Zločiny Německa za druhé světové války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zločiny spáchané nacistickým Německem během druhé světové války zahrnují:

Jednotlivé zločiny spáchané německým vojenským a politickým vedením byly souzeny v Norimberském procesu a následujících procesech.

Zločiny proti míru[editovat | editovat zdroj]

Představitelé nacistického Německa byli po druhé světové válce souzeni Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku za zločinů proti míru, které byly definovány jako:[1]

  • společný plán nebo zločinné spolčení ke spáchání zločinů proti míru,
  • plánování, rozpoutání a vedení útočné války nebo války vedené v rozporu s mezinárodními smlouvami, dohodami a garancemi.

Nacistické Německo zahájilo druhou světovou válku v Evropě invazi do Polska dne 1. září 1939.

Zločiny proti lidskosti[editovat | editovat zdroj]

Nacismus[editovat | editovat zdroj]

Když se v roce 1933 dostal v Německu k moci Adolf Hitler, došlo k výraznému vzestupu ideologie, která se zakládala na teorii nacismu a fašismu. Uvedená ideologie mimo jiné hlásala teorii nadřazenosti árijské rasy, teorii německého „nadčlověka“, a zároveň se stavěla vůči všemu neněmeckému. Tato rasistická teorie byla zaměřena vůči tzv. „méněcenným rasám“, a to zejména proti:

Holokaust[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Holokaust.

Zločiny vůči Židůmholokaust – pojem, který označuje genocidu židovského obyvatelstva. Židé byli vražděni nejen v koncentračních táborech, ale zejména na území Sovětského svazu byli i hromadně popravováni. Mezi neznámější událost patří masakr v Babím Jaru, kde zvláštní jednotky SS (Einsatzgruppen) ve dnech 29. a 30. září 1941 postřílely přes 33 tisíc kyjevských Židů.[2] Celkem zde bylo povražděno a v masových hrobech zahrabáno 100 tisíc (dle některých zdrojů 200 tisíc) sovětských občanů.[3]

Koncentrační a vyhlazovací tábory[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vyhlazovací tábory nacistického Německa.

Další součástí této německé ideologie bylo nepřátelství vůči demokratům, hlásající svobodnou společnost, komunistům, sociálním demokratům či homosexuálům. Teror vůči těmto skupinám byl uplatňován v Německu již od třicátých let, ovšem po vypuknutí 2. světové války se rozšířil i do porobených států.

V koncentračních táborech byli likvidováni nejen Židé, ale i Rusové, Poláci, Holanďané a příslušníci jiných „méněcenných“ národů
  • zločiny proti lidskosti vůči Romům – Romové patřili společně s Židy do „1. kategorie“ podlidí, se kterými se měla Třetí říše bez milosti vypořádat. Romové byli soustřeďováni do zvláštních romských pracovních táborů, odkud byli k likvidaci převáženi do koncentračních táborů.
  • Zločiny proti lidskosti vůči slovanskému obyvatelstvu – na teror vůči Slovanům doplatily téměř všechny slovanské národy, ovšem nejvýrazněji obyvatelé Sovětského svazu, ale také Jugoslávie a Polska. K tomu byly vytvořeny jednotky SSEinsatzgruppen“ – jejímž úkolem bylo „očistit“ okupovaná území od Židů a Slovanů. Němečtí okupanti používali drastických metod nejen vůči zajatým sovětským vojákům, ale zejména vůči civilnímu obyvatelstvu. Lidé byli mnohdy doslova vražděni „na potkání“, zvláště v době, kdy byly zřejmé neúspěchy německé armády. Německá armáda a zejména oddíly SS používali civilistů jako cvičných cílů při střelbách, docházelo k hromadným popravám, k upalování rolníků, pohřbívání lidí zaživa, znásilňování žen a jejich zneužívání k nucené prostituci, masovému zabíjení lidí v partyzánských oblastech, vypalování měst a vesnic.[4] Jestliže v některých oblastech SSSR lidé vítali v roce 1941 Němce jako osvoboditele od stalinismu, po získání negativních zkušeností s německou armádou a v souvislosti s jejím terorem se mínění obrátilo a velké množství z nich začalo bojovat v partyzánských oddílech, či tyto oddíly podporovalo.
Odkrytý masový hrob sovětských válečných zajatců
  • Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti vůči porobeným národům obecně – Nacistické Německo používalo teroru nejen proti všem formám odporu (odboj, partyzánská válka, sabotáže), ale i vůči nepřátelským ideologiím. Po porobení jednotlivých států byli nejprve likvidováni komunisté, Židé a Romové. Následovali představitelé sociálních demokratů a elita jednotlivých národů, která se dokázala postavit vůči nacismu. Tito lidé byli likvidování přímo jednak na popravištích v jednotlivých zemích, jednak byli posíláni do koncentračních táborů. Jednou z nejstrašnějších forem utrpení byly nucené práce v objektech, kde vlivem nedostatečné stravy, nadměrného pracovního vytížení a nevyhovujících hygienických podmínek docházelo k drastickému počtu úmrtí. V těchto případech bylo úmrtí plánovanou složkou pracovní činnosti těchto novodobých otroků. Například při pracích na výstavbu německých podzemních továren, kde pracovali zajatci (zejména ze slovanských zemí, zajatci Rudé armády), byla počítána průměrná životnost člověka provádějící tuto nelidskou práci jeden měsíc. Další zločinnou formou likvidace lidí byly pochody a transporty smrti, které se uskutečňovaly zejména v závěru války.
  • Pokusy na lidech – byly prováděny v koncentračních táborech. Jednalo se jednak o pokusy vycházející z nacistické rasové teorie (zkoumání rozdílů mezi rasami, dědičnost, genetika, testy s dvojčaty, sterilizace „podřadných“ apod.). Dalšími pokusy bylo např. zkoumání vlivu rychlých změn tlaku na lidský organismus, pokusy s podchlazováním a opětným zahříváním lidského těla, pokusy s hojením ran (sypání různých látek do otevřených ran), pokusy s různými očkovacími látkami, pokusy s šířením různých infekčních chorob, různé amputace apod.
  • Totální nasazení – další z forem zločinů Třetí říše. Původně byly práce pro německé hospodářství konány dobrovolně na základě náborů, avšak po mobilizaci dalších Němců do armády se přeměnily v nedobrovolnou práci pro Německo. Lidé z okupovaných území byli násilně odvlečeni do Německa, kde museli vykonávat práci, kterou dříve vykonávali muži, kteří odešli bojovat. Totální nasazení se týkalo jak běžných prací (průmysl, zemědělství), tak i otrockých prací, kde docházelo k vysokému počtu úmrtí. Počet lidí, odvlečených na nucené práce, se odhaduje na 13,5 miliónu. Např. jen v roce 1942 bylo do Německa násilně deportováno na práce 2 milióny lidí ze Sovětského svazu a 940 tisíc lidí z Polska. Z českých zemích bylo za celou válku totálně nasazeno kolem 640 tisíc osob.
  • Popravy za méně závažné činy – například opuštění pracoviště, čtení a šíření letáků, poslouchání nepřátelského rozhlasu, zdržování se na veřejných prostranstvích mimo stanovenou dobu, prodej a koupě zboží mimo stanovený systém apod [5][6]

Potrestání válečných zločinců[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Norimberský proces.

Zločiny spáchané Nacistickým Německem a jeho představiteli během druhé světové svým rozsahem předčily všechny předcházející konflikty.[zdroj?] Političtí představitelé vítězných spojenců proto rozhodli o potrestání spáchaných zločinů před mezinárodním vojenským tribunálem. 20. listopadu 1945 byl proto zahájen Norimberský proces s nacistickými vojenskými a politickými představiteli.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://avalon.law.yale.edu/imt/count1.asp
  2. Před 65 lety došlo k největší masové vraždě v nám známé historii
  3. Masakr v Babím Jaru šokuje svým rozměrem a brutalitou
  4. Zvěrstva nepáchali jen esesáci, užívali si je i běžní němečtí vojáci, odhalují nahrávky
  5. Trest smrti za poslech zahraničního rozhlasu
  6. Marušce Kudeříkové bylo 22 let, když ji popravili

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Nazi crimes ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wette, Wolfram, Wehrmacht - Obraz nepřítele, vyhlazovací válka, legendy. Nakladatelství: ARGO ISBN: 8072038141 EAN: 9788072038145
  • Lucas, James, Válka na východní frontě 1941 - 1945. Nakladatelství: Naše vojsko ISBN: 978-80-206-1058-4 EAN: 9788020610584