Cukrová řepa
|
|
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Bulvy cukrové řepy
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Beta vulgaris var. altissima |
Cukrová řepa (Beta vulgaris var. altissima) je dvouletá zemědělská plodina z čeledi amarantovitých[1].
Pěstuje se jeden rok, je řazená mezi okopaniny. Převážná část sklízené masy (cca 80%) je ukryta pod zemí ve formě zásobního kořenu, tzv. bulvy. Listy vyrůstající z bulvy se nazývají chrást. Při sklizni se v moderních technologiích chrást rozřeže a rozmete do plochy na půdu. Sklizené bulvy jsou využívány v cukrovarnickém průmyslu, pro výrobu lihu a nyní již omezeně jako krmivo pro hospodářská zvířata.
Obsah |
Napadení háďátkem [editovat]
Řepa bývá častým hostitelem parazita háďátka řepného. Napadá především řepné bulvy. Rostlina při napadení háďátkem vytváří mnoho postranních kořínků (tzv. hladové kořeny), aby měla dostatek živin. To brzdí růst (snížení hospodářského výnosu).
Historie [editovat]
Cukrová řepa byla pěstována jako krmivo již od antických dob. Její použití pro výrobu cukru však bylo objeveno relativně nedávno. Roku 1590 poprvé extrahoval francouzský botanik Olivier de Serres z kořene cukrové řepy sladký sirup. Jeho postup však nenašel praktické uplatnění. Jako další se extrakcí cukru zabýval pruský chemik Andreas Sigismund Marggraf, který k extrakci cukru použil alkohol. Ani jeho postup však nebyl využit k průmyslové produkci. Jeden z Marggrafových bývalých studentů Franz Karl Achard se začal věnovat šlechtění cukrové řepy a pomocí selektivního křížení se mu podařilo dosáhnout obsahu 5-6% sacharózy, oproti 20% u moderních odrůd. První cukrovar na výrobu cukru z řepy byl otevřen pod patronací Fridricha Viléma III. Pruského ve Slezsku. Za napoleonských válek došlo k obrovskému rozvoji cukrovarnictví, neboť britské námořnictvo zavedlo námořní blokádu Francie a tím byl znemožněn dovoz cukru z Karibiku. Na konci války bylo v Evropě již na tři sta cukrovarů. Ve Spojených státech amerických byl první cukrovar na řepu otevřen roku 1838.
Výroba cukru [editovat]
Při výrobě cukru se sklizená řepa nejprve pere a zbavuje nečistot, řeže na úzké proužky („řízky“) a ukládá do difuzérů, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se užívají pro krmení dobytka, cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru a nakonec se cedí v kalolisu. Tento postup se dvakrát až třikrát opakuje. Pak se šťáva vaří a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato „těžká“ šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém stroji pak nastává postupná krystalizace a výsledná vlhká cukrovina se buďto plní do forem nebo suší na surový (hnědý) cukr. Tento kvalitní cukr se pak v rafinérii znovu rozpouští a bělí tím, že se zbavuje různých přísad a nečistot. Naproti tomu „zadní cukr“ čili melasa, který obsahuje asi 40% cukru a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu.[2]
Pěstování cukrové řepy v ČR [editovat]
V důsledku dotační politiky Evropské unie došlo po vstupu ČR do EU ke kolapsu českého cukrovarnictví a tím i k výraznému zmenšení osevní plochy cukrové řepy.[3][4]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ www.mobot.org
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Cukr, str. 762nn.
- ↑ http://www.podnikatel.cz/clanky/konec-cukrove-repy-a-cukrovaru-v-cechach/
- ↑ http://www.nechtenasbyt.cz/clanek/clanek-336.html
