Marie Knaislová-Žilanová
| Marie Knaislová-Žilanová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. dubna 1918 |
| Úmrtí | 12. března 1993 (ve věku 74 let) |
| Povolání | prodavačka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Knaislová-Žilanová (19. dubna 1918 – 12. března 1993)[1] byla účastnice druhého československého odboje, která pomáhala československým parašutistům při akci Canonbury.
Podpora parašutistů[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1935 a v průběhu druhé světové války pracovala jako prodavačka v plzeňském obchodě s textilem Vojtěcha Kučery,[2] jeho dcera Věra byla její nejlepší kamarádkou.[1][3] Na počátku dubna 1942 jí pan Kučera požádal o ubytování známého, který potřebuje v Plzni přespat několik dní.[1] Pan Kučera přivedl milého chlapíka, který se představil jako Otta Jardů, ale ve skutečnosti šlo o Jana Kubiše, parašutistu nasazeného v operaci Anthropoid.[1] V článku zabývajícím se vztahem Kubiše k ženám je zmíněno, že Kubiš se s Marií Žilanovou setkal již lednu v době nuceného pobytu v Plzni.[4] Marie Žilanová se s parašutisty rychle spřátelila.[1] Spolu s Věrou Kučerovou, Helenou Královou a dalšími mladými lidmi je vodili po Plzni, aby se v dosud nenavštíveném městě dokázali orientovat, výhodou byla i nenápadnost parašutistů v doprovodu dívek.[5][6][3] S Věrou Kučerovou se s Kubišem a Jozefem Gabčíkem scházely v restauraci Tivoli, kterou jako svůj klub používal wehrmacht.[1]
V pátek 24. dubna 1942 se M. Žilanová s Kubišem, Gabčíkem, Josefem Valčíkem, Adolfem Opálkou, Karlem Čurdou a dalšími zúčastnila průzkumu terénu a organizování příprav leteckého útoku na plzeňskou Škodovku v rámci operace Canonbury.[1][7][8][9] Parašutisté měli rozdělat ohně, aby ulehčili pilotům bombardérů RAF orientaci během nočního útoku nad zatemněným městem.[5] V noci z 25. na 26. dubna 1942 se Marie Žilanová s Kubišem a Valčíkem podílela na zapálení velkého stohu slámy severně od Goldscheidrovy továrny, aby jím vyznačili jižní okraj areálu Škodových závodů.[1][5] Jan Kubiš u Marie Žilanové tu noc přespal a druhý den odjel z Plzně.[1]
Vztah s Kubišem[editovat | editovat zdroj]
Marie Žilanová a Jan Kubiš spolu navázali vztah, není však jistá jeho vážnost i s ohledem na následnou Kubišovu známost s Marii Kovárníkovou v Praze.[4][7] Při odjezdu z Plzně si Kubiš nechal od Marie napsat adresu na okraj rodokapsu.[1] Později napsal Marii dopis začínající Milá Máničko, ve kterém se omluvil za prodlevu ve psaní a přiznal, že na ni myslel každým dnem.[7][9] Dopis je dokladem Kubišova zájmu o Marii a jejich určitého vztahu.[1][4][5][7] Jan Kubiš dopis odeslal 12. května 1942 z vinohradské pošty v Moravské ulici na adresu rodičů Marie v Chomli.[10][11] Je posledním dopisem, který před svou smrtí někomu poslal.[1] Později ještě poslal Marii pohled s textem „Myslím na Tebe stále, Máničko…“, který se ale nedochoval.[1][8]
V knize Atentát na Reinharda Heydricha spisovatele Miroslava Ivanova paní Knaislová-Žilanová vzpomínala, že byla s Kubišem a Gabčíkem dvakrát v Chomli u rodičů.[8] S Kubišem si rozuměli a jejich vztah údajně nebyl tajemstvím.[8] Při odjezdu do Prahy po operaci Canonbury jí řekl, „že jednou – až bude po válce – s ním pojedu na Moravu, aby mne představil jako svou nevěstu. Slíbili jsme si, že se vezmeme.“[8]
Heydrichiáda[editovat | editovat zdroj]
Jana Kubiše viděla Marie Žilová až při heydrichiádě na fotografiích v novinách po atentátu – mrtvého a s pravým jménem.[1] Tříčlenná rodina Kučerových, která výsadkářům v Plzni pomáhala, byla 17. června 1942 zatčena gestapem. Její zaměstnavatel Vojtěch Kučera, manželka Marie a dcera Věra při krutých výsleších o podílu Marie mlčeli a neprozradili ji.[1][3] Pomohlo také, že ji po příchodu parašutistů Vojtěch Kučera policejně odhlásil z rodiny.[8] Rodina Kučerových byla popravena zastřelením v Mauthausenu 24. října 1942.[12][1][3]
Spolupráce s historiky[editovat | editovat zdroj]
Marie Žilanová přežila druhou světovou válku a zůstala tak jednou z mála svědkyní a účastnic činnosti skupiny Anthropoid.[1] Po válce se provdala za pana Kneisla, který ze žárlivosti spálil v kamnech zmíněný pohled od Kubiše.[1] Kubišův dopis schovávala jako cennou památku,[4] ale veřejně o Janu Kubišovi napsala poprvé až v roce 1988 na stránkách Hlasu revoluce, novin Československého svazu protifašistických bojovníků.[1] Na základě článku ji kontaktoval historik Jaroslav Čvančara a společně prošli místy, kde doprovázela Kubiše či kde zapálili stoh.[1] Dále si dopisovali a po Sametové revoluci Kubišův dopis Čvančarovi věnovala, aby byl zachován pro historiky.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u GAZDÍK, Jan. "Milá Máničko," napsal mladé dívce parašutista Kubiš a pak hodil bombu na Reinharda Heydricha. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-12 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Kučerovy [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-18.
- ↑ a b c d Byt Kučerových, Plzeň. Místa Paměti národa [online]. Post Bellum, o.p.s. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d NĚMEČEK, Jan; NĚMEČKOVÁ, Daniela; ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica. Láska ve stínu atentátu. Hrdinové z Anthropoidu a ženy. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2017-05-19 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ a b c d PETŘÍKOVÁ, Petra. Před 75 lety ohně naváděly spojence na Škodovku, bomby ale padaly vedle. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-04-29 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska rodiny Královy a bysty Gabčíka a Kubiše [online]. Plzeň: Křížky a vetřelci [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d JAKUBCOVÁ, Hana. Za vším hledej ženu. K Heydrichovu mercedesu dostala Kubiše jeho láska. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-03-15 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f ŠIŠKA, Miroslav. Lásky československých parašutistů Gabčíka a Kubiše. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-06-26 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav. TENTANDO SUPERABIMUS – Odvahou zvítězíme. Paměť a dějiny. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky. Roč. 2012, čís. 2, s. 123–124. Dostupné online. ISSN 1802-8241.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK, Vlastislav. HEYDRICHIÁDA v ulicích Prahy 2 [online]. Redakce Jindra Svitáková. Praha: Městská část Praha 2, 2017 [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-02.
- ↑ ŠIŠKA, Miroslav. Historie na sobotu. 1. vyd. [s.l.]: Petrklíč, 2002. 236 s. ISBN 80-7229-082-7. S. 117.
- ↑ Pamětní deska rodiny Kučerových [online]. Plzeň: Křížky a vetřelci [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Zemřeli za pomoc parašutistům, kteří zaútočili na Heydricha. Přežili jen jednotlivci – fotogalerie se snímky M. Žilanové a Kubišovým dopisem
- Česká televize: Heydrich - Konečné řešení, Operace Pohřbený kanon (23/44)