Index tělesné hmotnosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný zkratkou BMI (z anglického body mass index) je číslo používané jako indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity, umožňující statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. Index se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky:

\mbox{BMI} = \frac{ \mbox{hmotnost} }{ \mbox{výška}^2 }

Do tohoto vzorečku se dosazuje hmotnost v kilogramech a výška v metrech a výsledná jednotka kg/m² se často vynechává. Pro stanovení hodnoty BMI se také používají tabulky, nomogramy nebo počítačové programy.

Index tělesné hmotnosti vytvořil někdy v letech 18301850 belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet při práci na svém systému „sociální fyziky“, proto se BMI někdy označuje také jako Queteletův index.

BMI je nejčastěji používaným ukazatelem, používají se i jiné indexy, např. Brocův index, Rohrerův index nebo WHR index. Brocův a Rohrerův index vycházejí rovněž z poměrů výšky a hmotnosti. WHR index vyjadřuje poměr mezi pasem a boky. Rohrerův index se využívá především v pediatrii. V tomto indexu vystupuje výška postavy se 3. mocninou (index má pak fyzikální rozměr hustoty), takže lépe vystihuje odchylky i pro malé či vysoké postavy (vyjma případu novorozenců[1]). V dospívání totiž index tohoto typu neroste s věkem[2] jako BMI (ten se totiž při dospívání zvětšuje v průměru až o +1 BMI za rok, aniž by šlo o negativní jev).

Použití[editovat | editovat zdroj]

BMI se obecně dá považovat pouze za statistický nástroj, u konkrétního jedince je BMI příliš jednoduchým prostředkem, který ignoruje velké množství důležitých faktorů (např. stavbu těla, množství svalstva apod.). V klinické praxi se proto obvykle používají přesnější testy jako měření tloušťky podkožního tuku, impedanční měření atd.

BMI je nejužitečnější pro statistické průzkumy mezi rozsáhlejšími vzorky populace, nejčastěji pro zkoumání korelace mezi obezitou a jinými faktory. Důvodem pro použití BMI je, že pro jeho použití stačí v datech uvádět výšku a hmotnost. Pokud by v datech byly dostupné např. výsledky měření bioimpedance, byl by BMI zbytečný, to však pro běžné průzkumy obvykle neplatí.

Výpočet BMI pro konkrétního jednotlivce nelze proto brát jako absolutní ukazatel, spíše jen jako přibližné vodítko, které by mělo být použito jen jako jeden z více prostředků.

Číselné hodnoty BMI[editovat | editovat zdroj]

Hodnoty BMI

V populaci se objevují hodnoty indexu v rozmezí od přibližně 15 (závažná podvýživa) až přes 40 (morbidní obezita). Přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi (závažná podvýživa, podvýživa, optimální váha atd.) se mezi různými odborníky liší, ale všeobecně je BMI pod 18,5 považováno za podváhu, která může být příznakem nějaké poruchy stravování či jiného zdravotního problému, zatímco BMI nad 25 se považuje za nadváhu a nad 30 za příznak obezity. Tyto hranice platí pro dospělé starší 20 let.

Běžně se používají následující hranice:

Kategorie Rozsah BMI – kg/m2 Základní BMI Hmotnost osoby vysoké 180 cm
těžká podvýživa ≤ 16,5 méně než 0,6 méně než 53,5 kg
podváha 16,5 – 18,5 0,6 – 0,74 od 53,5 do 60 kg
ideální váha 18,5 – 25 0,74 – 1 od 60 do 81 kg
nadváha 25 – 30 1 – 1,2 od 81 do 97 kg
mírná obezita 30 – 35 1,2 – 1,4 od 97 do 113 kg
střední obezita 35 – 40 1,4 – 1,6 od 113 do 130 kg
morbidní obezita > 40 nad 1,6 nad 130 kg

Jak už však bylo uvedeno, BMI je pouhým statistickým nástrojem, u konkrétních osob se může klinický stav lišit od významu naměřené hodnoty BMI. Např. kulturista může mít hodnotu BMI nad 30 a přesto nebýt obézní, protože vysoká hodnota indexu je u něj dána velkým množstvím svalové hmoty. Naopak starší lidé s malým množstvím svalstva mohou být ze zdravotního hlediska obézní, přestože jejich BMI je řadí do kategorie ideální váhy.

Hranice hodnot BMI se také liší pro různé rasy. Např. Asiaté používají o něco nižší hranice, za obézní se tam považují již lidé s BMI nad 27,5, jako ideální se stanoví BMI v rozmezí 18,5–23.

Pro populaci USA je z hlediska nejmenší úmrtnosti optimální BMI v rozmezí 18 až 27,[3] podle studie na evropské populaci je optimální BMI zhruba 25.[4] I z hlediska nemocnosti je optimální BMI obdobné,[5] tomu odpovídají i minimální náklady na léčbu.[6] Odchylky od optimálního BMI u matek také zvyšují riziko obezity potomků.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DE A. BRAGA, Taciana D.; LIMA, Marília C.. Weight/length ratio: Is it a good index to assess the nutritional status of full-term newborns?. Jornal de Pediatria. 2002, roč. 78, čís. 3, s. 219–24. DOI:10.2223/JPED.834. PMID 14647778. (anglicky) 
  2. FLEGAL, Katherine M. Curve smoothing and transformations in the development of growth curves. The American Journal of Clinical Nutrition. 1999, roč. 70, čís. 1, s. 163S–5S. Dostupné online. PMID 10419421. (anglicky) , obr. 2 (zde "ponderal index")
  3. BERRINGTON DE GONZALEZ, Amy; HARTGE, Patricia; CERHAN, James R., et al. Body-Mass Index and Mortality among 1.46 Million White Adults. New England Journal of Medicine. 2010, roč. 363, čís. 23, s. 2211–9. Dostupné online. DOI:10.1056/NEJMoa1000367. PMID 21121834. (anglicky) 
  4. PISCHON, T.; BOEING, H.; HOFFMANN, K., et al. General and Abdominal Adiposity and Risk of Death in Europe. New England Journal of Medicine. 2008, roč. 359, čís. 20, s. 2105–20. DOI:10.1056/NEJMoa0801891. PMID 19005195. (anglicky) 
  5. FAO, Chapter 6 Health and BMI, obr. 6.3 - http://www.fao.org/docrep/t1970e/t1970e07.htm
  6. QUESENBERRY, Charles P.; CAAN, Bette; JACOBSON, Alice. Obesity, Health Services Use, and Health Care Costs Among Members of a Health Maintenance Organization. Archives of Internal Medicine. 1998, roč. 158, čís. 5, s. 466–72. DOI:10.1001/archinte.158.5.466. PMID 9508224. (anglicky) 
  7. http://www.scienceworld.cz/aktuality/obezita-v-usa-se-leky-schvaluji-rychleji-nez-v-evrope/ - Obezita: V USA se léky schvalují rychleji než v Evropě

Související články[editovat | editovat zdroj]