Lina Heydrichová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lina Heydrichová
Lina Heydrichová se svým manželem
Lina Heydrichová se svým manželem
Rodné jméno Lina von Osten
Narození 14. června 1911
Avendorf, Německé císařství
Úmrtí 14. srpna 1985
Avendorf, Německo
Národnost německá
Známá jako manželka Reinharda Heydricha
Manžel Reinhard Heydrich
Děti 4 (Klaus, Heider, Silke a Marte)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Severní pobřeží ostrova Fehmarn.
Automobil značky Mercedes-Benz, SS-3, sloužící k potřebám rodiny Heydrichových.

Lina Heydrichová, rozená Lina von Osten (14. června 1911, Avendorf, ostrov Fehmarn14. srpna 1985, Avendorf) byla manželka zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, generála policie, SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha.

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny vladyků, severoněmeckých zemanů z ostrova Fehmarn na pobřeží Baltského moře. Její otec, Jürgen von Osten, se stal učitelem. Linina matka, rozená Hissová, pocházela ze zámožné rodiny rejdařů a obchodníků, usazených již celá staletí na ostrově Fehmarn. Rodiče vychovávali své děti Linu a Jürgena v duchu NSDAP a v nacismu viděli záchranu Německa. V roce 1927 ukončila vyšší dívčí školu. Chtěla jít studovat na střední školu a složit maturitu. V roce 1928 odešla do Kielu na střední pedagogickou školu. Studium však nedokončila, neboť se dne 6. prosince 1930 na plese seznámila s nadporučíkem německého vojenského námořnictva Reinhardem Heydrichem.

Sňatek s Reinhardem Heydrichem[editovat | editovat zdroj]

Reinharda Heydricha posléze z vojenského námořnictva propustili. Měl milostnou aféru s dcerou bohatého kielského rejdaře (údajně s ním byla v jiném stavu) a odmítal si jí vzít. Korvetní nadporučík Heydrich tvrdil, že je s Linou von Osten zasnouben. Poměr s druhou milenkou považoval za avantýru a popíral, že by byl otcem dítěte. Dodnes se neví, zdali byla její narozená dcera Heydrichovým levobočkem, či nikoliv.

Ještě jako jeho snoubenka i ona sama nasadila všechny páky rodinného klanu, aby Heydrichovi dopomohla k jeho „stavu odpovídajícímu zaměstnání“. Přiměla jej ke vstupu do SS. Seznámila ho s Heinrichem Himmlerem, a tak se Heydrich stal 1. srpna 1931 SS-Gruppenführerem s platem 180 říšských marek měsíčně. Následně Heydrich požádal rodiče Liny o svolení k sňatku a svoji snoubenku požádal o ruku. Svolení dostal, avšak nastal zádrhel.

Legenda o židovském původu manžela[editovat | editovat zdroj]

Snoubenec v hodnosti důstojníka SS se musel prokázat tzv. „velkým pasem předků“, aby organizace měla naprostou jistotu, že bude plodit zcela „čisté“ rasové potomstvo. Otec novopečeného důstojníka SS, Bruno Heydrich, byl vynikajícím hudebníkem, hudebním skladatelem a zakladatelem konzervatoře v Halle. Při prohlídce Riemannova lexikonu velkých hudebníků bylo možno najít následující zápis: „Bruno Heydrich, vlastním jménem Süss“. Ona sama předložila svůj šlechtický původ až do roku 1750. Její „velký pas předků“ byl v pořádku, a tím měla právo se provdat za prominentního příslušníka zbraní SS. Heydrichův dědeček se jmenoval Isidor Süss. Tedy typické židovské jméno (obdoba českého „Izák Roubíček“) Nacistka, Lina von Osten, byla šokována. Šlo však o mystifikaci:

Heydrichova babička, Ernestine Wilhelmine Heydrichová, rozená Lindnerová se jako vdova po Heydrichovi, provdala ve druhém manželství za jistého zámečnického tovaryše Gustava Roberta Süsse. Heydrichův otec Bruno (a tím i Reinhard Heydrich) pocházel z jejího prvního manželství. Ernestine Heydrichová s Robertem („Isidorem“) Süssem žádné děti neměla. Bruno Heydrich však měl k otčímovi vřelý vztah. Ten mu financoval veškerá studia a konzervatoř. Z vděčnosti k němu se nechával oslovovat přezdívkou „Isidor Süss“. Šlo však o karikaturu, a nikoli historický fakt. Navíc se ještě prokázalo, že zámečník Robert Süss žádné židovské předky nemá.

Za Reinharda Heydricha se provdala dne 26. prosince 1931 a z tohoto manželství pocházejí čtyři děti (Heydrich se svou milenkou na zámku v Panenských Břežanech, Josefou Huliciusovou, žádné děti neměl):

Oficiální vlajka Třetí říše, uzákoněná v roce 1933.

Ve službách nacismu[editovat | editovat zdroj]

Po uchopení moci nacisty v roce 1933 se stal Reinhard Heydrich šéfem státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Začal se systematickým pronásledováním všech skutečných i domnělých odpůrců režimu. Byl bezkonkurenčním, chorobným a bezohledným antisemitou. Heydrichova kartotéka sahala od služebných až po ministry. Jeho žena Lina mu v tom aktivně pomáhala a povzbuzovala jej k ještě větším „výkonům ve prospěch říše“. Tentýž člověk, který během dne posílal svými podpisy tisíce lidí na smrt, byl večer milujícím manželem, starostlivým otcem rodiny, nadšeným a vynikajícím houslistou, jehož výkony by snesla leckterá světová koncertní síň. Ovšem Heydrichova činnost ve službách SD ho plně zaměstnávala. Doma se zdržoval zřídka. Lina o tom po válce prohlásila: „Za Reinharda Heydricha jsem byla vdaná deset let. Z toho sedm let nebyl doma.“

Lina si tedy našla milence. Byl jím atraktivní SS-Grupenführer Walter Schellenberg. Přinutila svého manžela, šéfa říšské státní bezpečnosti, aby milence akceptoval. Ten tak sice učinil, ale Schellenbergova manželka nikoli. Německá historička Anna M. Sigmundová o tom píše:

…Lina Heydrichová se začala intenzivně zajímat o Waltera Schellenberga, uhlazeného mladého muže vybraných způsobů, který pracoval v Heydrichově úřadě a o němž se říkalo, že má velké úspěchy u žen. Utěšovala ho v jeho nešťastném manželství, často si s ním někam vyšla a začala s ním prudce flirtovat. Když se Schellenberg jednou pozdě večer vrátil ze schůzky s Linou Heydrichovou domů, čekala tam jeho žena Irena a vchrstla mu do obličeje kyselinu solnou. V roce 1941 bylo manželství rozvedeno.
— Anna Maria Sigmundová
Tzv. „horní zámek“ v Panenských Břežanech. Někdy omylem vydáván za Heydrichovo sídlo. Ve skutečnosti zde setrvával K. H. Frank.

Manželkou zastupujícího říšského protektora[editovat | editovat zdroj]

Již brzy po Heydrichově nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy (27. září 1941) za ním Lina s dětmi přijela do Prahy. Všichni byli ubytováni v levém křídle Pražského hradu. Ačkoli se až začátkem dubna 1942 celá rodina přestěhovala do dolního zámku v Panenských Břežanech, používali manželé tamní objekt se sedmihektarovou zahradou již předtím k „rekreačním účelům“.

Po atentátu na Reinharda Heydricha dne 27. května 1942, zařídil šéf SS, Heinrich Himmler pro Linu a její děti doživotní bydlení na dolním zámku v Panenských Břežanech. V roce 1943 zemřel její nejstarší syn poté, co v zatáčce vjel na kole pod nákladní automobil. Vynaložila enormní úsilí, aby dosáhla odsouzení a popravy českého řidiče, ale soud jej osvobodil s tím, že jediným viníkem nehody byl zesnulý Klaus Heydrich. V dubnu 1945 opustila zámek v Panenských Břežanech a odjela do Německa.

Vlastivědné muzeum v hlavním městě ostrova Burgu.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Z bývalé nacistky a manželky SS-Obergruppenführera se stal štvanec. Protože Heydrich byl prohlášen za válečného zločince, byl mu v Německu zabaven veškerý jeho majetek. Nedostávala žádnou podporu a na živobytí si vydělávala černým obchodem.

V roce 1953 jí byl vrácen rodný dům na ostrově Fehmarn. Rozsudkem Zemského sociálního soudu spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko v roce 1956 obdržela vdova po Heydrichovi vdovský důchod ve výši 150,- DM (cca. polovina existenčního minima) s odůvodněním, že její manžel padl jako nadporučík v záloze. Generálská penze jí byla zamítnuta, neboť Heydrich byl generálem SS, tedy organizace, která byla Norimberským tribunálem odsouzena jako zločinecká. Heydrich, coby generál-SS, nebyl podle úřadů SRN vojákem, nýbrž válečným zločincem. Byla mu uznána pouze jeho poslední vojenská hodnost "nadporučíka" poté, co byl propuštěn z vojenské námořní služby a ještě nevstoupil do SS. Lina poději uprchla do Rakouska, kde pracovala jako děvečka na statku. Po nějakém čase se tam seznámila s rakouským šlechticem Leopoldem von Zanettim. Ten se s ní zasnoubil, ale jakmile se dozvěděl, že ČSR ji v roce 1946 odsoudila jako válečného zločince na doživotí a žádá její vydání, plánovaný sňatek zrušil. ČSR jí kladla za vinu spoluúčast při popravě asi 90 vězňů. Ona však tuto žalobu odmítala jako naprosto absurdní.

Heydrichová se později provdala za Mauna Manninena. S ním koupila v roce 1965 ve městě Burg na ostrově Fehmarn penzion „Imbria Parva“.

V roce 1976, ve věku 65 let, začala psát s německým politologem a historikem Wernerem Maserem své paměti. Na jeho otázku, zdali by se vrátila do Čech na zámek v Panenských Břežanech odpověděla:

Pěšky bych tam šla! A každého bych tam vlastnoručně objala! [1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10350893065-heydrich-konecne-reseni/212563235400008-na-zamku-a-v-podzamci/video/, od 24. minúty

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Berwid-Buquoy: "Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor von Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich. Offene Fragen in den Publikationen der tschechischen Autoren" (Atentát na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, Reinharda Heydricha. Otevřené otázky v publikacích českých autorů), Verlag Bohemia, Mnichov 1981.
  • Jaroslav Čvančara: "Heydrich", ISBN 80-86010-87-2, Praha 2004.
  • Mario R. Dederichs: "Heydrich. Das Gesicht des Bösen" (Heydrich. Tvář zla), ISBN 3-492-04543-X, Mnichov 2005.
  • Lina Heydrich: "Verheiratet mit einem Kriegsverbrecher" (Manželkou válečného zločince), ISBN 3-7787-1025-7, Pfaffenhofen 1976.
  • Anna Maria Sigmundová: "Ženy nacistů II.", ISBN 80-7243-114-5, Praha 2001.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]