Molotovův koktejl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typ Molotovova koktejlu používaný v zimní válce

Molotovův koktejl (zápalná láhev) je název pro řadu malých improvizovaných zápalných zbraní pro pěchotu. Pro relativní jednoduchost své výroby (po domácku tak lze snadno vyrobit účinné zbraně) je oblíbena zejména u různých nepravidelných jednotek, partyzánů, povstalců, banditů a vůbec jakýchkoliv jednotek s nedostatečným logistickým zázemím. Většinou se používá pro boj s obrněnou technikou nepřítele nebo při útoku na domy a opevněné objekty.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem (resp. primitivním typem) Molotovových koktejlů byly již ve starověku hliněné nádoby, obsahující velmi hořlavé látky (obvykle nějaké zvláštní oleje). Používaly se jednak proti obléhacím věžím a naopak proti obléhaným pevnostem a městům (které měly zapálit), jednak proti římské želvě a podobně těsným formacím, které měly narušit.

V moderní době se první masové použití Molotovových koktejlů objevilo ve španělské občanské válce, kde primitivní zápalné láhve představovaly improvizovanou zbraň proti tankům a obrněným automobilům. Stejnou úlohu hrály i v zimní válce, kde byly často jedinou dostupnou protitankovou zbraní finských jednotek.

Zde také zbraň dostala název Molotovův koktejl. Zápalné láhve byly od té doby běžně používány i nadále, přes velkou vlasteneckou válku až do dnešních dnů, neboť v nepřehledném terénu, jaký představuje hustý porost nebo městská zástavba, může být dobře udělaný molotovův koktejl stále jednou z účinných protitankových zbraní. Je však používán jen jako levná a snadno dostupná zbraň z nouze, neboť existuje celá řada účinnějších zbraní, jejichž použití vystavuje útočníka mnohem menšímu riziku.

Při použití proti tankům se většinou zápalné lahve házejí na prostor větrání motoru, aby hořící látky zatekly do motorového prostoru.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno Molotovův koktejl, které odkazuje na sovětského komisaře pro zahraničí Molotova, dostala zbraň v roce 1939. Původní tvar byl koktejl pro Molotova a finští vojáci, kteří s ním přišli, jím vyjadřovali svůj nepřátelský postoj k muži, který byl dle nich hlavním původcem zimní války a byl ve Finsku oblíben ještě méně než Stalin. Jméno bylo později převzato za velké vlastenecké války vojáky Sovětského svazu. Důvody byly smíšené, podle některých to byla úcta k jednomu z čelních představitelů SSSR, podle dalších negativní náhled na něj a názor, že Molotov byl zodpovědný za nepřipravenost SSSR v době německého útoku, takže po něm byla pojmenována jediná improvizovaná zbraň, která sovětské pěchotě zbyla.

Právní konsekvence[editovat | editovat zdroj]

Podle zákonů České republiky jakož i mnoha dalších zemí je výroba a držení Molotovových koktejlů a podobných zařízení běžnými občany klasifikována jakožto nedovolené ozbrojování. Mimo to může též naplnit skutkovou podstatu obecného ohrožení apod.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Obecně lze říci, že Molotovův koktejl je křehká nádoba naplněná hořlavinou, ke které je přidán nějaký zápalný prostředek.

  • Nejprimitivnějším používaným molotovem je dnes láhev s knotem plněná benzínem. Tato zápalná láhev je však vhodná jen ve specifických případech a naprosto se nehodí ani pro útok na obrněnou techniku, ani proti opevněným objektům (je vlastně použitelná jen pro vhazování do uzavřeného prostoru oknem nebo otevřeným poklopem). Při útoku proti kapotě obrněnce nebo střeše objektu je její účinek minimální, neboť se benzín rychle rozstříkne, rozteče a vypaří a přes zvenčí impozantně vypadající vysoké plameny má jen minimální účinek na chráněný cíl (udává se, že je asi 15x menší, než účinek skutečně účelně koncipované zápalné láhve). Navíc takto koncipovaná zápalná láhev není příliš bezpečná.
  • Láhev naplněná směsí koncentrované kyseliny sírové a benzinu (v poměru 1:1). Pevně uzavřená láhev se obalí hadrem a hadr se nechá nasáknout směsí chlorečnanu sodného (nebo draselného) s cukrem (nasycený vodný roztok) a nechá uschnout. Tato procedura se může opakovat i několikrát. Po zaschnutí se z láhve stává zápalný granát, stačí hodit a po rozbití sklenice se sama zapálí.

Nádoba[editovat | editovat zdroj]

Měla by mít tvar vhodný k vrhání a měla by být dostatečně křehká, aby se při dopadu na cíl snadno rozbila. Pokud se předpokládá dopad na měkký podklad, přidává se k ní tvrdý hranatý předmět, aby při dopadu jeho hrana opřená o láhev zajistila bezpečné rozbití.

Hořlavina[editovat | editovat zdroj]

Vhodný je ztužený benzín, který se tolik neroztéká, neodpařuje a ulpívá na povrchu, což koncentruje žár do jednoho místa. Používal se například benzin smíchaný s motorovým olejem, nebo se benzin ztužuje rozpouštěním mýdla či plastu (polystyren), až vznikne kapalina viskozitou připomínající med. Takto ztužený benzín se nazývá napalm.

Zápalný prostředek[editovat | editovat zdroj]

Nejjednodušší je kus látky zastrkaný do hrdla lahve. Může být také namočen do benzinu, aby lépe hořel. Lze místo toho použít i různé samozápalné směsi (viz výše).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ukázka použití molotovových koktejlů na boj s policií v Ukrajině

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu