Gyula Andrássy mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gyula Andrássy
Gyula Andrássy
Gyula Andrássy

Ve funkci:
24. října 1918 – 2. listopadu 1918
Předchůdce István Burián
Nástupce Ludwig von Flotow[1]

Ve funkci:
1885 – ???

Ve funkci:
10. června 1894 – 14. ledna 1895
Předchůdce Lajos Tisza
Nástupce Géza Fejérváry

Ve funkci:
8. dubna 1906 – 17. ledna 1910
Předchůdce József Kristóffy
Nástupce Károly Khuen-Héderváry

Narození 30. června 1860

Trebišov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství

Úmrtí 11. června 1929
Budapešť
Flag of Hungary (1920–1946).svg Maďarsko

Gyula Andrássy, plným jménem Gyula hrabě Andrássy von Csík-Szent-Király und Kraszna-Horka (30. června 1860 Trebišov11. června 1929 Budapešť), byl rakousko-uherský, respektive uherský politik, v roce 1918 krátce ministr zahraničí Rakouska-Uherska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl synem uherského politika Gyuly Andrássyho (1823–1890). Od roku 1885 zasedal v Uherském parlamentu. Od 10. června 1894 do 14. ledna 1895 zastával funkci ministra a latere Uherska (redukovaný rezort zahraničních věcí v rámci dualistického uspořádání, formálně ministr zastupující krále) ve vládě Sándora Wekerleho. Po zavedení nového jednacího řádu parlamentu za Istvána Tiszy odešel z vládní strany a působil pak v parlamentu jako předák liberální opozice. Po pádu Tiszy byl od 8. dubna 1906 do 17. ledna 1910 uherským ministrem vnitra ve druhé vládě Sándora Wekerleho. Nepodařilo se mu ale prosadit klíčové branné předlohy a návrh volební reformy.[2][3]

Jeho politická kariéra pak vyvrcholila krátce v posledních týdnech existence monarchie. Od 24. října 1918 do 2. listopadu 1918 zastával post ministra zahraničí Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání) a z titulu této funkce byl i formálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska.[4] 27. října 1918 přijal jménem Rakouska-Uherska podmínky příměří požadované Spojenými státy americkými a výslovně uvedl, že vláda souhlasí s americkými postoji ohledně „práv národů rakousko-uherských, zejména práv Čechoslováků a Jihoslovanů“. Zveřejnění textu Andrássyho nóty otevřelo cestu spontánnímu rozpadu státu prostřednictvím jednotlivých etnických hnutí. Právě veřejné publikování nóty stálo na počátku spontánních demonstrací v Praze 28. října, na nichž došlo k vyhlášení samostatnosti.[2][5]

Po vzniku samostatného Maďarska byl aktivní jako člen nového maďarského parlamentu a roku 1921 se stal předsedou křesťansko-demokratické strany. V říjnu toho roku se podílel na druhém pokusu posledního císaře Karla I. o převzetí moci v Maďarsku. Po neúspěchu restaurace Habsburků byl Andrássy vyšetřován. V roce 1926 se stáhl z politického života.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pověřen likvidací ministerstva.
  2. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Andrássy, Julius d. J. Gf. (1860-1929), Minister, s. 21. (německy) 
  3. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 595-596. (česky) 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583. (česky) 
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 639. (česky)