Bitva u Falklandských ostrovů

Bitva u Falklandských ostrovů
	konflikt: První světová válka
	SMS Scharnhorst se potápí, SMS Gneisenau ještě bojuje.
Trvání	8. prosinec 1914
Místo	u Falklandských ostrovů, Jižní Atlantik
Souřadnice	52°29′58″ j. š., 56°9′59″ z. d.
Výsledek	Britské vítězství
Strany
Velká Británie	Německo
Velitelé
sir Doveton Sturdee	Maximilian von Spee †
Síla
2 bitevní křižníky, 3 pancéřové křižníky, 2 lehké křižníky a 1 stará bitevní loď	2 pancéřové křižníky, 3 lehké křižníky a 3 transportní lodě
Ztráty
10 mrtvých a 19 zraněných	2 pancéřové křižníky, 2 lehké křižníky, 2 transportní lodě, 1871 mrtvých a 215 zajatých
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Falklandských ostrovů byla námořní bitvou první světové války. Uskutečnila se 8. prosince 1914 v jižním Atlantiku poblíž Falklandských ostrovů. Bitva se odehrála mezi britskou a německou eskadrou měsíc poté, co německá eskadra porazila jinou britskou eskadru v bitvě u Coronelu.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Na začátku války Německá Východoasijská eskadra opustila přístav Čching-tao v Číně a vypravila se na cestu do německých přístavů, kam žádná z nich nedoplula. Velel jí viceadmirál Maximilian von Spee a byla složena z pancéřových křižníků Scharnhorst a Gneisenau a lehkých křižníků Nürnberg, Leipzig a Dresden.

Původně k eskadře patřil ještě lehký křižník Emden, kterému velel kapitán Karl von Müller, a který vyplul do Indického oceánu přepadat spojenecké obchodní lodě. V říjnu svedl vítěznou bitvu u Penangu a v listopadu byl potopen v bitvě u Kokosových ostrovů.

Poté, co eskadra připlula k jihoamerickým břehům, svedla v listopadu vítěznou bitvu u Coronelu s Britskou západoindickou eskadrou. Německá eskadra potom vplula do přístavu Valparaíso, kde byla přivítána početnou německou komunitou. Potom se Spee rozhodl odplout do jižního Atlantiku a zničit radiovou stanici a skladiště uhlí ve Stanley na Falklandských ostrovech.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. prosince, když eskadra připlouvala za doprovodu 3 pomocných lodí ke Port Stanley, byla uvnitř přístavu už jiná eskadra – britská. Britská eskadra, které velel admirál sir Doveton Sturdee, zde doplňovala zásoby uhlí. Byla složena z bitevních křižníků Invincible a Inflexible, pancéřových křižníků Carnarvon, Cornwall a Kent, lehkých křižníků Bristol a Glasgow a staré bitevní lodě Canopus.

Když Spee zjistil, že v přístavu kotví silnější eskadra, rozhodl se vyplout zpátky na volné moře. Britské křižníky však byly rychlejší a proto se Spee postavil na odpor, aby umožnil uniknout alespoň lehkým křižníkům. Uniknout se nakonec podařilo pouze lehkému křižníku Dresden a pomocné lodi Seydlitz. Ostatní německé lodě byly potopeny. Zahynulo na nich 1871 námořníků včetně admirála Spee a dalších 215 mužů upadlo do zajetí. Na britské straně došlo pouze k lehkému poškození Invincible.

Lehký křižník Dresden unikal až do 14. března 1915, kdy byl u ostrovů Juana Fernándeze dostižen britskou flotilou a potopen vlastní posádkou. Tak skončila poslední loď Německé východoasijské eskadry. Na Dresdenu sloužil mimo jiné i Wilhelm Canaris – pozdější velitel Abweru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

MCNALLY, Michael. Coronel and Falklands 1914 : duel in the South Atlantic. Oxford: Osprey Publishing, 2012. 96 s. ISBN 978-1-84908-674-5. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Falklandských ostrovů na Wikimedia Commons