Cukr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostky cukru
Bílý a tři druhy surového cukru
Nařezaná cukrová třtina
Bulvy cukrové řepy
Moderní cukrovar na Havaji
Další významy jsou uvedeny v článku Cukr (rozcestník).

Cukr (z něm. Zucker, z arab. sukkar) je přírodní sladidlo, sladká poživatina. Chemicky je to sacharóza, tedy disacharid složený z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Vyrábí se v cukrovarech, hlavně z cukrové třtiny a z cukrové řepy a dodává na trh v krystalech, prášku, kostkách atd. Světová produkce cukru činí kolem 160 milionů tun ročně a cukr je tak hospodářsky velmi významná komodita.

Termín „cukry“ se někdy používá jako označení pro všechny sacharidy (k nimž potravinářský cukr patří).

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Sacharóza je obsažena v mnoha rostlinách, které ji produkují jako rezervu energie. Při výrobě cukru z cukrové řepy se sklizená řepa nejprve pere a zbavuje nečistot, řeže na úzké proužky („řízky“) a ukládá do difuzérů, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se užívají pro krmení dobytka.

Vyluhovaná cukerná šťáva se čistí , filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru, neutralizují se tím výluhy rostlinných kyselin a vysráží do zákalu, nakonec se cedí,profiltruje v kalolisu. Tento postup se 2 - 3x opakuje. Pak se šťáva vaří (zahušťuje) a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato „těžká“ šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém varostroji pak nastane postupná řetězová krystalizace, po zahájení procesu krystalizace přidáním malého množství krystalického cukru. Po vykrystalování ve varostroji se zkrystalizovaná cukrová hmota odstředí a propláchne v odstředivkách od zbývajících tekutých nečistot šťávy (melasa), a výsledná vlhká vykrystalizovaná cukrovina se buďto plnila do forem (v historii), nebo se nyní suší na krystalický cukr, který se přes síta prosévá a rozděluje na jednotlivé frakce zrnitosti.

Naproti tomu „zadní cukr“ čili melasa, který obsahuje asi 40 % nevykrystalizovatelných cukrů a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu, kvasnic, kofoly, krmení pro zvířata a jiné.[1]

Výroba cukru z cukrové třtiny je obdobná, ale snazší, protože třtina obsahuje méně nečistot. Kromě toho se cukr v menším množství vyráběl také z datlí, z čiroku, z javoru a dalších rostlin.

Výroba cukru je poměrně složitá a náročná na zařízení, takže cukrovarnictví výrazně podpořilo také rozvoj strojírenství a české země zaujímaly v 19. a 20. století v obou oblastech významné postavení.

Výživa a zdraví[editovat | editovat zdroj]

Cukr je velmi dobře stravitelná potravina s vysokým obsahem energie (16,8 kJ/g) a téměř žádných dalších živin. Při pokojové teplotě se v litru vody rozpustí přes 2 kg cukru. Spotřeba cukru ve vyspělých zemích za posledních 150 let nesmírně vzrostla – například v Rakousku se spotřebou 40,4 kg na osobu a rok asi 20x. V USA činí roční spotřeba cukru a dalších sladidel asi 70 kg na osobu.[2] Většina cukru je konzumována v nealkoholických nápojích.

Ještě před 100 lety přitom byla roční spotřeba cukru na hlavu nižší než 2,5 kg, což i dnes platí o méně rozvinutých zemích. Např. v Afghánistánu činila v roce 1999 roční spotřeba cukru na osobu pouze 1 kg.[3]

Nadměrná spotřeba cukru, sladkých nápojů a cukrovinek působí řadu zdravotních potíží:

Cukrovka (diabetes mellitus) se sice projevuje zvýšenou hladinou cukru v krvi, není však způsobena požíváním cukru. Nemocní cukrovkou čili diabetici musí užívání cukru silně omezovat a často jej nahrazují náhradními sladidly. Syntetická i přírodní náhradní sladidla mají nižší kalorickou hodnotu než cukr a nepřispívají ke vzniku zubního kazu. Proto se často užívají i v rámci zdravé výživy a různých diet.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slovo pro cukr je v evropských jazycích odvozeno z arabského sukkar a to ze sanskrtského śarkarā (= sladký). Kolem roku 6000 př. n. l. se pěstování cukrové třtiny rozšířilo z Melanésie do Indie a Persie. Z Indie pocházejí i první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny ve 5. století, odkud se v 7. století tato technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala; tak vznikly homole cukru. Do Říma se saccharum dováželo už v pozdní antice jako lahůdka a luxusní zboží. Po pádu Říma tento obchod zanikl a cukr přivezli až účastníci křížových výprav kolem roku 1100 a Benátčané začali třtinu pěstovat v Libanonu. Od 16. století se cukrová třtina pěstovala v koloniích, zejména na Kubě a v celé Karibské oblasti, cukr však zůstával luxusním zbožím a prostí lidé dál sladili medem. Roku 1800 se na světě vyrábělo asi 180 000 tun surového cukru.

Roku 1590 vyluhoval francouzský botanik Olivier de Serres cukr z cukrové řepy a roku 1747 vynalezl lepší postup berlínský chemik A. S. Marggraf. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo až za napoleonských válek, kdy Británie blokovala kontinentální přístavy a dovoz třtinového cukru. Výrobu řepného cukru zavedl roku 1802 F. C. Achard v obci Cunern v Pruském Dolním Slezsku (dnes Kunary, obec Wińsk), kde vznikl první cukrovar na světě.

První výrobu cukru v Českých zemích zahájil po roce 1787 Belgičan Sauvagne v bývalém konventu kláštera na Zbraslavi, kde cukrovar po roce 1825 obnovil Antonín Richter, a v roce 1800 vznikl cukrovar v Hořovicích. První cukrovary na cukrovou řepu či bramborový škrob vznikaly od roku 1810 (Žaky u Čáslavi, Liběchov, Semily). Po Napoleonově pádu většinou zase zanikly, roku 1829 vznikl cukrovar v Kostelním Vydří (1831 přenesen do Dačic), 1830 v Dobrovici, dále například v Sadské a roku 1846 v Pečkách. Nárůst byl ovlivněn státní podporou: roku 1830 Rakousko osvobodilo domácí výrobu řepného cukru od daní a začaly hojně vznikat panské cukrovary.

Od poloviny 19. století se cukr stal v Evropě běžným zbožím a jeho spotřeba stále rostla. Koncem 19. století převážila světová produkce řepného cukru nad třtinovým a v Rakousko-Uhersku se 88 % cukru vyrábělo v českých zemích. Tento vývoj přerušila první světová válka, kdy třtinový cukr opět převládl.[4]

Cukr se až do konce 19. století dodával nejčastěji v odlévaných homolích, které se v domácnosti sekaly na drobnější kousky. Roku 1841 vyrobil cukrovarník Jakub Kryštof Rad v Dačicích první kostkový cukr, který homole postupně nahradil. Kromě toho se cukr běžně dodává jako hrubší a jemnější krystal, drcená krupice a jemně mletá moučka.

Největší producenti cukru (2003)[5]
 Pořadí  země  produkce 
(v milionech t)
 Pořadí  země  produkce 
(v milionech t)
   1 Brazílie 24,8    9 Německo 4,2
   2 Indie 22,1    10 Pákistán 4
   3 Čína 11,1    11 Kuba 3,8
   4 USA    8    12 Jižní Afrika 2,6
   5 Thajsko 7,3    13 Kolumbie 2,6
   6 Austrálie 5,4    14 Filipíny 2,1
   7 Mexiko 4,9    15 Indonésie 2,1
   8 Francie 4,4    16 Polsko 2

V ČR se v letech 1990–2010 vyrábělo ročně 400 až 500 tisíc tun bílého cukru.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Cukr. Sv. 5, str. 761

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity informace nebo části textu z článků Sugar na anglické Wikipedii a Zucker na německé Wikipedii.

  1. Ottův slovník naučný, heslo Cukr, str. 762nn.
  2. Consumption of Caloric Sweeteners Hits Record High in 1999 (anglicky)
  3. a b KURZWEIL, Ray; GROSSMAN, Terry. Fantastická cesta. Olomouc : Anag, 2007. ISBN 978-80-7263-392-0.  
  4. Ottův slovník naučný, heslo Cukr, str. 761n.
  5. Handelsblatt – Die Welt in Zahlen. 2005
  6. http://www.cukr-listy.cz/lc-statistika.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]