Jan Kubiš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: slovenského diplomata Jána Kubiše (* 1952) či generálního ředitele ŘSD Jana Kubiše (* 1970).
Kubiš Jan
rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941
Narození 24. červen 1913
Dolní Vilémovice
Úmrtí 18. červen 1942
(ve věku 28 let)
Praha
Citát
Já s mým úkolem budu vydán smrti a nevím, zdali vyváznu.
(dopis na rozloučenou, Anglie, 27. prosince 1940)[1]

Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice18. června 1942, Praha) byl příslušník československé zahraniční armády ve Velké Británii a hrdina protinacistického odboje a jeden z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Dolních Vilémovicích č.p. 79 49° 9′ 16″ s. š., 15° 58′ 34″ v. d. v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristýny rozené Mikyskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic č. p. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš měl pět vlastních sourozenců, dva však zemřeli.[2] Matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou, rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři a rodina pak žila ve Vilémovicích v domě č.p. 71 49° 9′ 16″ s. š., 15° 58′ 35″ v. d..

Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem Orla,[3] a topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby. Nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně.[4][5]

Jan Kubiš

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného.[4]

Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. Zařazen byl k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly.[4][5] Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Anthropoid.

Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby to bylo u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.[6] Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Cannonburry, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku a která skončila fiaskem. Kontaktoval se i se svou rodinou. Jeho bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil i atentátu na zastupujícího říšského protektora[3] Reinharda Heydricha 27.května 1942.

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Heydricha.

Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem. Heydrich později zemřel na následky vážných zranění a otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce.

Spolu s dalšími atentátníky se poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Nacisté je však s pomocí Čurdy vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen spáchat sebevraždu a na následky vykrvácení zemřel v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Poté skončilo v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

V roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána pěchoty.

Nacistická odplata[editovat | editovat zdroj]

Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí nejvíce z Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší rodina byla pak odeslána do koncentračního tábora Mauthausen. Z jeho příbuzných byli popraveni 24. října 1942 společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka:[4]

  • František Kubiš (*1887) - otec Jana Kubiše
  • Rudolf Kubiš (*1912) - bratr
  • Marie Kubišová roz. ? (*1912) - manželka Rudolfa
  • Františka Právcová roz. Kubišová (*1915) - sestra
  • Rudolf Právec (*1912) - manžel Františky
  • Jaroslav Kubiš (*1916) - bratr
  • Marie Kubišová (*1920) - sestra z 2. manželství otce
  • Vlasta Kubišová (*1924) - sestra z 2. manželství otce
  • Jitka Kubišová (*1925) - sestra z 2. manželství otce, všichni Dolní Vilémovice
  • Aloisie Lišková roz. Kubišová (*1881) - teta, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Anežka Lišková - sestřenice, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Josef Liška - bratranec, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
  • Jan Lapeš (*1909) - bratranec

Německou odplatu z vlastní rodiny Františka Kubiše přežili jen jeho druhá manželka Marie, nezletilý syn František (*1928) a dcera Anežky Liškové,[7] syn Rudolfa Právce a syn Rudolfa Kubiše.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl in memoriam povýšen na nadporučíka pěchoty. Jeho jméno nese ulice v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu, dále jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem, v Třebíči, Pardubicích, atd. Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na Orlovně v Rudíkově[8][9] jeho jméno se nachází na pamětní desce na pravoslavném kostele v Resslově ulici a je též na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích. V rodné obci má také na obecním úřadě pamětní desku, pamětní síň a usiluje o opravu rodného domu č.p. 79 pro nové umístění expozice.[10][11] 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Část jeho pozůstalosti a pozůstalosti po dalších parašutistech byla vystavena v Armádním muzeu na Žižkově a nyní se nachází v Národním památníku hrdinů Heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Gazdík: Podívejte se na neznámou tvář hrdiny Kubiše. Parašutisty, co zabil Heydricha PDF, 28. srpna 2010
  2. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=782871
  3. a b KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Podíl českých organizací.. na boji proti fašismu, s. 178.  
  4. a b c d Jan Kubiš, obec Dolní Vilémovice
  5. a b Jan Kubiš, obec Dolní Vilémovice (PDF)
  6. Operace Antropoid, díl 4/10, CRo 3, rozhlas.cz, 2009
  7. František Kubiš (1915-1993): Horní Radslavice, vesnička mého mládí, rukopis, Brno červenec 1990
  8. Stalo se tenkrat Rudíkov
  9. Spolek pro vojenská a pietní místa: Rudíkov
  10. Dolní Vilémovice veřejná sbírka, citováno 12. května 2012
  11. Spolek pro vojevská a pietní místa: Dolní Vilémovice, Jan Kubiš
  12. http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=12236

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČVANČARA, Jaroslav. Heydrich. České Budějovice : Gallery, 2004. ISBN 9788086990972.  
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1941 - 1943). Praha : Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2003. ISBN 978-80-86274-81-2.  
  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.  
  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]