Výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Výcvikový prostor jednotek SS ve středních Čechách 1942–45.
     Výcvikový prostor     Protektorát Čechy a Morava

Výcvikový prostor Waffen-SS Čechy („SS-Truppenübungsplatz Beneschau“, od 1. září 1943 „SS-Truppenübungsplatz Böhmen“), byl zřízen v březnu 1942 v prostoru zhruba vymezeném Vltavou, Sázavou, Konopišťským potokem a dnešní silnicí I/18 Vrchotovy JanoviceSedlčany, velitelství sídlilo v Benešově. Funkce velitele připravovaného výcvikového prostoru byla zřízena 1. listopadu 1941. V pěti fázích došlo k vystěhování většiny původních obyvatel (cca 30 000 osob) z asi 65 obcí, menší část obyvatelstva (asi 40 %) byla donucena cvičiště zemědělsky zásobovat.[1] V prostoru platily německé říšské zákony. Postupně zde byly zřízeny dělostřelecká škola, škola tankových granátníků, ženijní škola, škola stíhačů tanků a škola útočných děl. V Hradištku byla v roce 1943 zřízena pobočka koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Cvičiště nebyla v plném rozsahu do konce války dokončena.

Obdobný výcvikový prostor SS, Dębica (Heidelager) byl také v Polsku.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Vyklizené obce a sídla[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vysídlení Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska.

Vysidlování některých oblastí bylo součástí německé germanizační politiky, jejímž cílem bylo propojit území osídlená Němci a izolovat české osídlení do menších celků.[1] Vyklízení probíhalo v pěti etapách: zóna I a Ib do 15. října 1942, zóna II do 1. dubna 1943, zóna IIb do 15. května 1943, zóna III do 31. prosince 1943, zóna IV do 31. října 1943, zóna V do 1. dubna 1944.[1] Do 15. dubna 1944 bylo vyklizeno 65 obcí, 144 osad, 5682 domů. Vysídlení se týkalo 8619 rodin a 30 986 osob.[1] Protože předchozí několikaleté přípravy probíhaly v utajení, obyvatelstvo se o svém vysídlení dozvědělo až těsně před akcí. Z některých obcí byla vysídlena výrazná většina obyvatelstva (převážně ve střední a severozápadní části), z mnoha jen zhruba polovina nebo i méně než čtvrtina (zejména v jihozápadní části).[1] Vystěhovalci v I. etapě si mohli vzít s sebou živý i neživý inventář, v dalších etapách byli obyvatelé nuceni všechen majetek ponechat na místě.[2]

Hospodaření v prostoru[editovat | editovat zdroj]

K zabezpečení výživy vojenských jednotek, důstojníků SS a jejich rodin i zbylých původních obyvatel byly zřízeny tzv. SS-Hofy, zemědělské hospodářské jednotky vzniklé z dřívějších velkostatků či spojením skupin stávajících usedlostí. Pracovalo se zde denně včetně sobot a nedělí, zaměstnanci dostávali nepříliš velkou mzdu a deputát.[3]

SS-Hofy nebo přidružené statky vznikly v obcích: Bezejovice, Blažim, Bukovany, Dublovice, Hostěradice, Hvozdec, Chlístov, Chvojen, Chýnov, Jablonná, Jírovice, Křepenice, Líchovy, Luhy, Maskovice, Měřín, Minartice, Mrvice, Nahoruby, Nalžovice, Pecerady, Petrovice, Podělusy, Podolí, Poličany, Pomněnice, Poříčí nad Sázavou, Třebešice, Příčovy, Rabyně, Radič, Radošovice, Suchdol, Štětkovice, Teletín, Tisem, Tvoršovice, Vatěkov, Vidlákova Lhota, Zahradnice, Sběraz, Zbořený Kostelec, Žabovřesky.[3]

Dále na území vznikly rybníkářské, lesnické a zahradnické jednotky (SS-Teichwirtschaft, SS-Forste a SS-Gartenbau).[3]

Německá strana předpokládala, že majetky z tohoto území budou po válce přiděleny zasloužilým německým důstojníkům.

Pracovní a zajatecké tábory[editovat | editovat zdroj]

Kromě místních obyvatel byli k práci později používáni i vězni. Na území bylo zřízeno několik táborů: pracovní výchovné tábory pro lidi vyhýbající se práci, sonderlagery pro lidi ze smíšených rodin (manžely židovek a potomky smíšených párů), kárný tábor pro provinilé příslušníky SS, pro politické vězně atd.[4]

Po skončení druhé světové války v červnu 1945 bylo v táboře v Lešanech drženo 15 000 německých zajatců, členů Wehrmachtu nebo Waffen-SS.[4] Na podzim 1945 zde byl internační tábor pro vysidlované německé obyvatelstvo.[4]

Opevnění cvičiště[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 1944 započalo velení s opevňováním cvičiště pomocí zátaras, minových polí, podminováním některých objektů atd. Tyto práce vyvrcholily na jaře 1945 s blížícím se koncem války.[4]

Ukryté materiály[editovat | editovat zdroj]

V prostoru obce Hradištko bylo koncem dubna 1945 zakopáno množství beden nacistických materiálů evakuovaných z Berlína: tzv. Štěchovický archiv vykopala americká armáda bez vědomí československých úřadů o rok později. Předpokládá se, že někde v oblasti Hradištka je ukryto i množství dalšího materiálu, tzv. Štěchovický poklad.

Návrat obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Již začátkem května 1945 německá vojska cvičiště opustila a obyvatelstvo se začalo spontánně vracet do svých domovů. Mnohé domy však byly zničené nebo zpustlé, a někteří obyvatelé proto zůstali ve svém dočasném bydlišti nebo obsadili některou usedlost po vysídlených Němcích v pohraničí. Byl vytvořen Národní výbor vyvlastněných obcí povltavských a posázavských, jeho nepříliš úspěšná činnost však byla ukončena 7. prosince 1945.[4] Vyhláškou Ministerstva ochrany práce a sociální péče byla 18. června 1945 vydána vyhláška o zřízení zvláštních repatriačních úřadoven, kde se měli přesídlenci hlásit. Po ministerské poradě byl zřízen Koordinační výbor pro obnovu území bývalého cvičiště SS Benešov.

Velitelé cvičiště[editovat | editovat zdroj]

Organizační struktura cvičiště[editovat | editovat zdroj]

  • SS-Kavallerie Ausbildungs und Ersatz Regiment (Jezdecký výcvikový a záložní pluk SS)
  • SS-Pionierschule Hradischko (Ženijní škola SS Hradištko)
  • SS-Bewahrungsabteilung Dublowitz (Zkušební oddíl SS Dublovice)
  • SS-Panzerjäger (Sturmgeschütz) Ausbildungs und Ersatz Abteilung (Výcvikový a záložní oddíl pancéřových stíhačů SS)
  • SS-Bewahrungsabteilung Chlum (Zkušební oddíl SS Chlum)
  • SS-Panzerjäger Ausbildungs Abteilung 4 (4. oddíl pancéřových stíhačů SS)
  • SS-Wachkompanie 10 (10. strážní rota SS)
  • SS-Freiwilligen Kavallerie Division (Dobrovolnická jízdní divize SS)
  • SS-Ersatzbatterie des Feldzeugdienstes bei der SS Artillerie Schule II (Záložní baterie SS od II. dělostřelecké školy SS)
  • SS-Artillerie Schulle II (II. dělostřelecká škola SS)
  • Komandantur des Übungsplatzes Beneschau (Velitelství výcvikového prostoru Benešov)
  • SS-Lehrküche Beneschau (Cvičná kuchyň SS Benešov)
  • SS-Panzergrenadier Schule Prosetschnitz (škola tankových granátníků SS Prosečnice)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Historie vzniku výcvikového prostoru (1. část), 14. 2. 2008, web Úročnice, správci stránek: Čestmír a Josef Velíškovi
  2. Interpelace poslanců Zeminové, Mikuláše, dr Neumana, dr Buriana vládě republiky Československé ve věci znovuvybudování 62 obcí okresů benešovského, sedlčanského a jílovského, vyklizených nacisty během války a silně poškozených okupanty, tisk č. 82, Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé, 13. 12. 1945, in urocnice.eu
  3. a b c Historie vzniku výcvikového prostoru (2. část), 21. 7. 2008, web Úročnice, správci stránek: Čestmír a Josef Velíškovi
  4. a b c d e Historie vzniku výcvikového prostoru (3. část), 21. 7. 2008, web Úročnice, správci stránek: Čestmír a Josef Velíškovi

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslava Krausová: „Cvičiště SS u Benešova (Vysídlování obyvatelstva a jeho poválečný návrat)“, diplomová práce, Universita Karlova v Praze, 1996
  • Ivan Máška: „Cvičiště SS „Böhmen“ 1942-45, Příspěvek k životu obyvatel Podblanicka“, diplomová práce, Universita Karlova v Praze, 1999
  • J. Hoffmannová, J. Juněcová: „Zřizování cvičiště zbraní SS Benešov a poválečná obnova území, 1942 – 1950“, faksimile, Státní ústřední archiv v Praze, 1985
  • Václav Šmerák "Toulky mezi Vltavou a Sázavou", Mladá fronta a.s., 2013

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]