Gerlachovský štít
| Gerlachovský štít | |
 Pohled na Gerlachovský štít z Východné Vysoké |
|
|
|
|
| Vrchol | 2654,6 m n. m. |
|---|---|
| Prominence | 2355 m |
| Izolace | 518 km (Hochgolling) |
| Poznámka | nejvyšší hora Karpat a Slovenska |
|
|
|
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Slovensko |
| Pohoří | Vysoké Tatry |
| Souřadnice | 49° 9′ 50″ s. š., 20° 8′ 3″ v. d. |
 Gerlachovský štít
|
|
| Prvovýstup | 1834 Ján Still |
| Hornina | diority až granodiority |
| Povodí | Poprad |
Gerlachovský štít, zvaný též Gerlach (pol. Gerlach), je nejvyšší horou Vysokých Tater, Slovenska a celých Karpat. Hora je pojmenována podle Gerlachova, nad kterým se vypíná a do jehož území patří. Leží v jihovýchodní rozsoše Zadného Gerlachu, od kterého ho odděluje Gerlachovské sedlo. Z vrcholu pokračuje hřeben na Kotlový štít, kde se rozvětvuje a vytváří známý Gerlachovský kotel. Gerlachovský štít je pro svoji výšku, dostupnost a krásnou horskou scenérii jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů.
Obsah |
Historie [editovat]
Měření výšek tatranských štítů se datuje k roku 1763, kdy vídeňský dvůr nařídil tzv. josefínské mapování, tedy kartografické zpracování celé habsburské monarchie. To prováděli vojenští měřiči pod vedením Waldaufa a Fleischera, ale jejich výsledky nebyly publikovány. Zřejmě na základě těchto měření bylo v roku 1780 v díle „Geographie des Königreichs Ungarn“ uvedeno, že nejvyšším štítem celých Tater je Kriváň. Ke stejnému závěru dospěl v roce 1788 i bratislavský mineralog Ján Fichtel, který výšku Kriváně odhadl na 3800 metrů nad mořem. Anglický cestovatel Robert Townson považoval za nejvyšší štít Tater Lomnický štít. Ani vědci v 19. století, mezi nimi i známý švédsky botanik Göran Wahlenberg, neurčili výšku tatranských vrcholů správně. Jako nejvyšší uváděli Lomnický anebo Ľadový štít. Gerlach svojí výškou figuroval až na čtvrtém místě. V letech 1837 a 1838 prováděl měření tatranských štítů Ľudovít Greiner, ředitel jelšavské lesní správy koburgovského velkostatku. Až on správně zjistil, že nejvyšším štítem Tater je Gerlach. Veřejnost však Greinerovo objevné měření nepřijala, což se změnilo až v 70. letech 19. století.
Názvy Gerlachu [editovat]
- do roku 1896: Gerlach, Gerlsdorfer Spitze, Gerlachspitze, Gerlachfálvi-csúcs, Gierlach, Gerlachovka
- 1896 - 1919: Štít Františka Jozefa, Ferencz József-csúcs, Franz Josef Spitze
- 1919 - 1923: Gerlach, Gerlachovka (po dobu referenda na území severní Spiše i polský název: Szczyt Polski)
- 1923 - 1932: Štít Legionárov, Štít Legionářů, Spitze der Legionäre (neoficiálně stále používaný název Gerlach)
- 1932 - 1939: Gerlachovka, Gerlach, Gerlachovský štít
- 1939 - 1945: Slovenský štít (mezi místním německým obyvatelstvem nazývaný Slowakische Spitze)
- 1945 - 1949: Gerlach, Gerlachovský štít
- 1949 - 1959: Stalinov štít (česky Štít J. V. Stalina)
- 1959 - dodnes: Gerlachovský štít
Výstupy [editovat]
První výstupy na Gerlachovský štít vykonali lovci a botanici. Je možné, že někteří z nich vystoupili až na vrchol. Pravděpodobně prvním člověkem, který prokazatelně v roce 1834 stál na vrcholu, byl spišský Němec Ján Still (1805–1890), učitel na katolické škole v Novej Lesnej. Výpravy na Gerlach se účastnil i jeho švagr Gellhof, stavitel z Veľkej, Martin Urban Spitzkopf, mlynář z Novej Lesnej a dva další neznámí lovci kamzíků.[zdroj?] V roce 1855 vystoupili na vrchol z Gerlachovského kotle Z. Bośniacki a V. Grzegorzek, pravděpodobně s horskými vůdci ze Zakopaného. První zimní výstup uskutečnili v roce 1905 J. Chmielowski a K. Jordán s horskými vůdci.[1]
Turismus [editovat]
Výstup na Gerlachovský štít je povolen jen v doprovodu horského vůdce nebo osobám organizovaným v horolezeckých svazech. Cena za doprovod horského vůdce se pohybuje kolem 230 Eur za skupinu. Berou s sebou maximálně tři osoby. Organizovaní horolezci nesmí vystoupit lehčí cestou než 2+ UIAA, což je hranice určená návštěvním řádem Tatranského národního parku.
Galerie [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Výstup na Gerlach cestou Martinka
- Výstup na Gerlach Krčmárovým žlabem
- Výstup na Gerlach na iDnes.cz
- Výstup na Gerlach na HoryEvropy.cz
- Spolok horských vodcov Vysoké Tatry
Reference [editovat]
- ↑ DIEŠKA, Ivan, A kol. Horolezectvo. Encyklopédia. Bratislava : Šport, 1989. ISBN 80-7096-015-9. s. 102.
