Pochod na Řím

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

"Pochod na Řím" v roce 1922 byl pseudopřevrat pomocí kterého se Benito Mussolini se svojí stranou Partito Nazionale Fascista dostal k moci v Itálii . Konal se od 27.října do 29.října 1922.

[editovat] Souvislosti

Benito Mussolini nejprve v březnu 1919 založil organizaci Fasci di Combattimento (bojové svazky). To bylo na začátku období zvaného biennio rosso ("dvě rudá léta"). Sice ve volbách v listopadu 1919 vyhořel, ale do parlamentu se nakonec v roce 1921 dostal. Z části jeho příznivců se zformovala skupina zvaná squadristi (Černé košile). Ti také rozpoutali generální stávku která začala v srpnu 1920 v továrně Alfa Romeo v Miláně. V listopadu 1920 byl zavražděn Giulia Giordaniho, pravicový městský zastupitel v Bologni, ], squadristi toho využili jako záminky k tomu, aby potlačili rozmach socialistů (ti mimo jiné zahrnovali silné anarcho-syndikalistické křídlo), zvláště v údolí Pádu.

Odbory byly rozpuštěny. Fašisté, zahrnutí v Giolittiho Národní unii kandidovali ve volbách v květnu 1921 a vyhráli 36 křesel. Mussolini se poté od Giolittiho odvrátil a pokusil se docílit dočasného uklidnění situace podepsáním paktu se socialisty v létě 1921. To zvedlo vlnu nevole ve fanatickém jádru jeho organizace, především mezi squadristi a jejich vůdci zvanými ras . V červenci 1921, se Giolitti neúspěšně pokusil rozpustit squadristi. Smlouva se socialisty dlouho nevydržela. V listopadu 1921, Mussolini přijal nacionalistický a konzervativní program a založil svoji stranu Partito Nazionale Fascista, honosící se v červenci 1922 700 000 členy . V srpnu, byla spuštěna anti-fašistická generální stávka, ale strana Partito Popolare Italiano nevyužila možnosti, a stávka byla fašisty potlačena. Když se Mussolini dozvěděl že ministerský předseda Luigi Facta svěřil Gabrielu d'Annunzio organizaci velké demonstrace 4. listopad 1922 k oslavě národního vítězství ve válce, tak se rozhodl pochodem urychlit proces vyvarovat se možné konkurenci.

[editovat] Pochod

Quadrumvirát vůdců fašistické strany, Emilio De Bono, Italo Balbo, Michele Bianchi a Cesare Maria de Vecchi, zorganizoval pochod zatímco Duce se držel opodál. Na přípravách se podíleli také generálové Gustavo Fara a Sante Ceccherini. Další ozbrojené síly zapojené do pochodu zahrnovaly Marquise Dino Perrone Compagni a Ulisse Igliori.

24. října 1922 Mussolini deklaroval před 60 000 lidmi na fašistickém sjezdu v Neapoli: "My se chceme stát státem!", a potom odjel do Milána. Mezitím Černé košile zabraly téměř celou nížinu Pádu a většinu opěrných bodů po celé zemi. 26. října, bývalý premiér Antonio Salandra varoval současného ministerského předsedu Luigiho Facta, že Mussolini požaduje jeho resignaci a že se chystá pochodovat na Řím. Ať tak nebo onak, Facta Salandrovi nevěří a myslí si že Mussolini bude vše řídit tiše v pozadí. Svoji sílu mu fašisté ukázali když se kolem Říma začaly objevovat fašistické vojenské jednotky, Luigi Facta (ten sice resignoval, ale stále byl fakticky u moci) vydal rozkazy ohledně obrany Říma. Ať tak nebo onak, král Viktor Emanuel III. odmítl podepsat armádní rozkaz a 28. října předal vládu do rukou Mussoliniho, podporovaného armádou, obchodníky a liberální pravicí.

Pochod sice čítal necelých 30 000 lidí, ale král se spíše obával občanské války kterou mohli squadristi vyvolat, zatímco ve fašismu nebyla již viděná taková hrozba. Mussolini byl 29. října 1922 pověřen sestavením kabinetu, zatímco asi 25 000 Černých košil' pochodovalo směrem k Římu. Mussolini tak právně dosáhl moci, a to v souladu se Statuto Albertino, italskou konstitucí. Pochod na Řím nebyl fašistickým dobytím moci, ale spíše přenosem síly v rámci konstituce, přenos vzniklý podlehnutím civilních úřadů v konfrontaci fašistickému zastrašování a trestuhodné naivitě měšťanstva. že bude možné s Mussolinim manipulovat. Byl také připravený na možnost společné vlády s Giolittim nebo Salandrim kabinetem, a následně se stát jeho předsedou. Ve strachu z konfliktu s fašisty, vládnoucí třída předává Mussolinimu moc. Ten završil svůj příchod k moci 10.června 1924 zavražděním Giacomo Matteottiho.

Svoji moc upevňoval mimo jiné i tajnou policí Ceka kterou založil

[editovat] Zdroje

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku March on Rome na anglické Wikipedii.