Masakr v Babím Jaru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Masakr v Babím Jaru bývá nazývána akce německých jednotek Einsatzgruppen, které na místě poblíž Kyjeva postřílely koncem září 1941 přes 33 tisíc Židů a v průběhu Velké vlastenecké války několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR.

Rokle Babyn Jar[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1961 byl Babyn Jar (Бабин Яр, rusky: Бабий Яр Babij Jar) jednou z největších roklin v blízkosti Kyjeva. Délka rokle dosahovala asi 2,5 km a její hloubka asi 50 m. V jejím středu tekl potok. Babyn Jar je v historických kronikách zmíněn poprvé v roce 1401 v souvislosti s prodejem tohoto pozemku (od staré ženy - rusky baby) dominikánskému klášteru. V průběhu staletí sloužila roklina k různým účelům, včetně vojenských táborů a nejméně dvou hřbitovů - jednoho pravoslavného a druhého židovského, který byl zrušen v roce 1937.[1]

Masakr Židů[editovat | editovat zdroj]

Vyhláška pro Židy k odchodu z Kyjeva

V měsíci září 1941 po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: „Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnichovská a Dochturovská (u hřbitovů ). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo atd. Všichni Židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni. Všichni civilisté, kteří vniknou do budov evakuovaných Židů a odcizí jejich majetek, budou zastřeleni.“ Byl to začátek předem připravené akce, kterou naplánoval vrchní velitel SS a policie na Ukrajině Obergruppenführer Friedrich Jeckeln.

Židé byli následně 29. září 1941 odvedeni se shromažďovacích míst Sonderkomandem 4a, jemuž velel Standartenführer Paul Blobel, do rokle Babí Jar, vzdálené 3 km od Kyjeva. Akce se účastnily i dva oddíly policejního praporu a ukrajinská milice. Židé byli na místě rozděleni do skupin, byly jim odebrány cenné věci a osobní dokumenty a bylo jim nařízeno vysvléci se do naha. Poté sestoupili do rokle, kde si je převzala Schutzpolizei. Muži, ženy i děti byli nuceni lehnout si obličejem k zemi a byli stříleni zezadu. Ti Židé, kteří přicházeli později, si museli lehnout na mrtvoly a očekávat smrtelnou ránu. Hrůzná jatka trvala 2 dny, 29. a 30. září 1941. Podle zprávy, která byla odeslána do Berlína, bylo zavražděno 33 771 Židů.[2]

Další masakry[editovat | editovat zdroj]

Pomník v Babím Jaru

Akce z konce září, která se s ohledem na dobu provedení stala největší hromadnou vraždou v dějinách lidstva, nebyla tou poslední. V průběhu nacistické okupace sloužila rokle Babí Jar k dalším hromadným vraždám, i když menšího rozsahu. Na místě byly zavražděny další desetitisíce Židů, Romů, Ukrajinců a Rusů. Byli zde vražděni též váleční zajatci a partyzáni.

Pomník[editovat | editovat zdroj]

Na masakr v Babím Jaru se mělo po válce paradoxně zapomenout [zdroj?], a to kvůli Stalinově antisemitské politice 50. let [zdroj?]. Situace se změnila na přelomu 50. a 60. let, kdy místo navštívil známý sovětský básník Jevgenij Jevtušenko, který svou básní k tomuto místu rozpoutal diskuzi. Roku 1962 složil na základě této básně svou světoznámou 13. symfonii Dmitrij Šostakovič. Památník všem obětem rokle v Babím Jaru byl nakonec postaven až roku 1976.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petersonová J. : ITERATIONS OF BABI YAR. Journal Of Ecumenical Studies [serial online]. Fall2011 2011;46(4):585-598. Dostupné na: Humanities International Complete, Ipswich, MA.
  2. Yitzak Arad, Shmuel Krakowski, Shmuel Spector: The Einsatzgruppen Reports. New York: Holocaust Library 1989, s. 168. >Hlášení na internetu v ang.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu