Ghetto Łachwa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa ghetta Łachwa
Yitzhak Rochzyn (Icchak Rokchin), vedoucí podzemního hnutí ghetta Łachwa, velitel židovského povstání
Hlavní ghetta v Německem okupovaném Polsku (označená červenozlatými hvězdičkami)

Ghetto Lakhva nebo Ghetto Łachwa bylo ghetto vytvořené ve druhé světové válce 1. dubna 1942 nacistickým Německem ve městě Łachwa v okupovaném Polsku (nyní Lakhva, Bělorusko) s cílem pronásledování a vykořisťování místních Židů. Ghetto existovalo pouze do září. Bylo místem jednoho z prvních [1][2][3] povstání v židovském ghettu po nacisticko-sovětské invazi do Polska.


Zřízení ghetta[editovat | editovat zdroj]

Německá armáda vstoupila do sovětské okupační zóny 22. června 1941 pod krycím jménem Operace Barbarossa a o 2 týdny později, 8. července 1941, obsadila město Łachwa, které se nacházelo ve vojvodství Druhé polské republiky Polesie před rokem 1939.[4] Mnoho mladých Židů uprchlo s Rudou armádou.[5] Byla založena židovská rada (Judenrat) řízená bývalým sionistickým vůdcem Dovem Lopatynem.[1] Rabbi Hayyim Zalman Osherowitz byl zatčen Němci a jeho propuštění bylo zajištěno až po zaplacení velkého výkupného.[6]

1. dubna 1942 byli měští Židé násilně stěhováni do nových ghett skládajících se ze 2 ulic a 45 domů. Ghetta byla ohraničena ostnatým drátem.[3][4] V ghettu sídlilo 2350 lidí, což činilo přibližně 1 m² na každého obyvatele.[6]

Vznik odporu[editovat | editovat zdroj]

Zprávy o masakrech, které byly spáchány v celém regionu Einsatzgruppe B, se brzy rozšířily do Lakhvy. Židovská mládež organizovala podzemní hnutí pod vedením Isaaca Rochczyna (Yitzhak Rochzyn nebo Icchak Rokchin), vedoucího místní skupiny Betar. S pomocí židovské rady (Judenrat) se podzemnímu hnutí podařilo nahromadit zásoby seker, nožů a železných tyčí. Snahy o obstarání střelných zbraní byly z velké části neúspěšné.[3][4][6]

V srpnu roku 1942 Židé v Lakhvě věděli, že nedaleká ghetta v Luninets a Mikashevichy byly zlikvidovány. 2. září 1942 bylo místním obyvatelům sděleno, že bylo místním rolníkům svolaným nacisty nařízeno, aby za městem vykopali jámy. Později ten den bylo ghetto obklíčeno 150 německými vojáky z Einsatzgruppen mobilních vraždících jednotek a 200 místními policisty. Rochczyn a jeho skupina chtěli zaútočit na ghetto o půlnoci, aby pomohli obyvatelům k útěku. Někteří však odmítli opustit seniory a děti. Lopatyn je požádal, aby útok odložili do rána.[4][6][7]

Povstání a masakr[editovat | editovat zdroj]

3. září 1942 informovali Němci Dova Lopatyna, že má být ghetto zklikvidováno a nařídili, že mají být obyvatelé ghetta deportováni. Za účelem zajištění spolupráce s vůdci ghetta si Lopatyn mohl vybrat členy židovské rady (Judenrat), doktory ghetta a 30 dělníků, kteří měli být ušetřeni. Lopatyn odmítl nabídku a údajně reagoval: "Buď všichni přežijeme, nebo všichni zemřeme."[3][4][6]

Když Němci vstoupili do ghetta, Lopatyn zapálil sídla židovské rady, což bylo signálem k zahájení povstání.[1] Ostatní budovy byly také zapáleny a členové podzemního hnutí napadli pomocí seker, tyčí, Molotovými koktejly a holýma rukama Němce, když vcházeli do ghetta. Tato bitva je považována za první povstání ghetta během války.

Přibližně 650 Židů bylo zabito v boji nebo v plamenech a dalších 500 Židů bylo přivedeno do jam a zastřeleno. 6 německých vojáků a 8 německých a ukrajinských policistů bylo také zavražděno. Oplocení ghetta bylo porušeno a přibližně 1000 Židů mohlo uprchnout. 600 z nich se podařilo najít útočiště v močálech Pripet. Rochczyn byl postřelen a zabit skokem do řeky Smierc. Odhadem se k partyzánským jednotkám připojilo 120 uprchlíků. Většina ostatních však byla nakonec vystopována a zabita. Přibližně 90 obyvatel ghetta válku přežilo.[3][4] Lopatyn se přidal ke komunistické partyzánské jednotce a byl zabit 21. února 1944 pozemní minou. Lakhva byla osvobozena Rudou armádou v červenci roku 1944.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Lachva, Encyclopedia Judaica, 2nd ed., Volume 12, pp. 425-6 (Macmillan Reference USA, 2007).
  2. Michaeli, Lichstein, Morawczik, and Sklar (eds.). First Ghetto to Revolt: Lachwa. (Tel Aviv: Entsyklopedyah shel Galuyot, 1957).
  3. a b c d e Suhl, Yuri. They Fought Back. (New York: Paperback Library Inc., 1967), pp. 181-3.
  4. a b c d e f g Lachva, Multimedia Learning Centre: The Simon Wiesenthal Center. [1] (30. září 2006)
  5. Łachwa – History [online]. Virtual Shtetl Museum of the History of Polish Jews, [cit. 2011-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e Pallavicini, Stephen and Patt, Avinoam. "Lachwa", An Encyclopedic History of Camps, Ghettos, and Other Detention Sites in Nazi Germany and Nazi-Dominated Territories, 1933-1945: United States Holocaust Memorial Museum. [2] (30. září 2006)
  7. This Month in Holocaust History: September 3, 1942. Yad Vashem, The Holocaust Martyrs' and Heroes' Remembrance Authority. [3] (1. října 2006)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Łachwa Ghetto na anglické Wikipedii.