Svaz německých dívek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Svaz německých dívek (německy Bund Deutscher Mädel, BDM nebo BdM) byl založen v červnu 1930 jako dívčí část o čtyři roky dříve do života uvedené chlapecké organizace Hitlerjugend (HJ) v době národního socialismu v Německu. V počáteční fázi docházelo s ženskou nacionalistickou organizací NS-Frauenschaft (NSF) k interním stranickým sporům ohledně obsahového a organizačního zaměření, nakonec byla dívčí organizace BDM sedmého června 1932 vyhlášena spolu s chlapeckou organizací HJ za součást Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). V roce 1944 byl již svaz největší světovou dívčí mládežnickou organizaci s 4,5 mil. členkami. [1][2]

Portrét BDM-dívky podle rasové politiky NSDAP
BDM označní funkcí


Historie[editovat | editovat zdroj]

BDM před rokem 1933[editovat | editovat zdroj]

Již od roku 1923 vznikaly v rámci NSDAP různé dívčí skupiny nebo oddíly nazývané často jako Sesterstva HJ (německy Schwesternschaften der Hitlerjugend).[3] Mnoho dívek se dostalo k národnímu socialismu a HJ přes své bratry. Tyto dívčí skupiny měly zpočátku jen několik členů, centrální řízení neexistovalo. Na oslavě Dne NSDAP (německy Parteitag der NSDAP) v roce 1926 se stala organizace HJ oficiálně mládežnickou organizací národně socialistické strany, ale dívky zde nehrály vůbec žádnou roli. Jejich zaměření spočívalo především při pouličních bojích v ošetřování SA mužů a zásobování Hitlerových chlapců. Ze začátku jich bylo kolem 67 děvčat, do roku 1931 se počet zvýšil sice na 1 711, ale ve srovnání s chlapeckými skupinami to bylo zanedbatelné číslo.

Teprve až v roce 1930 byl svaz založen a v roce 1931 se stal pod vedením Elisabeth Greiff-Walden součástí HJ. V březnu 1932 byla Elisabeth Greiff-Walden jmenována do vedení HJ (Reichsleitung) jako referentka pro dívčí otázky (Referentin für Mädelfragen). V červnu byla funkce referentky přejmenována na vůdkyni BDM (Bundesführerin des BDM). Nicméně počet členek byl ve srovnání s chlapeckou členskou základnou Hitlerjugend stále nesrovnatelně nízký. Upřednostňování mužnosti a kultovního hrdinství nebylo pro mnoho dívek atraktivní.[4] Hlavním úkolem svazu bylo vychovat mladé dívky k rasovému povědomí a posilovat jejich národnostní německé cítění prostřednictvím společné práce, turistiky, hraní a zpívání za účelem ochrany německého druhu a německého charakteru a přispět tak k vytvoření svobodné německé vlasti.[5] BDM spadal na župní úrovni v roce 1937 pod HJ, ale v místních a okresních oddílech mohl pracovat samostatně. Dívky od 10 do 15 let tvořily oddíly Kuřátek (německy Kükengruppen) a od 15 let výše tzv. dívčí společenstva Mädelschaften.[6]

Ještě na konci roku 1932 - bezprostředně před uchopením moci národními socialisty - měl BDM jen 25 000 členek. Dokonce i po roce 1933 zůstává počet členek dalece za chlapeckým HJ. 17. června 1933 zvolený vůdce říšské mládeže Baldur von Schirach nařídil do té doby ostatní konkurující mládežnické organizace rozpustit nebo zakázat. Vynucené členství nových dívek z rozpuštěných organizací tak zajistilo rapidní nárůst v počtu členství (gleichgeschaltete Jugendgruppen). Organizace, kterých se tzv. Gleichschaltung [7] nedotklo (katolické mládežnické org.) byly vystaveny často silné šikaně ze strany HJ.

BDM mezi roky 1933 a 1939[editovat | editovat zdroj]

Po převzetí moci národními socialisty zažíval BDM nebývalý rozmach a během jednoho roku se počet členek zvýšil až dvacetinásobně. Do svazu nevstupovala jen děvčata ze zakázaných nebo sjednocených organizací, ale velké množství dívek, které volnočasová nabídka jednoduše lákala a cítily potřebu být při tom. Politická NS výchova v tomto případě ustupovala do pozadí. Očekávaná dlouhodobá angažovanost se ale nedostavila. To se hlavně týkalo děvčat, která opouštěla základní školní docházku a nastupovala do učebních oborů. Jednak neměla mnoho času, ale také byla ve věku, kdy upřednostňovala jiné zájmy. Proto byla členská základna starších dívek podstatně menší než v Jungmädelbundu.[8]

Od roku 1934 započala nová říšská referentka Trude Mohr se vzděláváním oddílových vůdkyň a sjednocováním pracovní náplně. Nejprve se věnovala rozvíjení sportovní činnosti, do které zavedla výkonnostní ocenění BDM a pod vedením Baldura von Schirach státní oslavu Dne mládeže (Staatsjugendtag), výstavbě kulturní práce a rozvoji výletní a táborové činnosti, což na jedné straně zvyšovalo atraktivitu svazu, ale zároveň sloužilo institucionální práci s mládeží. Sportovní program sestával z atletiky, sportovních her ​​a gymnastiky. Za atletické úspěchy a dosažené poznatky získané v týdenních domácích večerech existovala řada ocenění - od různých obyčejných odznaků (Jungmädelprobe) až po ty ve zlatě (BDM-Leistungsabzeichen).[9][10] Se zákonem o Hitlerjugend [11] ze dne 1. prosince 1936 se do této doby dobrovolné členství stalo v BDM povinným. Všechna mládež byla oficiálně zapojena v HJ a pro německé dívky se tak BDM stal jedním ze tří (vedle školy a rodiny) nacionálně socialistických vzdělávacích faktorů. Do svazu se tak vnějším tlakem dostalo i mnoho děvčat, která o členství nestála a jejich desorientace gradovala. Tato děvčata se stavěla proti NS výchově a pro mnohé další svaz ztrácel na atraktivitě.[12]

NS vedení se snažilo tyto problémy kompenzovat vzděláváním pro hospodaření v domácnosti, k čemuž založilo nově do roku 1938 14 BDM - rodinných škol (BDM-Haushaltsschulen) a od 19. ledna 1938 nabízelo alternativně pro starší členky zapojení do díla Víra a krása (BDM-Werk Glaube und Schönheit). Sport, který do této doby stál v popředí s veřejným pochodováním a to i s plnou polní, ustupoval záběru na rodinnou výchovu. Výchova se silně zaměřila na grácii a ženskost. Tábory s nocováním byly pro dívky zakázány [13], pochodů ubývalo a dívky si místo mašírování prozpěvovaly pochodové písně. Orientace na ženskou stránku se projevila také zaměřením na zdravotní výchovu a vzdělání. Děvčata se zdokonalovala zrovna tak v civilní obraně, což korespondovalo ve vyšších místech s představou možné války.[14]


BDM ve válce[editovat | editovat zdroj]

Svaz německých dívek byl na válku velmi dobře připraven, jelikož vedoucí orgány již od přelomu roku 1938/39 započaly s jeho přestavbou. [15] Podceněna se ukázala otázka vedoucích u Jungvolku a HJ, kdy děvčata musela nejen udržet chod svazu, ale také převzít úkoly mladých mužů tehdy nastupujících do armády. Hermann Göring apeloval na dívky, aby se postavily hodině pravdy a spěchaly tam, kde již za starých časů ženy nejlépe plnily své úkoly - v péči o příbuzné a nemocné. Měly by také podpořit matky a ženy, které těžce pracují v továrnách a na poli. [16]

Tomu odpovídaly také nové činnosti. Dívky se angažovaly na letních relaxačních táborech pro válečně postižené nebo na dětských táborech z bombardováním postižených oblastí (německy Kinderlandverschickung - KLV [17][18]), sbíraly léčivé byliny, pořádaly sbírky oděvů, knih, sbírky finanční, pracovaly na venkově - zejména při sklizních, vyráběly hračky, ale zapojovaly se také do pomoci v domácnostech a v sociální oblasti (hlídání dětí, nákupy, potravinové lístky). Balily polní poštu pro wehrmacht, šily a opravovaly vojenské uniformy, zajišťovaly kulturu v kasárnách a lazaratech, pomáhaly při vojenských transportech. Pracovaly v nemocnicích, v Červeném kříži, roznášely propagandu a přebíraly pomocné práce u pošty, v městské dopravě, na nádražích a civilní obraně. [19] Přibližně 3 000 dívek přešlo rovnou k SS a staly se z části dozorkyněmi v koncentračních táborech. [20]

Zvláštní kategorii BDM činnosti představovalo nasazení na východě, kde děvčata a jejich vůdkyně opatrovaly v připojených a okupovaných oblastech východní Evropy přesídlené etnické Němce (Volksdeutschen). [21] Zde budovaly nové BDM oddíly a službu HJ v zemědělství Landdienst, zřizovaly provizorní školy a mateřské školy, pracovaly jako pomocné učitelky, vyučovaly němčinu [22], pomáhaly selkám, hrály si a zpívaly s dětmi nebo organizovaly svátky a slavnosti k upevnění pospolitosti v nových životních podmínkách.V anektovaném západním Polsku Reichsgau Wartheland musela děvčata v průběhu povinného ročního pracovního nasazení nebo v rámci dobrovolné služby (po vyhnání asi jednoho milionu Poláků ) pomáhat s resocializací přesídlených zemědělských "etnických Němců" (přibližně 350 000) z jiných regionů Polska - bylo zde postupně soustředěno 19 000 členek BDM a jejich mladých vedoucích do asi 160 speciálních táborů. Během čtyř až šesti týdnů pracovaly ve skupinách po 15. Každá skupina byla zodpovědná za čtyři nebo pět vesnic společně s jednotkami SS. Setkání dívek s polskými Němci provázela četná zklamání a vystřízlivění, byly náhle konfrontovány s velkou negramotností, špatnou hygienou a alkoholismem. [23]



Organizace a struktura[editovat | editovat zdroj]

Nürnberg, Reichsparteitag, HJ - generální zkouška s Reichsleiter Baldur von Schirach
Dr. Jutta Rüdiger (1910-2001), německá psycholožka, říšská referentka BDM
Potsdam - škola pro vzdělávání vedoucích BDM
Vůdkyně BDM na návštěvě v Dachau

Největší organizační jednotku tvořily Obergaue (BDM) s přibližně 150 000 členkami, nejmenší pak Mädelschaften a Jungmädelschaften s 15 členkami. Každé jednotce velela Führerin, která se podřizovala vyšším instancím a velela jednotkám nižším. Vůdce říšské mládeže nevelel jen mládežnické organizaci NSDAP, ale od 17. června 1933 mu byla podřízena veškerá mládež Třetí říše. Jednalo se o funkci stranickou a státní. V roce 1933 spadal pod ministerstvo vnitra, v roce 1934 pod ministerstvo školství a od roku 1936 byla tato funkce nejvyšším říšským orgánem a tím také přímo podřízena vůdci a říšskému kancléři. [24]

Vůdce říšské mládeže[editovat | editovat zdroj]

Jemu byl podřízen: Hitlerjugend HJ (pod něj spadající: HJ v užším slova smyslu a Jungvolk (dělící se na „Gebieten“ a „Bannen“), taktéž BDM (Bund Deutscher Mädel), Jungmädel a Glaube und Schönheit - všechny tři se dělící na župy „Obergauen“ a „Untergauen“)

Vůdci říšské mládeže byl podřízen štáb s náčelníkem štábu (Stabsführer). Ten plnil také funkci jeho zástupce (Stellvertreter). Pod něj spadaly různé referáty a úřady mládežnického vedení, mimo jiné také říšská referentka BDM, osobní oddělení, úřad pro kulturu, úřad pro tělesnou výchovu a úřad pro tisk a propagandu. Mnoho úřadů bylo během trvání BDM zrušeno nebo přejmenováno, nakonec během války zůstala tři nadřízená místa - úřad pro nasazení, vzdělávání a politický směr. Organizační struktura se pak dělila na čtyři stupně HJ, Jungvolk, Bund Deutscher Mädel a Jungmädel. Struktura BDM pak pokračovala takto:

Bund Deutscher Mädel[editovat | editovat zdroj]

  1. Mädelschaft (kolem 15 dívek)
  2. Mädelschar (kolem tří Mädelschaften)
  3. Mädelgruppe ( čtyři Mädelscharen)
  4. Mädelring (čtyři Mädelgruppen)
  5. Untergau (pět Mädelringe)
  6. Obergau (deset až třicet Untergaue a právě tolik Jungmädeluntergaue)
  7. Gauverband (od čtyř do sedmi Obergaue)

Jungmädel[editovat | editovat zdroj]

  1. Jungmädelschaft (kolem 15 Jungmädel)
  2. Jungmädelschar (kolem tří Jungmädelschaften)
  3. Jungmädelgruppe (čtyři Jungmädelscharen)
  4. Jungmädelring (čtyři Jungmädelgruppen)
  5. Jungmädeluntergau (pět Jungmädelringe)


Jednotkám velely vůdkyně (Führerin) jejichž vůdcovství se odvozovalo od názvu jednotky. Vůdkyně nebyly volené, ale jmenovány nadřízenou vůdkyní a jmenování bylo potvrzováno jí nadřízenou Führerin. V nejnižších oddílech pracovaly vůdkyně dobrovolně a zdarma, v oblastních a říšských funkcích ve státní službě za úřednický plat. Analogicky to samé platilo pro HJ. Mimo vůdcovského vedení oddílu mohly zastávat vůdkyně i jiné funkce nebo spolupracovat s říšským mládežnickým vedením. Zvláště ve vyšších instancích byly funkce finančně ohodnocovány.

BDM

  • Mädelschaftsführerin
  • Mädelscharführerin
  • Mädelgruppenführerin
  • Mädelringführerin
  • Untergauführerin
  • Gauführerin
  • Obergauführerin
  • Gauverbandsführerin

JM

  • Jungmädelschaftsführerin
  • Jungmädelscharführerin
  • Jungmädelgruppenführerin
  • Jungmädelringführerin
  • Jungmädeluntergauführerin

Od roku 1942 došlo ke spojení služebních míst HJ a BDM , ale také ke zrušení označení Obergau a Untergau. Zůstala jen označení HJ - Gebiet a Bann.

Ideologie[editovat | editovat zdroj]

Veškerá mládežnická práce podléhala cílům NS - ideologie, také proto sestávala především z ideologických školení s etnickou a rasovou naukou. Základ ideologie tvořila soudružská pospolitost - Volksgemeinschaft podle vzoru frontového kamarádství z první světové války, která byla modelem nové společnosti bez rozdělujících společenských tříd a náboženských skupin. V praxi nebyla tato ideologie ukotvena, nerovnost se objevovala už v samé hierarchii HJ, ale také podle rasových zákonů byly z této pospolitosti vyloučeny různé sociální skupiny a některé národy jako třeba Židé. Pro dívky platil model ženy a matky, která na základě rasové hygieny měla zajistit dědičně zdravé potomky. Pro sportovní zaměření se najímali učitelé německé tělovýchovné univerzity (německy Deutsche Hochschule für Leibesübungen). Vzdělávání odpovídalo nacistickému ideálu ženství.[25]

Uniforma[editovat | editovat zdroj]

Uniformu museli platit dívkám rodiče. Sociální rodiny si mohly uniformu od státu za mírný poplatek zapůjčit. Sestávala z bílé blůzy, tmavě modré sukně, černého šátku s koženým uzlem[26] a pro zimní období z hnědé bundy se župním štítkem[27]. Mimo běžné uniformy, jejíž nošení bylo povinné, nosila děvčata i slavnostní taneční uniformu - Mädeltanzkleid, která sestávala z bílých šatů a červené vestičky či červeného lemu na spodním okraji šatů[28], a jednotnou BDM uniformu pro sváteční dny - BDM-Festkleid [29]. Stejnokroj platil také ve sportu a při práci.[30][31][32][33][34][35] Také vůdkyně měly svoji speciální uniformu.[36] Nošení uniformy se považovalo za čest, a proto dodržování jejího nošení se kontrolovalo. Přestupky nesprávného nošení nebo nedodržování předepsaného stejnokroje se trestalo odnětím služebního označení či zákazem nošení uniformy zcela. [37]

Konec války a rozpuštění HJ[editovat | editovat zdroj]

V dalších letech války se stávala práce náročnou nejen ve východní Evropě, ale také doma v západních oblastech říše skrze bombardování, evakuaci a zdevastovanou infrastrukturu. Práce dívek ve svazu jen stěží neztrácela na své kontinuitě a kontrola jejich povinností byla stále slabší. Děvčata ke konci války shledávala službu nudnou a zatěžující, čím dál více se u nich objevovala rezistence a odmítavý postoj. Dívky byly také dlouhodobě odděleny od svých rodin a často spolupracovaly s muži nebo vojáky wehrmachtu, což vytvářelo mnohé příležitosti k sexuálním kontaktům. Uvolněná morálka ke konci války se odrazila také na špatné pověsti BDM. Lidově se označovala zkratka BDM také jako Bund německých matrací (také Bubi Drück Mich). [38] V červnu 1945, po skončení druhé světové války, převzaly čtyři vítězné mocnosti svrchovanou moc v Německu. Spojenecká kontrolní komise zahájila svoji činnost a zákonem z 10. října 1945 (Kontrollratsgesetz Nr. 2) zrušila celou NSDAP i se svazem BDM a její majetek zabavila. [39]

BDM známé funkcionářky a členky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDÜRFTIG, Friedemann. Třetí říše a druhá světová válka : lexikon německého nacionálního socialismu 1933-1945. Praha : Prostor, 2004. ISBN 80-7260-109-1.  
  • Gisela Miller-Kipp (Hrsg.): „Auch Du gehörst dem Führer.“ Die Geschichte des Bundes Deutscher Mädel (BDM) in Quellen und Dokumenten. Juventa-Verlag, Weinheim u. a. 2001, ISBN 3-7799-1131-0 (Materialien zur historischen Jugendforschung.)
  • Dienstvorschrift der Hitlerjugend: Der Jungmädeldienst. Reichsjugendführung, Berlin 1940, (Online, archive.org).
  • Gerhard Honekamp: „Straff, aber nicht stramm – herb, aber nicht derb“ – „Erziehung zur deutschen Frau“ durch den Bund Deutscher Mädel. In: Geschichte lernen 24/1991 (Themenheft Kindheit und Jugend im Nationalsozialismus), S. 44–47 (Quellensammlung für den Unterricht).
  • Birgit Jürgens: Zur Geschichte des BDM (Bund Deutscher Mädel) von 1923 bis 1939. 2. unveränderte Auflage. Lang, Frankfurt am Main u. a. 1996, ISBN 3-631-30602-4 (Europäische Hochschulschriften Reihe 3: Geschichte und ihre Hilfswissenschaften 593), (Zugleich: Rostock, Univ., Diss., 1993).
  • Michael H. Kater: Hitler-Jugend. Aus dem Englischen von Jürgen Peter Krause. Primus-Verlag, Darmstadt 2005, ISBN 3-89678-252-5.
  • Gabriele Kinz: Der Bund Deutscher Mädel. Ein Beitrag zur außerschulischen Mädchenerziehung im Nationalsozialismus. Lang, Frankfurt am Main u. a. 1990, ISBN 3-631-42549-X (Europäische Hochschulschriften. Reihe 11: Pädagogik 421), (Zugleich: Bielefeld, Univ., Diss., 1989).
  • Martin Klaus: Mädchen im Dritten Reich. Der Bund Deutscher Mädel. 3. aktualisierte Auflage. PapyRossa-Verlag, Köln 1998, ISBN 3-89438-152-3 (Neue kleine Bibliothek 55).
  • Arno Klönne: Jugend im Dritten Reich. Die Hitler-Jugend und ihre Gegner. Dokumente und Analysen. Diederichs, Düsseldorf u. a. 1982 1982, ISBN 3-424-00723-4.
  • Gisela Miller-Kipp: „Der Führer braucht mich“. Der Bund Deutscher Mädel (BDM). Lebenserinnerungen und Erinnerungsdiskurs. Juventa Verlag, Weinheim u. a. 2007, ISBN 978-3-7799-1135-7 (Materialien zur Historischen Jugendforschung).
  • Dagmar Reese (Hrsg.): Die BDM-Generation. Weibliche Jugendliche in Deutschland und Österreich im Nationalsozialismus. Verlag für Berlin-Brandenburg, Berlin 2007, ISBN 978-3-86650-530-8., (Potsdamer Studien 19).
  • Dagmar Reese: Mädchen im Bund Deutscher Mädel. In: Elke Kleinau, Claudia Opitz (Hrsg.): Geschichte der Mädchen- und Frauenbildung. Band 2: Vom Vormärz bis zur Gegenwart. Campus-Verlag, Frankfurt am Main u. a. 1996, ISBN 3-593-35413-6.
  • Dagmar Reese: Straff, aber nicht stramm – herb, aber nicht derb. Zur Vergesellschaftung von Mädchen durch den Bund Deutscher Mädel im sozialkulturellen Vergleich zweier Milieus. Beltz, Weinheim u. a. 1989, ISBN 3-407-58310-9 (Ergebnisse der Frauenforschung 18), (Zugleich: Berlin, Freie Univ., Diss., 1987).
  • Dagmar Reese: Warum Mädchen nicht nur gewandert sind. Der »Bund Deutscher Mädel«. In: Geschichte in Wissenschaft und Unterricht, Jg. 60, 2009, 268−281.

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Převážně je čerpáno z de.wikipedia Bund Deutscher Mädel - překlad textu.
  2. PŮSOBENÍ NACISTICKÉ PROPAGANDY NA DĚTI A MLADÉ NĚMCE Bund Deutscher Mädel
  3. Klaus, Mädchen im 3. Reich, str. 82-93 a Reese, Straff, aber nicht stramm - herb, aber nicht derb, str. 31-34
  4. http://www.dhm.de/lemo/html/nazi/innenpolitik/bdm/ Der Bund Deutscher Mädel ]
  5. Der Völkische Beobachter, 19.8.1929, Nr. 198, citován Klausem, Mädchen im 3. Reich, str. 83 - „die jungen Mädchen zum Rassenbewusstsein zu erziehen" und „sie durch gemeinsame Arbeit, Wandern, Spiel und Gesang im Deutschbewusstsein zu stärken für die Wahrung deutscher Art und deutschen Wesens, um mithelfen zu können am Aufbau eines freien deutschen Vaterlandes."
  6. Der BDM vor 1933
  7. http://www.dhm.de/lemo/html/nazi/innenpolitik/gleichschaltung/index.html Die Gleichschaltung]
  8. Kollmeier, Katrin: Ordnung und Ausgrenzung, Die Disziplinarpolitik der Hitler-Jugend, Göttingen 2007
  9. Rüdiger Jutta: Ein Leben für die Jugend. Mädelführerin im Dritten Reich. Deutsche Verlagsgesellschaft, Preußisch Oldendorf 1999
  10. Citace BDM-Reichsreferentin Jutta Rüdiger: Die Jungen werden zu politischen Soldaten und die Mädel zu starken und tapferen Frauen erzogen, die diesen politischen Soldaten Kameraden sein sollen – und unsere nationalsozialistische Weltanschauung später in ihrer Familie als Frauen und Mütter leben und gestalten – und so wieder großziehen eine Generation der Härte und des Stolzes. Wir wollen darum bewußt politische Mädel formen. Das bedeutet nicht: Frauen die später in Parlamenten debattieren und diskutieren, sondern Mädel und Frauen, die um die Lebensnotwendigkeiten des deutschen Volkes wissen und dementsprechend handeln. Jugend im Dritten Reich. Lizenzausgabe. München 1995, Seite 83.
  11. Gesetz: Hitlerjugend, 1936
  12. Klaus, Martin: Mädchen im 3. Reich, Der Bund Deutscher Mädel, 3. aktualisierte Auflage, Köln 1998
  13. Citace z de.wikipedia: Zur Vorbereitung der Mädchen für den Dienst an Volk und Familie gab es zudem – zunächst auf freiwilliger Basis, von 1938 an verpflichtend – ein Dienstjahr als hauswirtschaftliche oder landwirtschaftliche Hilfe (sog. Landfrauenjahr). Die Mädchen wohnten und arbeiteten dabei in den Haushalten bzw. auf den Bauernhöfen. Die Vorbereitungslager für den Landdienst von Mädchen und Jungen lagen oft dicht nebeneinander, was zur Folge hatte, dass es vor allem 1936 gehäuft zu Geschlechtsverkehr kam. Allein bei 900 der BDM-Mitglieder, die in jenem Jahr vom Reichsparteitag in Nürnberg zurückkehrten, wurden anschließend Schwangerschaften festgestellt. Kater, str. 95
  14. Buddrus, Michael: Totale Erziehung für den totalen Krieg, Hitlerjugend und nationalsozialistische Jugendpolitik, 2 Bde., München 2003
  15. Klaus, Mädchen im Dritten Reich, str. 106-115
  16. Přeložená citace: „Ernst der Stunde" zu stellen und „dorthin zu eilen, wo von alten Zeiten her die Frau schon immer die beste Arbeit getan hat, in der Pflege der Verwandten und Kranken. Sie sollen aber auch vor allem die Mütter unterstützen und die Frauen, die doch heute in der Fabrik oder draußen auf dem Lande einen schweren Dienst tun müssen.", z Hermann Göring am 10.9.1939, podle Klause, Mädchen im Dritten Reich, str. 105
  17. Citace z Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (6.): Už v roce 1933 byly organizovány zotavovací pobyty na venkově pro městské děti („Kinderlandverschickung“, KLV) a tento projekt byl zdokonalován až do vypuknutí války. V době, kdy letecká hrozba byla více než zřejmá, začal vznikat projekt Eweiterte Kinderlandverschickung, oficiálně veřejnosti představený na podzim roku 1940 jako ochranné opatření pro říšské děti z oblastí ohrožených leteckou válkou. Tedy jakási rozšířená forma předchozího projektu. V rámci tohoto projektu docházelo k evakuaci městských dětí, popř. matek s dětmi do bezpečnějších oblastí, pro děti ovšem zcela neznámých. K ubytování sloužily nově zařízené komplexy bývalých hotelů, penzionů či lázní. Tyto „tábory KLV“, jak byly označovány, tvořila rozptýlená dílčí zařízení.
  18. Šustrová, Radka: Pod ochranou protektorátu, Projekt Kinderlandverschickung v Čechách a na Moravě: politika, každodennost a paměť, 1940–1945. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2012
  19. BDM-Osteinsatz
  20. Kater, str. 82
  21. Harvey, „Osteinsatz" des Bundes Deutscher Mädel im Krieg
  22. Ne všichni „Volksdeutschen" a už vůbec ne „Deutschstämmigen" uměli německy, 95 procent řeč neovládalo.
  23. Michael H. Kater: Hitler-Jugend. Aus dem Englischen von Jürgen Peter Krause. Primus-Verlag, Darmstadt 2005, ISBN 3-89678-252-5.
  24. Gliederung
  25. Ideologie
  26. Basic Summer Uniform
  27. Winter Uniforms
  28. Dance Dresses
  29. Trachten
  30. country service
  31. Basic Sports Uniform
  32. Track Suit
  33. Bathing Suit
  34. Belief & Beauty
  35. Other Sports Uniforms
  36. Leaders' Uniforms
  37. Uniform
  38. Kater, str. 97
  39. Martin Klaus: Mädchen im Dritten Reich. Der Bund Deutscher Mädel. 3. aktualisierte Auflage. PapyRossa-Verlag, Köln 1998, ISBN 3-89438-152-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Bund Deutscher Mädel ve Wikimedia Commons