Abwehr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Abwehr byla vojenská rozvědka a kontrarozvědka působící v Německu. Byla založená roku 1920.

Do roku 1938 podléhal říšskému ministru války, poté přešel pod vrchní velitelství branné moci. Od té doby měl Abwehr spíš za úkol sledovat odpůrce Hitlera, protože tam byli mnozí lidé, kteří nesympatizovali s nacismem a práce jim dodávala krytí. Jejím nejvýznamnějším velitelem byl admirál Wilhelm Canaris od roku 1935 až do roku 1944. V tomto roce začalo Abwehr prošetřovat SD z podezření o napojení na západní spojence.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 provedl Canaris reorganizaci Abwehru rozdělením na tři základní sekce:

  • Centrální divize (Abteilung Z) měla na starost kontrolu zbylých dvou sekcí, personální složení, finanční záležitosti a platbu agentů. Vedením byl pověřen Generálmajor Hans Oster.
  • Zahraniční větev (Amtsgruppe Ausland) měla udržovat spojení s OKW, koordinovat vojenské záležitosti s ministerstvem zahraničních věcí a zhodnocovat získané dokumenty, zahraniční tisk a rozhlasové vysílání.[1]
  • Abwehr I., II. III.
    • I. oddělení zpravodajská činnost a špionáž
      G: falšování dokumentů, laboratoře, výroba tajných inkoustů[2]
      H: (Heer) zprávy o pozemních silách[3]
      Ii: (Funknetz) radiové spojení s agenty v zahraničí[4]
      KO: (Kriegsorganisation) řízení konspiračních agentur v zahraničí pro případ války[4]
      L: (Luft) shromažďování informací o nepřátelském letectvu, letištích, protiletecké obraně, vyhodnocování fotosnímků[3]
      T: (Technik) zprávy o bojové technice, výzbroji a výstroji, získávání jednotlivých kusů zbraní a materiálu[4]
      T/lw: (Lufttechnik) sledování rozvoje letecké techniky, stavu leteckého průmyslu, technického a suroviného zabezpečení[4]
      W: (Wirtschaft) zpravodajství o zbrojním průmyslu, výzkumu nových druhů materiálů, dopravních prostředků[4]
    • II. oddělení diverzní akce a sabotáže
      Mělo za úkol organizovat diverzní a sabotážní akce, dezorganizovat dopravu a vojenskou výrobu nepřítele. K tomu byli využíváni především Němci žijící v dané zemi, kolaboranti a národnostní menšiny. Oddělení mělo na starosti i rozvratnou propagandu, šíření falešných zpráv a vyvolání paniky.[4]
      Skládalo se ze dvou skupin.
      Skupina I prováděla veškerou zpravodajskou činnost ohledně národnostních menšin, protistátních organizací a vedla propagandistickou kampaň proti ozbrojeným silám nepřítele.[5]
      Skupina II odpovídala za činnost zvláštních sil a jejich organizaci, výběr cílů pro sabotáže.[5]
    • III. oddělení kontrašpionáž a bezpečnost
      Zabývalo se kontrašpionáží jak proti cizím rozvědkám v německé armádě a průmyslu, tak i v zajateckých táborech. K jeho úkolům patřilo také maskování příprav na válku či zmýlení a znejištění protivníka.[6]
H: (Heer) v pozemním vojsku
M: (Marine) v námořnictvu
L: (Luftwaffe) v letectvu
Wi: (Wirtschaft) řízení obranného zpravodajství a opatření proti sabotážím v hospodářství
C: kontrašpionáž v Říši mimo hospodářství a armádu
Později proběhlo rozšíření o skupiny N, K, D, G, U, F, S, Z, Kgf.

Nejvýznamnější členové[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAINE, Lauran. Admirál Canaris a Abwehr. Praha : DEUS, 2003. ISBN 80-86215-52-0. S. 18.  
  2. BROŽ, Jiří. Hitlerovo špionážní eso a Abwehr. Praha : NAŠE VOJSKO, 2007. ISBN 978-80-206-0860-4. S. 37.  
  3. a b BROŽ, Jiří. [s.l.] : [s.n.]. S. 36.  
  4. a b c d e f BROŽ, Jiří. [s.l.] : [s.n.]. S. 37.  
  5. a b BROŽ, Jiří. [s.l.] : [s.n.]. S. 38.  
  6. BROŽ, Jiří. [s.l.] : [s.n.]. S. 39.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]