Rakovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o nemoci. O albu Karla Kryla pojednává článek Rakovina (album).
Normální buňky reagují na neopravitelné poškození programovou smrtí – apoptózou. Nádorové buňky jsou k mechanizmům apoptózy jen omezeně vnímavé

Rakovina nebo též nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace vlastních buněk organismu se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst, ačkoli za normálních okolností jsou buňky schopny svou mutaci detekovat a opravit, anebo se případně alespoň seberozložit apoptózou. Bujení pak může být naprosto neškodné (např. bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (např. některé nádory krve – některé leukemie). Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy; výjimku z tohoto pravidla představují maligní nádory mozku, které jen vzácně zakládají metastázy.

Vznik nádorů[editovat | editovat zdroj]

Nádor může vzniknout v jakékoliv tkáni, ale nejčastěji vzniká v těch tkáních, kde se nejvíce množí buňky (dýchací soustava, trávicí soustava) a nebo kde jsou buňky stimulovány hormony (prostata, vaječníky, prsy).

Charakteristické rysy rakovinných buněk[editovat | editovat zdroj]

Nádorové buňky jsou typicky charakterizovány svou schopností růst bez přítomnosti většiny růstových faktorů, neschopností odpovídat na signály pro ukončení růstu, omezená citlivost vůči indukci programované buněčné smrti, stimulací růstu krevních kapilár zásobujících nádor (angiogeneze), teoreticky neomezená schopnost dělení (nenaráží na Hayflickův limit) a schopnost šířit se do vzdálených tkání (tvorba metastáz). Kromě těchto základních charakteristik pozorovatelných u prakticky veškerých rakovinných buněk se často vyskytují i další charakteristické rysy: jako jsou abnormality v metabolických drahách (například Warburgův efekt), schopnost unikat imunitnímu systému, chromozomální abnormality a trvající zánětlivý stav v okolí nádorových buněk.[1]

Vliv prostředí a životního stylu[editovat | editovat zdroj]

Vliv prostředí a životního stylu je patrný u velké části nádorových onemocnění, například obezita a nedostatek pohybu je spojována s rakovinou tlustého střeva, slinivky břišní, ledvin, prsu, děložní sliznice, vaječníků, prostaty a pravděpodobně dalších.[2] Změnu incidence také vykazují imigranti.[3] Další rizikové faktory jsou zvýšený příjem alkoholu (zvyšuje například riziko vzniku kolorektálního karcinomu), nedostatek pohybu nebo nízký příjem vlákniny, ale jsou známy i spojitosti např. s kouřením, bronchogenního karcinomu s kouřením nebo karcinomu prsu s tím, že žena neměla děti.[zdroj?] Například radioaktivní radon (uvolňující se z půdy i z cigaret a hromadící se v obydlích) je důležitým faktorem u karcinomu plic a jeho působení je úměrné expozici od nejnižších úrovní (tj. bez prahu).[4] Na myších bylo prokázáno, že nízká teplota prostředí také neprospívá teplokrevným organismům a že zvýšení teploty okolí zpomaluje růst nádorů.[5]

Vliv tělesných proporcí[editovat | editovat zdroj]

Pro nadváhu (větší BMI) je pozorován zvýšený výskyt nádorů jako např. kolorektální karcinom. Ale i pro samotnou vyšší postavu roste pravděpodobnost výskytu s výškou postavy (u žen v průměru pro všechny nádory o 16 % na 10 cm výšky, pro melanom dokonce 32 % na 10 cm).[6]

Vliv věku[editovat | editovat zdroj]

V dětském věku převažují nádory podmíněné vrozenou poruchou některého z opravných mechanizmů DNA, v dospělém věku je většina nádorů způsobena kombinací vlivů prostředí a životního stylu, vliv dědičnosti není tak výrazný. Zatímco u dětí převažují nádory mozku a leukemie, u dospělých má nejčastější výskyt melanom následovaný nádory tlustého střeva, plic, prsu a prostaty.

Molekulární podstata vzniku nádorů[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Molekulární biologie nádorů.

Základem deregulace buněčné proliferace vedoucí k nekontrolovanému množení buněk je mutace DNA a epigenetické změny. Mutaci mohou způsobit různé faktory:

Podrobnější informace naleznete v článku Biologické karcinogeny skupiny 1.
  • chemické – působení mutagenů a karcinogenů
  • fyzikální – záření o vysoké energii, zejm. ionizující (UV, rentgenové záření, gama záření, částice z jaderného rozpadu,..)
  • hormonální – dlouhotrvající hormonální stimulace některých tkání může způsobit jejich přeměnu v nádor

Obvykle se rozlišují tři skupiny zasažených genů:

Změny vyvolávající přeměnu zdravé buňky na rakovinnou (nádorová transformace) také vyvolávají další změny, například schopnost buněk obnovovat své telomery nebo metabolické změny. Příkladem metabolických změn je tzv. Warburgův efekt, což je preferenční získávání energie z glukózy pomocí glykolýzy i v přítomnosti kyslíku, která je méně efektivní než běžná oxidativní fosforylace, ale umožňuje rychle získat energii na úkor jiných buněk. Podle původních Warburgových představ by měla tato změna být přímo zodpovědná za vznik rakoviny, objev role mutací v DNA pro vznik rakoviny ovšem tuto hypotézu zpochybnil. V nedávné době byl Warburgův efekt spojen s mutacemi některých onkogenů nebo tumor supresorových genů (především p53) a aktivací faktoru indukovaného hypoxií (signál nedostatku kyslíku) a je proto vnímán spíše jako doprovodný jev rakoviny, než její původce, jedná se ale o slibný cíl protirakovinné léčby.[9]

Vliv dědičnosti[editovat | editovat zdroj]

I když je nádorové onemocnění podmíněno většinou získanými změnami v genetickém materiálu, existují i podstatně vzácnější formy dědičné. Jedná se např. o mutaci jednoho z genů BRCA-1 nebo BRCA-2, která je zodpovědná za zvýšený familiární výskyt nádorů prsu a vaječníků, nebo o mutaci genu APC, která je zodpovědná za familiární polypózu tlustého střeva (mnohočetný výskyt polypů, tedy jakýchsi výrůstků sliznice) s téměř 100 % zvratu v kolorektální karcinom).

Někdy je situace méně zřejmá, některé nádory vykazují vyšší výskyt v určitých rodinách, ale nejde o jednoduchou mendelovskou dědičnost. Pravděpodobně se jedná o kombinaci vlivu několika genů a vlivu některých rodinných zvyklostí (např. zvláštnosti kuchyně) nebo některých místních specifik (Například byl popsán případ široké rodiny s četným výskytem nádorových onemocnění trávicí soustavy, onemocnění postihovalo i nepříbuzné členy rodiny. Při důkladném šetření se zjistilo, že jeden z postižených je zaměstnanec Českých drah a výhodně kupuje likvidované dřevěné pražce. Dřevo z pražců pak používali mimo jiné k poměrně častému grilování. [zdroj?]). Vliv dědičnosti slábne s věkem a pro účely anamnézy se obvykle uvažuje jako hranice mezi nádorem vzniklým bez vlivu dědičnosti věk 50 let. V praxi to tedy znamená především to, že pro individuální riziko pacienta mají význam nádory u pokrevních příbuzných vzniklé do cca 50 let jejich věku.[10]

Obecné rozdělení nádorů[editovat | editovat zdroj]

Nádory lze dělit z několika hledisek. Základní dělení je dělení podle tkáně, ze které vycházejí – viz dělení nádorů podle histiogeneze.

Nádory lze dělit i podle jejich biologického chování na:

  • nepravé nádory = pseudotumory
    • hypertrofie
    • hyperplazie
    • cysta. Cysty patří mezi nepravé nádory. Výjimkou je nádorová cysta, která je přímo součástí nádoru.
    • uloženina patologického materiálu
    • zánětlivý pseudotumor
    • hamarcie = tkáň nezapojená do struktury orgánu. (Ale z hamarcie může vzniknout pravý nádor hamartom, např. chondrohamarton plic.)
    • choristie = heterotopie = shluky buněk v místech, kde se normálně nevyskytují. (Ale z choristie může vzniknout pravý nádor choristom.)
  • pravé nádory
    • benigní = nezhoubné = nezakládá dceřiná ložiska a roste omezeně, ale při růstu může utlačovat okolní tkáně. Více se podobají původní tkáni.
    • intermediární (též semimaligní, borderline tumory) = rozhraní mezi zhoubnými a nezhoubnými nádory, někdy tvoří metastázy.
    • maligní = zhoubné = při růstu ničí okolní tkáně a zakládá dceřiná ložiska = metastázy. Mikroskopicky připomínají nezralé tkáně.

Dělení pravých nádorů na benigní a maligní pochází z chirurgie, benigní nádory jsou totiž obvykle lépe opouzdřeny a snadno se určí hranice pro jeho odstranění. Naopak maligní nádory často prorůstají do okolí a hranice chirurgického výkonu je obtížně určitelná.

Při klasifikaci nádorů se používají některé speciální pojmy:

  • Typing je stanovení histologického typu nádoru
  • Grading je stanovení stupně ztráty podobnosti nádoru s původní tkání
  • Staging je stanovení klinické pokročilosti onemocnění

Klasifikace nádorů ICD-O[editovat | editovat zdroj]

Jde vlastně o klasifikaci podle typingu a gradingu nádoru. Každý pravý nádor je podle svého dělení histologického typu označen číselným kódem v rozsahu M-8000 až M-9999. Za kód se píše zlomek a dvojčíslí, jehož první číslice charakterizuje biologické vlastnosti (1=benigní,…), druhé číslo vyjadřuje stupeň diferenciace, tedy podobnost s původní tkání, ze které nádor vznikl; např. kód M-8900/32 označuje rhabdomyosarkom (nádor z příčně pruhované svaloviny), maligní a primární (tj. nejde o metastázu – kód 3) a středně diferencovaný (tedy kód 2).

Klasifikace TNM[editovat | editovat zdroj]

Klasifikace TNM představuje staging nádorového onemocnění. Určují se tři parametry:

  • T – velikost primárního tumoru
    • TX – nelze posoudit
    • TO – bez známek primárního nádoru
    • TIStumor in situ
    • T1-4 – podle velikosti, konkrétní rozsah je pro každý typ nádoru jiný
  • N – postižení lymfatických uzlin, do kterých odtéká lymfa z postižené oblasti (regionální uzliny)
    • NX – nelze posoudit
    • N0 – bez známek postižení
    • N1-3 – podle rozsahu a počtu postižených uzlin, konkrétní rozsah je pro každý typ nádoru jiný
  • M – přítomnost vzdálených metastáz
    • MX – nelze posoudit
    • M0 – bez známek vzdálených metastáz
    • M1 – prokázány vzdálené metastázy, někdy se i dále určuje:
      • M1PUL – vzdálené metastázy v plicích
      • M1OSS – vzdálené metastázy v kostech
      • M1HEP – vzdálené metastázy v játrech
      • M1BRA – vzdálené metastázy v mozku
      • M1LYM – vzdálené metastázy v lymfatických uzlinách
      • M1MAR – vzdálené metastázy v kostní dření
      • M1PLE – vzdálené metastázy v pohrudniční dutině
      • M1PER – vzdálené metastázy v pobřišniční dutině
      • M1ADR – vzdálené metastázy v nadledvinách
      • M1SKI – vzdálené metastázy v kůži
      • M1OTH – jiné vzdálené metastázy

Staging podle TNM se provádí dvakrát. Nejprve jako diagnostický na základě nálezů získaných před léčením (TNM, cTNM) a posléze patologický získaný vyšetřením materiálu získaného při operaci (pTNM).

Projevy nádorů[editovat | editovat zdroj]

Lokální projevy[editovat | editovat zdroj]

Nádor se může projevit komplikacemi v místě svého růstu, např. útlakem, bolestí, krvácením nebo poruchou funkce orgánu. Projev pak bude charakteristický podle lokalizace, příklady některých manifestací:

Terminologicky je lokálním projevem nádoru i projev z růstu metastáz.

Celkové projevy[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho, že nádor roste v místě, různou měrou ovlivňuje celkový stav organizmu. Projevují se necharakteristické příznaky jako silné noční pocení, nechutenství a úbytek hmotnosti.

Paraneoplastický syndrom[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Paraneoplastický syndrom.

Paraneoplastický syndrom představuje všechny symptomy provázející nádorové onemocnění, které přímo nesouvisí s růstem primárního ložiska nebo se vznikem či růstem metastáz. Konkrétní paraneoplastickýsyndrom obvykle nesouvisí s jedním nádorem a naopak jeden nádor se může projevit různými paraneoplastickými syndromy. Přesto se některé paraneoplastické syndromy vyskytují častěji u některých konkrétních nádorů a tak se mohou stát vodítkem v diagnostice.

Posouzení zhoubnosti nádoru[editovat | editovat zdroj]

K posuzování malignity nádoru jsou určující především tyto faktory:

  • stupeň tkáňové dediferenciace
  • stupeň buněčné anaplasie – poměr jádro/plazma, jádro/jadérko, bazofilie plazmy
  • počet a druh mitóz

Jednotlivé změny jsou rozdílně významné ve specifických případech a jsou základem pro tzv. grading nádorů.

Nádorové markery[editovat | editovat zdroj]

Nádorové markery představují látky, které jsou produkovány nádorovými buňkami. Tyto přecházejí do tělesných tekutin (krevní sérum, moč), kde je lze prokázat (detekce je založena na přítomnosti nádorových antigenů, hormonů, enzymů etc.) Markerů lze využít i ve sledování možné recidivy. Někdy ovšem mohou nádorové buňky začít vytvářet populaci dediferenciovaných buněk bez markerů. Mezi markery patří CA 125, CA 72-4, CA 19-9, CA 15-3, CEA, NSE, CYFRA, PSA, fPSA, HE4, AFP, proGRP.

Prevence nádorových onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Primární prevence[editovat | editovat zdroj]

Pojem primární prevence znamená zábrana kontaktu s činitelem vyvolávajícím chorobu, respektive zvyšování odolnosti organizmu proti působení tohoto činitele. Protože na vzniku nádoru se podílí řada faktorů prostředí i životního stylu, je primární prevence zaměřena na eliminaci těch faktorů, které zvyšují riziko rozvoje nádoru. Prakticky představují rizikové faktory pro rozvoj nádorů zejména kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek pohybu, konzumace uzenin, nedostatek vlákniny v potravě, expozice některým chemikáliím (tzv. karcinogenům), expozice ionizujícímu záření a vrozené dispozice.

Prakticky tak představuje primární prevencí nádorového onemocnění především boj proti kouření, alkoholizmu, znečišťování životního prostředí, dostatečný pohyb a zdravá strava. Svou největší částí jde primární prevence mimo zdravotnický systém.

Ovšem studie eliminující vliv ostatních faktorů ukazují, že doplňky stravy (např. vitamín D či vápník[11]) i vláknina[12] nesnižují riziko rakoviny.

Sekundární prevence[editovat | editovat zdroj]

Sekundární prevence znamená včasný záchyt onemocnění ve stádiu, které je léčitelné a mnohdy i vyléčitelné. Řada nádorů dokáže růst skrytě i po dobu 5-10 let do objevení se klinických obtíží (nežli pacient přijde s obtížemi k lékaři) a po značnou část této doby jsou nejen léčitelné ale často i kompletně vyléčitelné. Základem sekundární prevence je tedy aktivní vyhledávání nádorových onemocnění, nejlépe plošně v celé populaci. Problémem takového vyhledávání je jeho přínos – tedy částka vydaná za celoplošný screening musí být nižší než částka, jaká by byla vydána na léčbu pozdě zachycených nemocných. Mezi programy vyhledávání nádorových onemocnění patří zejm.:

  • pravidelné gynekologické prohlídky – vyhledávání nádorů děložního čípku
  • samovyšetření prsu a mamografievyhledávání nádorů prsu
  • test na krev ve stolici – vyhledávání nádorů tlustého střeva
  • palpace per rectumvyhledávání nádorů tlustého střeva a prostaty
  • vyšetřování PSA v krvi – vyhledávání nádorů prostaty

Sekundární prevenci obvykle provádí lékař prvního kontaktu, tedy praktický lékař nebo ambulantní gynekolog.

Terciární prevence[editovat | editovat zdroj]

Terciární prevence znamená předcházení dalším škodám v důsledku onemocnění nebo i terapie. V onkologii se terciární prevencí obvykle myslí další sledování pacientů po terapii s cílem včasného záchytu nového vzplanutí choroby (relaps).

Terciární prevenci má obvykle na starosti onkolog, používá se pro ni pojem dispenzární péče.

Diagnostika nádorového onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Diagnostika nádorového onemocnění je mnohdy svízelná. Pacient obvykle přichází s nespecifickými problémy a není vzácností, že prvním projevem nádoru mohou být až komplikace způsobené růstem metastáz. Lékař by proto měl pacienta důkladně klinicky vyšetřit a pátrat po tuhých útvarech (např. na kůži, v prsu, v břiše nebo v konečníku). Cennou informaci poskytne i biochemické vyšetření. Pro pátrání po nádoru se s výhodou využívají zobrazovací metody – rentgen, CT, magnetická rezonance, ultrazvuk (sonografie) i metody nukleární medicínyscinfigrafie a někdy i PET.

Konečnou diagnózu lze však postavit až na biopsii nádoru. Bioptický nález hodnotí histopatolog a kromě typu nádoru dnes vyšetří i některé molekulární charakteristiky nádoru, které lze využít i při volbě terapie.

U některých nádorů (např. mozek, ledviny) však nelze provést odběr vzorku nádoru k vyšetření. Takový nádor se pak operuje a vyšetření histopatologem je urychleně provedeno během operace.

Terapie nádorového onemocnění[editovat | editovat zdroj]

V terapii nádorů se obvykle rozlišují tzv. léčebné záměry, které jsou určeny jednak typem a pokročilostí nádoru a jednak celkovým stavem nemocného:

  • kurativní záměr – Cílem léčby je nemocného vyléčit. Jako kritérium úspěšnosti terapie je pokládáno přežití bez návratu choroby po určitou dobu. U většiny nádorů je to 5 let, u některých pomalu rostoucích nádorů je to 10 let.
  • paliativní záměr – Cílem léčby je nemocného zbavit projevů onemocnění a zastavit nebo zpomalit růst nádoru. Takový nemocný může žít kvalitním životem i mnoho let nebo dokonce desetiletí.
  • symptomatický záměr – Nemocný je v takovém stavu, že není naděje ani na vyléčení ani na zastavení postupu onemocnění. Základem lékařské péče je snaha o udržení kvality života. Především je tišena případná bolest a jsou řešeny komplikace růstu nádoru.

Chirurgická léčba[editovat | editovat zdroj]

Chirurgická terapie, tedy odstranění nádoru, byla po dlouhou dobu jedinou metodou léčby. I dnes platí, že největší naději na vyléčení má pacient s nádorem, který lze odoperovat. Kromě toho jsou chirurgické postupy využívány při řešení komplikací již neřešitelného nádoru. Uvádí se, že přibližné množství nádorové tkáně se kterou by se organizmus dokázal, za předpokladu, že jí uměl odlišit od zdravé tkáně, ještě sám vypořádat je jen asi 1 cm3. Převažující část pacientů však přijde k lékaři až v okamžiku, kdy je velikost nádoru již řádově větší a tím je víceméně dáno, že bez další, zejména výše uvedené chirurgické léčby, není kompletní vyléčení obvykle možné.

Chemoterapie[editovat | editovat zdroj]

Chemoterapie je léčba vysokými dávkami cytostatik, látek toxických pro buňky. Předpokladem je, že nádorové buňky jsou citlivější na toxické poškození než buňky zdravé. Skutečně některé nádory lze vyléčit jen použitím chemoterapie, jiné však na chemoterapii prakticky nereagují. Principem účinku některých cytostatik je například jejich toxicita pro buňku ve fázi dělení, rozmnožování. A protože buňky nádorů jsou charakteristické mimo jiné velmi rychlým dělením, jsou proto těmito látkami zranitelnější nežli zbytek organizmu, jehož buňky se ve valné většině tak rychle jako buňky nádorové nerozmnožují.

Stejný princip vysvětluje i některé vedlejší účinky těchto léků, které postihnou pochopitelně i jiné rychleji se množící (obnovující) tkáně. Například střevní epitel, některé krevní buňky, buňky kožních adnex, pohlavní buňky. Takže se objevují průjmy, anémie, nebo leukopenie, vypadávání ochlupení, sterilita. Většina těchto nežádoucích účinků je vratná – reverzibilní, v léčbě se s nimi počítá a jejich projevy jsou zmírňovány, nebo předcházeny. Dávkování cytostatik a jejich kombinace se neustále vyvíjejí a zpřesňují, tak aby se dosáhlo co největšího efektu na nádorové buňky a přitom se udrženy nežádoucí účinky snesitelné a poškození organizmu pokud lze zanedbatelné.

Důležité je někdy i správné načasování léčby. Například po odstranění některých typů nádoru prsu se případné zbylé mikrometastázy, jejichž růst byl po dobu existence hlavního nádoru suprimován (utlumen) do několika týdnů "probudí" a počnou růst. Po několika dalších týdnech se jejich růst opět utlumí a tím i citlivost na léčbu cytostatiky. V té době je tedy ve vhodných případech velmi důležité včas podat léčbu cytostatiky.

Radioterapie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Radioterapie.

Radioterapie je léčba ionizujícím zářením. Energie záření se předává do nádoru a nádor je tím poškozován. Opět se předpokládá, že nádorové buňky jsou citlivější k poškození a opět je nejčastější příčinou zranitelnost dělící se buňky zářením. Kromě toho lze záření aplikovat více či méně cíleně (například ozařování z mnoha směrů, kdy největší dávku záření absorbuje nádorová tkáň třeba i hluboko uložená). Jako zdroje záření se používají nejčastěji radionuklidy, vzácněji též lineární urychlovače. Radioterapii můžeme rozdělit na:

  • teleradioterapii, kdy je zářič mimo tělo pacienta. Rozlišujeme
  • brachyradioterapie, kdy je zářič uvnitř těla pacienta. Lze rozlišit
    • solidní zářič – jehla, zrnka radioaktivního materiálu,
    • radiofarmaka – specialitou je použití radioaktivního jódu při nádoru štítné žlázy

Termoterapie[editovat | editovat zdroj]

Mikrovlnná termoterapie je léčebná metoda založená na likvidaci nádorové tkáně pomocí tepla. Je kombinovatelná s radioterapií.

Imunoterapie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Biologická léčba nádorových onemocnění.

Imunoterapie je metoda využívající poznatku, že tělo může alespoň někdy reagovat prostřednictvím vlastního imunitního systému proti nádoru. V praxi se používá např. stimulace imunitního systému pacienta po odstranění nádoru močového měchýře tím, že se mu na určitou dobu do močového měchýře „nalijí“ BCG (bakterie používané jako očkovací látka proti tuberkulóze).

Hormonální terapie[editovat | editovat zdroj]

Některé nádory, zejména nádory prsu, nebo prostaty, mohou být ve svém růstu nebo dokonce přežití závislé na přítomnosti určitých hormonů. Podání látek působících proti těmto hormonům nebo zabránění tvorbě těchto hormonů (například odstraněním tkáně, ve které se příslušné hormony tvoří) tak mnohdy dojde ke zpomalení nebo zástavě růstu nádoru a někdy i k jeho zmenšování. Používá se i kombinace obou výše uvedených principů.

Biologická terapie[editovat | editovat zdroj]

Na růstu nádoru se podílí více faktorů. Kromě růstu samotných nádorových buněk je důležité i např. vrůstání cév do nádoru. Ovlivnění procesů regulovaných tzv. lokálními hormony je podstatou biologické terapie. V praxi se používá dvou přístupů. Buď se podá látka, která zasahuje uvnitř buněk do signalizačních drah, nebo se podá látka blokující určitý receptor na povrchu buňky (obvykle protilátka).

Podpůrná terapie[editovat | editovat zdroj]

Kromě řešení vlastního nádorového onemocnění hraje důležitou roli v onkologii i péče o komplikace nemoci a o psychiku pacienta. Podpůrná péče zahrnuje zejména:

  • terapii bolesti
  • péči o výživu
  • psychoterapii a sociální terapii
  • zajištění kvality života

Terapie za pomoci DCA[editovat | editovat zdroj]

Podle prvních klinických studií na univerzitě v Albertě započatých v roce 2007 má terapie za pomoci DCA (dichloracetátu sodného) dobré klinické výsledky. Tato léčba vychází z podpory potlačené činnosti mitochondrií v buňkách tvořících nádor, díky čemuž je znovu umožněna apoptóza v rakovinových buňkách. Zároveň má oproti CHT a RT minimální vedlejší účinky.[13]

Alternativní medicína[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k časté špatné prognóze onkologických onemocnění se pacienti někdy obracejí k alternativní medicíně. Některé postupy nemocným neublíží, naopak mohou působit jako psychoterapeutická podpora (např. akupunktura nebo aromaterapie), jindy však může dojít k ohrožení pacienta buď přímo (různé drastické diety bez racionálního podkladu, odmítání onkologické terapie, postupy, jejichž účinnost nebyla doložena studiemi, kterými procházejí například léky) nebo nepřímo (bylinné preparáty s nepředvídatelnými interakcemi s cytostatiky).

V případě "bylinných preparátů" je nutné dbát na interakce s ostatními léky stejnou měrou, jako při užívání více typů chemicky vyráběných léčiv současně. Problém je ten, že málokterý z českých lékařů má k užívání přírodních léčiv pozitivní vztah. A to i navzdory seriózním výzkumům svých kolegů. "Je stále zjevnější, že jde o složitou chorobu léčitelnou jen všestranným promyšleným útokem, v němž má určitě své místo i poslední objev českých vědců," říká o objevu účinků Ostropestřce mariánského přední český onkolog Pavel Klener.[zdroj?]

Kapitolou samou pro sebe je použití homeopatie, především pro její masovou rozšířenost. Lze najít velké množství odborně se tvářících článků prokazujících prospěšnost homeopatie jako doplňku ke standardní onkologické léčbě, nicméně v databázi PubMed lze nalézt (duben 2008) jen takové články, které buď jen popisují použití homeopatie, nebo konstatují, že přínos homeopatie je jen psychoterapeutický. Někteří homeopaté prezentují úspěšné kazuistiky [zdroj?], což je ovšem podle pravidel EBM jako důkaz téměř bezcenná informace.[14]

Dle K. Tepperweina a mnoha léčitelů lze zcela vyléčit jakýkoliv typ rakoviny i ve velmi pokročilém stadiu pomocí výrazné úpravy životního stylu především jídelníčku. Podstatné je přestat jíst kyselinotvorné potraviny (maso, mléko, cukr, bílá pšeničná mouka, káva, alkohol...) a nahradit je potravinami zásadotvornými (zelenina, ovoce, oříšky s výjimkou burských, semínka, javorový sirup, jedlá soda...) a vitamínem B17. Prospívají i půsty v kombinaci s pitím čerstvé ovocné či zeleninové šťávy (hlavně z mrkve). Je nutné se vyvarovat stresu a negativním náladám. Dále je důležitý dostatek kyslíku (čerstvý vzduch, hluboké dýchání).[15][16][17]

Ostropestřec mariánský podle vědců z Ústavu molekulární genetiky brání vývoji cév, které nádor zásobují. "Cévy zaniknou nebo se vůbec nevyvinou, takže nádor odumře," říká Vladimír Křen.[18]

Láhevník ostnitý (Annona muricata) obsahuje acetogeniny, které mají podle studie vědců z Purdue University v Indianě chemoterapeutický potenciál zejména v případě léčivům odolných nádorů. Jsou schopny zastavit růst buněk zhoubného nádoru a to i v případě, kdy chemická léčiva neúčinkují (v tomto výzkumu zkoumány účinky na nádor mléčné žlázy). Nejúčinnější řada acetogeninů byla v tomto případě až dvě stě padesát krát účinnější než užívaný lék adriamycin. Nicméně zatím se nepodařila vyrobit náhrada chemicky vyráběnou látkou.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WHITEHEAD INSTITUTE FOR BIOMEDICAL RESEARCH. Scientists revisit 'Hallmarks of Cancer' [online]. ScienceDaily, 16. 3. 2011, [cit. 2013-12-19]. Dostupné online.  
  2. DOSSUS, L.; KAAKS, R.. Nutrition, metabolic factors and cancer risk.. Best Pract Res Clin Endocrinol Metab. Aug 2008, roč. 22, čís. 4, s. 551-71. DOI:10.1016/j.beem.2008.08.003. PMID 18971118.  
  3. http://www.med.uottawa.ca/courses/epi6181/Course_Outline/Migration.htm - Migration and Health: some introductory notes
  4. WHO – Radon and cancer
  5. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7283 - Chlad rakovině prospívá
  6. - Height and cancer incidence in the Million Women Study: prospective cohort, and meta-analysis of prospective studies of height and total cancer risk
  7. Laha T., Pinlaor P., Mulvenna J., Sripa B., Sripa M., Smout M J., Gasser R. B., Brindley P. J., Loukas A. Gene discovery for the carcinogenic human liver fluke, Opisthorchis viverrini. BMC Genomics. 2007, roč. 8, s. 189. Dostupné online. DOI:10.1186/1471-2164-8-189. PMID 17587442.  
  8. Mayer D. A., Fried B. The role of helminth infections in carcinogenesis. Adv. Parasitol.. 2007, roč. 65, s. 239–96. Dostupné online. DOI:10.1016/S0065-308X(07)65004-0. PMID 18063098.  
  9. "The Warburg effect: insights from the past decade."(Mar 2013). Pharmacol Ther137(3): 318-30. doi:10.1016/j.pharmthera.2012.11.003. 
  10. CHROBÁK, Ladislav. Propedeutoka vnitřního lékařství. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0609-1. (česky) 
  11. Long-term follow-up for mortality and cancer in a randomized placebo-controlled trial of vitamin D(3) and/or calcium (RECORD trial).
  12. Dietary fiber intake and risk of colorectal cancer: a pooled analysis of prospective cohort studies.
  13. http://stm.sciencemag.org/content/2/31/31ra34.abstract
  14. GREENHALGH, T.. Jak pracovat s vědeckou publikací. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0310-6. S. 201. (česky) 
  15. TEPPERWEIN, K.. Pryč s kyselostí. [s.l.] : Noxi. ISBN 80-891179-17-7. S. 174. (česky) 
  16. WALKER, N.. Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy. [s.l.] : Eugenika. ISBN 9788081000829. S. 64. (česky) 
  17. http://www.zdravi-az.cz/zivotni_pribeh.php
  18. http://zpravy.idnes.cz/cesi-maji-novou-zbran-na-rakovinu-nechaji-vyhladovet-zhoubny-nador-1fu-/zahranicni.aspx?c=A100317_1352336_vedatech_taj - Češi mají novou zbraň na rakovinu: nechají „vyhladovět“ zhoubný nádor
  19. OBERLIES, NH.; CHANG, CJ.; MCLAUGHLIN, JL.. Structure-activity relationships of diverse Annonaceous acetogenins against multidrug resistant human mammary adenocarcinoma (MCF-7/Adr) cells.. J Med Chem. Jun 1997, roč. 40, čís. 13, s. 2102-6. DOI:10.1021/jm9700169. PMID 9207950.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klener P. et al.: Klinická onkologie. Galén/Karolinum, Praha 2002
  • Petruželka L., Konopásek B.: Klinická onkologie. Karolinum, Praha 2003
  • "Hallmarks of cancer: the next generation."(Mar 2011). Cell144(5): 646-74. doi:10.1016/j.cell.2011.02.013. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

O onkologii obecně[editovat | editovat zdroj]

Nádorová onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.