Generalplan Ost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vysídlení Poláků z Velkopolska
Evropa s hranicemi před druhou světovou válkou ukazující rozšíření Generalplanu Ost.
VYSVĚTLIVKY: Tmavě šedá – Německo (Německá Říše). Tečkovaná černá čára – rozšíření detailního plánu „druhé fáze osídlování“. Světle šedá – plánované území administrativních jednotek Říšského komisariátu; jejich jména psaná modrou barvou jsou Ostland (1941-1945), Ukrajina (1941-1944), Moskva (nezrealizovaná) a Kaukasus (nebyl zrealizován).
Mapa k dokumentu 5: Generální plán Východu se základnami a pochody v Pobaltí, Polsku, Bělorusku, Ukrajině a Krymu (Plánování institutu pro zemědělství a agrární politiku Humboldtovy univerzity v Berlíně.)
Počátky německých kolonistů přesídlily během akce "Heim ins Reich" ("Zpátky do Říše") na zabraná polská území.

Generalplan Ost (GPO) byl nacistický plán genocidy obyvatelstva teritorií okupovaných Německem ve východní Evropě během 2. světové války a po jejím ukončení a kolonizace těchto území německým obyvatelstvem. Akce byla připravena v roce 1941 a schválena o rok později. Plán navazoval na Hitlerovy plány Lebensraum a měl být splněn po uskutečnění záměru okupace východní Evropy - plánu Drang nach Osten. Generalplan Ost vycházel jednak z nacistických plánů o osídlení Evropy germánskou rasou, jednak z rasových předsudků, podle nichž byli Slované nižší rasou - podlidi, něm. Untermensch.

Plán se zrodil v plánovacím štábu Říšského komisaře pro upevňování němectví (RKF), jímž byl Heinrich Himmler. Tento přísně tajný dokument, který znali jen nejvyšší představitelé nacistického Německa, se v originále nedochoval, ale po válce byl (ve dvou verzích) rekonstruován z různých navazujících memorand a dokumentů. Plán předpokládal, že dojde k vysídlení na východ až za Ural či částečnému vyhlazení asi 50 milionů obyvatel východní Evropy - Rusů, Poláků, Bělorusů, Ukrajinců, Židů i příslušníků pobaltských národů. Existence plánu byla potvrzena SS-Standartenführerem Dr. Hansem Ehlichem, který byl jako vysoký úředník RSHA odpovědný za zpracování návrhů plánu.

Finální verze této etnické čistky byla rozdělen do dvou částí: Kleine Planung (“malý plán”), který plánoval akce, které měly být uskutečněny během války, a Grosse Planung (“velký plán”), který plánoval akce, jenž měly být podniknuty po vítězné válce v dlouhodobém časovém horizontu do 30 let.

Malý plán měl být uveden do praxe ihned, jakmile Němci obsadí území na východě. Tímto způsobem byla připravena jako jedna z prvních realizace germanizace polského území. V časovém horizontu 10 let mělo dojít k úplnému zničení polského národa formou vyhlazení nebo vystěhování za Ural. Stejný osud čekal i další slovanské národy, přičemž v případě vystěhování byla u jednotlivých národů stanovena rozdílná procenta:

Do plánů na vystěhování měly být zahrnuty i ostatní slovanské národy a také např. Litevci. U Slovanů, kteří podle německých plánů směli zůstat v "německém životním prostoru", bylo počítáno s tím, že budou sloužit jako otroci v německých továrnách či na zemědělských velkostatcích německých majitelů, přičemž nebudou moci mít děti a dojde tak k jejich přirozenému vymizení. U části tzv. "rasově vhodných" Slovanů mělo dojít k jejich poněmčení.

Malý plán se začal jako první realizovat v Polsku, kde bylo v rámci operace Tannenberg popraveno přes 20 tisíc příslušníků polské elity. Po ní následovala akce „Inteligence“, při níž bylo zabito přes 40 tisíc polských intelektuálů. Německá okupační moc zavedla v Polsku, resp. v Generálním gouvernementu a na okupovaných polských územích politiku teroru, přičemž prováděla hromadné veřejné popravy i exekuce rolníků, které měly zastrašovat ostatní obyvatelstvo. Postupně docházelo k vysídlování z oblastí určených k další germanizaci a násilnému zabírání zemědělské půdy, přičemž bylo ze svých domovů vyhnáno několik stovek tisíc Poláků. V roce 1941 bylo rozhodnuto, že dojde k úplnému zničení polského národa a v Polsku zůstanou 3 - 4 milióny Poláků, kteří budou sloužit německým kolonistům jako otroci. Jedním z kroků tohoto plánu bylo násilné odebírání rasově "vhodných" polských dětí na "převýchovu" do německých rodin. Násilnická politika vůči Polákům vedla k tomu, že Polsko mělo vedle SSSR největší procentuální ztráty civilistů ve druhé světové válce, jejich počet činil 5,6 mil. (z toho 3 mil. Židé). K dalším zemím s největším počtem zabitých civilistů patřila Jugoslávie s půl miliónem mrtvých (převážně Srbů). Samostatnou kapitolou je počet zabitých Rusů, Ukrajinců a Bělorusů na územích okupovaných Němci, kde byla zahájena politika genocidy, teroru a vyhladovění. Již v průběhu války byly vypáleny tisíce vesnic z různých důvodů, ať už to byla skutečná či domnělá pomoc partyzánům, nebo cílená likvidace určitých oblastí.

V Protektorátu Čechy a Morava byly rozpracovány dílčí plány na germanizaci českého prostoru, které jsou známy pod názvem "Konečné řešení české otázky". Tato koncepce postupného ovládnutí Čech a Moravy Němci zapadala do věcného i časového plánu Generalplánu Ost.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]