 70. letech 19. století i faktický zásadní vliv na politiku monarchie, byl Gustav Kálnoky stejně jako předešlý ministr Heinrich Karl von Haymerle převážně aktivní jen jako šéf diplomacie a do vnitřních otázek státu zejména v 80. letech 19. století nezasahoval.[6] Pokračoval v politice Heinricha Karla von Haymerleho udržení aliance Německa, Rakouska-Uherska a Ruska (spolek tří císařů). Dařilo se mu rovněž udržovat status quo na Balkáně ve formě nezávislosti tamních menších států a posiloval vztahy s nově vzniklými státy (Rumunsko, Bulharsko a Srbsko.[7] Roku 1882 byl také utvořen trojspolek Německa, Rakouska-Uherska a Itálie, čímž získala podunajská monarchie výrazné mezinárodněpolitické ukotvení. Ve funkci ministra skončil poté, co se dostal do konfliktu s uherským předsedou vlády Dezső Bánffym ohledně papežského nuncia Antonia Agliardiho.

Po demisi se Kálnoky stáhl do ústraní na svůj zámek v Brodku u Prostějova. Také po svém odchodu z ministerstva zahraničí se nadále zajímal o politické dění v Rakousku-Uhersku a Evropě. Své poslední dny strávil na zámku v Brodku u Prostějova, kde 13. února 1898 náhle zemřel. Následně byl 17. února 1898 pohřben do rodinné hrobky pod klášterním kostelem Milosrdných bratří v Letovicích.[8]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1862 byl jmenován c. k. komořím[9] a jako velvyslanec v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1880). I když od roku 1854 prakticky nesloužil v armádě, jako vysoce postavený diplomat později z kurtoazních důvodů postupoval v hodnostech. V roce 1879 byl povýšen na generálmajora, jako ministr zahraničí obdržel hodnost polního podmaršála (1884) a nakonec k datu 1. listopadu 1891 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[10][11] V roce 1887 obdržel prestižní Řád zlatého rouna,[12], byl také čestným rytířem Maltézského řádu. Vzhledem k dlouholeté diplomatické službě obdržel také řadu vyznamenání v zahraničí.[13]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Gustav Kálnoky pocházel z početné rodiny, měl celkem třináct sourozenců, z nichž několik zemřelo v dětství. Starší bratr Alexandr (1830–1906) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, především se ale věnoval správě rodového majetku na Moravě (Letovice). Další z bratrů Béla (1839–1880) se uplatnil v politice, byl poslancem říšské rady a moravského zemského sněmu.[14] Matkou Isabellou Schrattenbachovou byl po její smrti společně s svým bratrem ustanoven univerzálním dědicem jejího majetku (Brodek u Prostějova).[8] Nejmladším ze sourozenců byl Hugo (1844–1928), který také sloužil v armádě, vynikl jako jezdecký důstojník a nakonec dosáhl hodnosti generálmajora. Po úmrtí všech starších bezdětných bratrů nakonec převzal správu rodového majetku na Moravě, po sestře Marii Adéle, provdané Valdštejnové navíc v roce 1905 získal i majetek v Uhrách (Číčov[nepřesný odkaz]).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2024-03-07]
  2. a b c d Geni.com. Dostupné online. [cit. 2024-03-08]
  3. Matriční záznam o narození a křtu
  4. Rodokmen Kálnokyů dostupné online
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583. 
  6. URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 340. 
  7. Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 483–484 ISBN 978-80-87890-31-8
  8. a b STEINER, Petr. Na rodinných statcích a ve službách císaře. Život a působení Bély a Gustava Kálnoky. Brno, 2022. 119 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Zdeňka Stoklásková. s. 105. Dostupné online.
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 195 dostupné online
  10. Služební postup Gustava Kálnokyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 82dostupné online
  11. Anhang zum Schematismus für das k. u. k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 36 dostupné online
  12. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie; Praha, 1991; s. 272
  13. Přehled řádů a vyznamenání Gustava Kálnokyho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 199 dostupné online
  14. Personal Nachrichten. Neue Freie Presse. Březen 1880, čís. 5592, s. 5. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
  • STEINER, Petr: Na rodinných statcích a ve službách císaře. Život a působení Bély a Gustava Kálnoky. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Brno 2022. Dostupné online
  • STEINER, Petr: Šlechtic ve službách monarchie. Hrabě Gustav Kálnoky de Köröspatak (1832–1898). Časopis Matice moravské Roč. 142, č. 1 (2023), s. 65–102.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]