Einsatzgruppen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
"Hon na Židy" poblíž Ukrajinského Ivangorodu
Deportace dětí
Směry postupu Einsatzgruppen v SSSR v roce 1941

Pohotovostní jednotky Einsatzgruppen byly zřízeny vedoucími představiteli nacistického Německa již před invazí do Rakouska a obsazením Československa. Po obsazení Polska bylo jejich úkolem terorizovat místní obyvatelstvo a likvidovat nežádoucí osoby, v první řadě Židy, polskou inteligenci a kněze (operace Tannenberg). V květnu roku 1941 vznikly jednotky SS Einsatzgruppen určené pro činnost v Sovětském svazu, kam byl plánován německý útok - operace Barbarossa. Jejich úkolem byl jednak boj proti partyzánům, jednak likvidace skupin obyvatelstva - v první řadě Židů, komunistů a Cikánů, postupně následovalo vyhlazování slovanského obyvatelstva a příslušníků asijských menšin v Sovětském svazu. Veliteli těchto zvláštních jednotek byli příslušníci tajné státní policie gestapa (Geheime Staatspolizei), SD (Sicherheitsdienst) a SS (Schutz-Staffeln). Mužstvo tvořili příslušníci gestapa, SD, SS, příslušníci pořádkové policie OrPo (Ordnungspolizei) a zejména příslušníci zbraní SS (Waffen-SS).

SS Einsatzgruppen vykonávaly ty nejvíce odsuzované zločiny na okupovaném území Sovětského svazu. Např. v rokli Babí Jar u Kyjeva zavraždily koncem září přes 33 tisíc Židů, přičemž na tomto místě bylo celkem zmasakrováno 100 - 200 tisíc občanů SSSR. V polovině roku 1943 se Sonderkommando 1005 pokusilo odstranit důkazy o masových popravách exhumací a kremací mrtvých.

Einsatzgruppen se dělily na další podskupiny známé jako Einsatzkommandos či Sonderkommandos. V případě potřeby mohly požádat jednotky Einsatzgruppen o pomoc Wehrmacht, ještě důležitější byla pro ně spolupráce s místními policejními sbory na Ukrajině, v Lotyšsku či Litvě, kde jejich příslušníci bývali odměňováni z majetku ukradeného zavražděným obětem.

V Sovětském svazu byly čtyři Einsatzgruppy, přičemž každou z nich tvořilo zhruba 3000 mužů.

Způsob likvidace lidí těmito komandy byla nanejvýš brutální. Lidé byli vyhnáni z domovů, přičemž se stávalo, že nemohoucí lidé byli zastřeleni i v posteli. Ostatní odcházeli buď do transportů, které je odvážely do koncentračních táborů, nebo na určitá místa, kde mužové museli vykopat masový hrob, načež lidé byli postupně stříleni a padali postupně do hrobu. Před exekucí se mnohdy museli dívat na oběti, které tam už ležely. Stávalo se, že se ženy před popravou musely vysvléct do naha, některé z nich byly před popravou znásilněny nebo se samy podvolily, aby si zachránily život, ovšem většinou stejně byly druhý den zastřeleny, aby se Němci zbavili svědků masakru. Další "kratochvílí" komand byly tzv. "hony," při nichž byli lidé, kteří se schovávali v lese, stříleni jako lovná zvěř. Podobnou záležitostí bylo využívání odsouzených jako terčů při cvičných střelbách. Brutálním způsobem likvidace bylo i nahánění lidí na dopravní lodě, které byly v moři potopeny. Einsatzgruppy se účastnily i tzv. "vyčišťovacích protipartyzánských akcí," při nichž bylo masakrováno civilní obyvatelstvo vesnic v příslušné oblasti. Při těchto akcích, které vykonávaly samostatně i jednotky Waffen SS, byli lidé přinuceni odejít do některé větší budovy (např. do kostela), přičemž tam byli buď upáleni zaživa, nebo zmasakrováni ručními granáty. Tyto vesnice, (mezi nimiž byl např. i Český Malín, v němž žila česká menšina), pak byly do základů vypáleny.

Počet obětí řádění těchto jednotek není přesně znám. Odhaduje se, že jen v Sovětském svazu bylo těmito komandy smrti zlikvidováno zhruba 2 milióny osob, z toho asi 900 tisíc Židů. Některé zdroje uvádějí, že jednotky Einsatzgruppen mají na svědomí smrt až tří miliónů sovětských válečných zajatců. Odhady komplikuje i ta skutečnost, že není přesně známo, kolik zločinů spadalo pod přímou kompetenci jednotlivých skupin Einsatzgruppen, a kolik jí mají na svědomí další německé oddíly (Waffen SS, SS-Totenkopfverbände, Wehrmacht, jiné speciální skupiny).

Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 působily tyto jednotky i na Slovensku. Kromě potlačování povstání se účastnily masakrů, při nichž bylo povražděno přes 5 tisíc Slováků včetně starců, žen a dětí, bylo vypáleno 90 slovenských vesnic, a po válce bylo odkryto 211 hromadných hrobů.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„Naším úkolem nebude germanizovat Východ ve starém slova smyslu slova, to značí naučit tamní obyvatelstvo německému jazyku a německým zákonům. My musíme zajistit, aby na Východě žili pouze lidé německé krve.“ Adolf Hitler, Mein Kampf

Metody a dokumenty[editovat | editovat zdroj]

Zločiny Einsatzgruppen[editovat | editovat zdroj]

Následující zdokumentované zločiny na obsazených územích jsou připisovány jednotkám Einsatzgruppen spíše než Wehrmachtu operujícímu na frontě. Některých protižidovských akcí na Ukrajině, v Litvě a v Lotyšsku se účastnily i místní antisemitské jednotky.

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Litva[editovat | editovat zdroj]

Lotyšsko[editovat | editovat zdroj]

Estonsko[editovat | editovat zdroj]

  • Kalevi-Liiva - r. 1941 - 1943 - hromadné popravy (také československých) Židů, odhad 3 000 až 5 000 obětí

Bělorusko[editovat | editovat zdroj]

  • Ghetto Łachwa - r. 1941 - 1942 - povstání v židovském ghettu, asi 500 obětí
  • Ghetto v Minsku - r. 1941 - 1943 - stotisícové židovské ghetto, asi 20 000 obětí
  • Aféra ve Slucku - r. 1941 - dvoudenní vraždění, asi 4 000 převážně židovských obětí

Ukrajina[editovat | editovat zdroj]

Rusko[editovat | editovat zdroj]

  • Rokle Petrušino - r. 1941 - 1943 - zastřeleno asi 7000 obyvatel města Taganrog
  • Zmijovskaja balka - r. 1942 - zavražděno 27 000 Židů a sovětských civilistů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]