Bruno Kreisky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bruno Kreisky
Kancléř Rakouska
Ve funkci:
1970 – 1983
PředchůdceJosef Klaus
NástupceFred Sinowatz
Ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
1959 – 1966
PředchůdceLeopold Figl
NástupceLujo Tončić-Sorinj
Předseda Sociálně demokratické strany
Ve funkci:
1967 – 1983
PředchůdceBruno Pittermann
NástupceFred Sinowatz
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálně demokratická strana Rakouska

Narození22. ledna 1911
Vídeň
Úmrtí29. července 1990 (ve věku 79 let)
Vídeň
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov (48°9′5″ s. š., 16°26′21″ v. d.)
ChoťVera Alice Kreisky (1942–1988)
DětiPeter Kreisky
Suzanne Dorau
PříbuzníPaul Kreisky (sourozenec)
Jan Kreisky (vnuk)
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, diplomat, advokát a válečný zpravodaj
OceněníŘád proti šílené vážnosti (1961)
Cena svobody (1975)
Karl-Valentin-Orden (1980)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1983)
velkokříž Vojenského řádu Kristova
… více na Wikidatech
CommonsBruno Kreisky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Kreisky (22. ledna 1911, Vídeň29. července 1990) byl rakouský právník a politik židovského původu. Byl ministrem zahraničí (19591966), předsedou Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) (19671983) a kancléřem (19701983).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z jihomoravských Dolních Kounic a v patnácti letech vstoupil do mládežnické organizace SPÖ. Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a druhou světovou válku přežil ve švédském exilu.[1]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Po válce se vrátil do Rakouska a obnovil svou politickou kariéru. V roce 1970 se stal prvním kancléřem židovského původu v historii Rakouska.[1] Jako ministr zahraničí i jako kancléř se snažil hrát úlohu zprostředkovatele mezi Izraelem a arabskými vůdci, jako byl Jásir Arafat, Anvar as-Sádát či Muammar Kaddáfí.[1] Jakožto velký odpůrce sionismu a hlasitý kritik Izraele však narazil na nedůvěru tohoto státu a příliš ve svém snažení neuspěl. Jeho důvěryhodnost v očí Izraelců také velice poškodil skandál, který se rozpoutal okolo některých členů jeho vlády, kteří se za druhé světové války zapletli s nacismem. Ten nakonec vyústil v ostrý střet mezi Kreiskym a „lovcem nacistů“ Simonem Wiesenthalem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 144. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]