Soudní lékařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Srdce 26letého muže, perforované střelou, New York, 1937

Soudní lékařství (též soudní patologie nebo forenzní patologie) je lékařský obor podílející se na preventivní péči, především zjišťováním příčin náhlých a neočekávaných úmrtí, vypracováváním zdravotních posudků a některými dalšími činnostmi. Jde o obor na pomezí mezi medicínou a právem.

Náplň oboru[editovat | editovat zdroj]

Ústavy a oddělení soudního lékařství zajišťují především následující úkoly:

  • Pitvy v případě náhlých, neočekávaných a násilných úmrtí.
  • Pitvy osob, které zemřely mimo zdravotnická zařízení. Legislativně je určena povinnost pitvat zemřelé v důsledku dopravních nehod, průmyslových nehod a u osob, které zemřely ve výkonu trestu.
  • Provádění soudem nařízených pitev včetně ohledání ostatků při exhumaci.
  • Toxikologická vyšetření ať již pitvaných nebo živých osob. V případě živých osob jde především o stanovení alkoholu v krvi.
  • Vyšetření a identifikace biologických stop, zejména pak stop na tělech obětí.
  • Soudní lékař často vystupuje v trestním řízení jako znalec. Jeho úkolem je především posuzování mechanizmu úrazových dějů bez ohledu na to, zda vedly k usmrcení poškozeného.

Vzdělávání soudního lékaře[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávání v České republice[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání podle vyhlášky č. 361/2010 Sb.[editovat | editovat zdroj]

Příprava lékaře na atestaci v oboru Soudní lékařství trvá minimálně pět let. Příprava je rozdělena na dvě části.

První částí je patologický kmen, který je společný s oborem patologie. Patologický kmen trvá nejméně 24 měsíců. Během této doby lékař pracuje pod dohledem a absolvuje následující stáže:

Na konci patologického kmene absolvuje týdenní kurz Základy patologie zakončený testem. Test se skládá z histopatologické diagnostiky, vlastního provedení pitvy a testu z teoretických znalostí. Složením testu je lékař oprávněn samostatně provádět pitvy.

Po splnění kmene následuje vlastní specializační vzdělání v oboru soudní lékařství v délce nejméně 36 měsíců. 35 měsíců absolvuje lékař na pracovišti soudního lékařství, z čehož 6 týdnů tvoří předatestační specializační stáž na výukovém pracovišti vyššího typu (v řeči vyhlášky se jedná o akreditované pracoviště II. typu, zkratka AP II). Dále musí lékař strávit nejméně jeden měsíc na oddělení traumatologie a doporučeno je po jednom měsíci na pracovišti zdravotnické záchranné služby a na pracovišti anesteziologie a intenzivní medicíny. Školenec musí absolvovat vzdělávací akce nejméně v rozsahu 20 hodin. Vzdělávání je završeno týdenním kurzem Soudní lékařství, po kterém následuje vlastní atestační zkouška.

Atestační zkouška se skládá z teoretické a z praktické části. V teoretické části zkoušený odpovídá na tři otázky z oboru soudního lékařství a obhajuje písemnou atestační práci. V praktické části zkoušky jednat zkoušený vypracuje posudek podle předložené dokumentace a jednak hodnotí nález vlastního případu na akreditovaném pracovišti.

Atestovaný soudní lékař je oprávněn k samostatné práci. Atestace je nezbytnou podmínkou k zařazení mezi soudní znalce v oboru soudního lékařství.

Vzdělávání podle Věstníku Ministerstva zdravotnictví z roku 2005[editovat | editovat zdroj]

Příprava lékaře na atestaci v oboru Soudní lékařství trvá minimálně pět let.

Většinu tohoto času tráví lékař na oddělení soudního lékařství, praxe je doplněna jedním měsícem praxe na traumatologii a doporučený je i jeden měsíc u zdravotní záchranné služby a jeden měsíc ARO.

Tímto způsobem v součané době dobíhá vzdělání několika soudních lékařů

Vzdělání podle vyhlášky č.72/1971 Sb. a vyhlášky č. 77/1981 Sb.[editovat | editovat zdroj]

Podle těchto vyhlášek bylo soudní lékařství nástavbovou specializací pro lékaře s I. atestací (tj. zhruba dnešní patologický kmen) v oboru patologická anatomie.


Soudní lékařství v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou v současné době následující soudně lékařská pracoviště:

název pracoviště nemocnice město typ pracoviště vzhledem k vzdělávání
Ústav soudního lékařství a toxikologie Všeobecná fakultní nemocnice Praha AP II. typu
Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha AP II. typu
Oddělení soudního lékařství Nemocnice Na Bulovce Praha AP II. typu
Vojenský ústav soudního lékařství Ústřední vojenská nemocnice Praha AP I. typu
Oddělení soudního lékařství Nemocnice České Budějovice České Budějovice AP I. typu
Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové Hradec Králové AP II. typu
Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Plzeň Plzeň AP II. typu
Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice U Svaté Anny Brno AP II. typu
Ústav soudního lékařství a medicínského práva Fakultní nemonice Olomouc Olomouc AP II. typu
Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava Ostrava AP II. typu
Oddělení soudního lékařství a toxikologie Masarykova nemocnice Ústí n/L Ústí n/L AP I. typu
Oddělení soudního lékařství Pardubická krajská nemocnice Pardubice AP I. typu
Oddělení soudního lékařství a toxikologie Nemocnice Sokolov Sokolov AP I. typu
Patologie a ordinariát soudního lékařství Nemocnice Jablonec nad Nisou Jablonec n/N není AP

V minulosti existovala na území ČR další pracoviště:

  • Ústav soudního lékařství ZZS hlavního města Prahy

Hraniční obory[editovat | editovat zdroj]

Patologická anatomie[editovat | editovat zdroj]

Patologická anatomie (patologie) je obor, ze kterého soudní lékařství vychází. Na rozdíl od soudního lékařství je posláním patologické anatomie spíše činnost kontrolní (pitvy zemřelých ve zdravotnických zařízeních) a především diagnostická (histopatologická diagnostika). V minulosti bylo soudní lékařství oborem II. atestace pro lékaře s I. atestací z oboru patologická anatomie, nyní je soudní lékařství samostatným oborem, ovšem s patologií sdílí patologický kmen.

Toxikologie[editovat | editovat zdroj]

Toxikologie je chemický obor zabývající se studiem jedů. Pro soudní lékařství je důležité zejména studium detekovatelných změn organismu při otravě a průkaz jedů ve tkáních zemřelého.

Forenzní antropologie[editovat | editovat zdroj]

Forenzní antropologie je oborem biologické (fyzické) antropologie, který se zabývá studiem ostatků pro potřeby orgánů činných v trestním řízení. Na rozdíl od soudního lékaře je antropolog fundován např. k posouzení etnika zemřelého. V ČR je arbitrální hranicí působnosti soudního lékařství a forenzní antropologie přítomnost zbytků měkkých tkání na ostatcích. Forenzní antropologii se věnují pracoviště nezávislá na ústavech soudního lékařství, např. Kriminalistický ústav, Ústav antropologie PřF MU nebo Katedra antropologie a genetiky člověka PřF UK.

Forenzní biologie[editovat | editovat zdroj]

Forenzní biologie se zabývá vyhledáváním a analýzou biologických stop. Soudní lékař zajišťuje mj. i biologické stopy na těle mrtvého.

Kriminalistická balistika[editovat | editovat zdroj]

Kriminalistická balistika je oborem balistiky zabývající se studiem střelných zbraní pro potřeby kriminalistiky. Soudní lékař pro potřeby balistika popisuje chování případného projektilu v těle a pokud dojde k uvíznutí projektilu v těle, předává jej balistikovi.

Forenzní biomechanika[editovat | editovat zdroj]

Forenzní biomechanika je hraniční obor mezi mechanikou, antropologií a forenzními vědami. Zabývá se aplikací biomechanických stop pro potřeby kriminalistické praxe. Se soudním lékařstvím hraničí při analýze stop interakce člověka s okolím.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TESAŘ, Jaromír. Soudní lékařství. Praha : Avicenum, 1977.  
  • HIRT, Miroslav a kol.. Soudní lékařství. Brno : Masarykova univerzita, 2008.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]