Západní Tatry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Západní Tatry
Ostrý Roháč z Plačlivého
Nejvyšší bod Bystrá (2248 m n. m.)
Délka 42 km
Rozloha 400 km²

Nadřazená jednotka Tatry, Západní Karpaty, Karpaty
Sousední
jednotky
Vysoké Tatry, Podtatranská kotlina, Podtatranská brázda, Chočské vrchy
Podřazené
jednotky
Červené vrchy, Liptovské Tatry, Liptovské Kopy, Roháče, Sivý vrch, Osobitá

Světadíl Evropa
Stát

Slovensko Slovensko

Polsko Polsko
Západní Tatry
Fire.svg
Západní Tatry
Povodí Orava, Visla, Váh, Dunajec
Souřadnice 49°12′4″ s. š., 19°49′46,92″ v. d.

Západní Tatry (slovensky Západné Tatry, polsky Tatry Zachodnie) jsou podcelkem geomorfologického celku Tater na Slovensku a v Polsku. Rozkládají se na území o rozloze zhruba 400 km² a z toho 260 km² leží na území slovenského Tatranského národního parku a část na území polského Tatranský národní park . Západní Tatry náleží do horského systému Karpat, do geomorfologické provincie Západní Karpaty. Celkový charakter pohoří je spíše holnatý, pouze skupina Roháče (a Giewontu) má alpinský až subnivální ráz. Nejvyšší vrchol je Bystrá (2248 m), ležící celý na Slovensku.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Tatry pravděpodobně pochází z praslovanského slova Tritri, což znamená skály či skalní štíty. Další možností je dovození od keltského slova tamtra (hnědý či tmavý). Pojmenování též připomíná ukrajinský výraz pro kamen či štěrk – toltry. Tatry by pak znamenaly skalnaté hory. První zmínka s tímto názvem pochází z roku 999, kdy český kníže Boleslav II. na smrtelné posteli vzpomíná na dobu, kdy české knížectví sahalo až po „Tritri montes.“[1]

Polský název Tatry Zachodnie je populární v polské literatuře až po roce 1868, dříve se jako název používalo Hale Liptowskie, Hale Liptowsko-Orawskie nebo Hale Liptowsko-Nowotarskie.[2].

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Západní Tatry se nalézají na severním Slovensku a v jižním Polsku. Na východě sousedí s podcelkem Východní Tatry, od kterých je odděluje Ľaliové sedlo (1947 m), sedlo Závory a Kôprovská dolina. Na jihu hraničí s Podtatranskou kotlinou, na západě je od Chočských vrchy oddělen Kvačianskou dolinou a Hutianským sedlem (1185 m). Na severozápadě hraničí s Podtatranskou brázdou, ze severozápadu je od Skorušinských vrchů oddělují údolí Hutianska dolina, Blatná dolina a Mihulčia dolina a průsmyky Bôrik a Maňová priehyba.

Na severu od Oravicko-vitovských vrchů je oddělují údolí Dolina Cicha Orawska a údolí Brama Orawska. Další hranici stanovuje okraj Zakopanské kotliny, ohraničený turistickou cestou pod Reglami. Všechny tyto průsmyky a údolí okolí Západních Tater z severo-západní a severní části vytváří tzv. Podtatranskou brázdu, která se na polské straně se skládá z brázd Rów Kościeliski a Rów Zakopiański. Na polské straně se hranice mezi Vysokými Tatrami a Západními Tatrami táhne spodní částí Gąsienicova údolí (Dolina Gąsienicowa) a Údolím suché vody (Dolina Suchej Wody Gąsienicowej).

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Západní Tatry jsou součástí systému Fatransko-tatranská oblast (jádrových pohoří). Centrální část geomorfologického podcelku patří ke krystaliniku Vnitřních Západních Karpat a je tvořena hercynskými žulami a granodiority a z období svrchního devonu až spodního permu. Jižní část území (Liptovské Tatry) je budována pararulami, svory a migmatizovanými rulami s výskyty amfibolitů z období proterozoika až staršího paleozoika a také ortorulami a migmatity stejného geologického věku. Území na nejzápadnější (Sivý vrch) a na nejsevernější části (Osobitá a Červené vrchy), na styku s flyšovým pásmem je geologicky velmi pestré, objevuje se zde mezozoikum Vnitřních Západních Karpat s výskytyvápenců, slínitých vápenců, slínovců, jílovců a pískovců spodní až střední křídy, dálevápenců, dolomitů, lokálně i břidlic a pískovců středního až svrchního triasu. Krystalinikum a mezozoikum nejsevernější části odděluje úzké pásmo budované vápenatými břidlicemi, jílovci, pískovci a kvarcity spodního triasu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Západní Tatry jsou průměrně o 400 m nižší než Vysoké Tatry. Průměrná výška vrcholů v hlavním hřebeni dosahuje 2000 - 2100 metrů. Tento hřeben je dlouhý 42 kilometrů a táhne se ve směru západ - východ s mírným vyosením k jihu. Z hlavního hřebene vybíhá na sever i jih mnoho vedlejších rozsoch, v nichž leží mnoho vysokých vrcholů spolu s nejvyšším vrcholem Západních Tater - Bystrou (2248 m). Tyto rozsochy jsou od sebe odděleny hlubokými a velmi dlouhými dolinami.

Asi 25 % plochy Západních Tater se nachází v Polsku, zbytek na Slovensku[3].

Nejvyšší vrcholy jednotlivých částí slovenských Západních Tater
Letecký pohled na Západní Tatry
Baranec
Kresanica
Údolí Chochołowska a Mnichy Chochołowskie

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Tatry se z geomorfologického hlediska dělí na 6 okrsků na slovenské straně a na 4 na polské (u každého je uveden i nejvyšší vrchol):

Slovenské Západní Tatry[editovat | editovat zdroj]

Polské Západní Tatry[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Západních Tatrách.

V Západních Tatrách najdeme 33 vrcholů přesahujících výšku 2000 metrů. Následuje seznam 10 nejvyšších vrcholů v Západních Tatrách:

Obrázek Slovenské jméno Polské jméno Výška Místo a pozn.
Bystra a5.jpg
Bystrá Bystra 2248 m Liptovské Tatry, nejvyšší vrchol slovenských Západních Tater
Raczkowa Czuba a1.jpg
Jakubina Raczkowa Czuba 2194 m
Baraniec a1.jpg
Baranec Baraniec 2185 m
Jałowiecki Przysłop, Banówka a1.jpg
Baníkov Banówka 2178 m nejvyšší vrchol hlavního hřebene
Starorobociański Wierch a1.jpg
Klin Starorobociański Wierch 2176 m Na hlavním hřebenu, nejvyšší vrchol v polských Západních Tatrách
Pachola a1.jpg
Pachoľa Pachola 2167 m Na hlavním hřebenu
Hruba Kopa a1.jpg
Hrubá kopa Hruba Kopa 2166 m Na hlavním hřebenu
Bystra a15.jpg
Blyšť Błyszcz 2159 m oblast Bystrá
Jałowiecki Przysłop a1.jpg
Príslop Jałowiecki Przysłop 2142 m
Jarząbczy Wierch a1.jpg
Hrubý vrch Jarząbczy Wierch 2137 m

Sedla[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Výrazné stopy za sebou nechal ústup skandinávského ledovce po poslední době ledové. Během poslední doby ledové bylo v Západních Tatrách na 18 ledovců z toho 5 na severní straně a 13 na jižní. Sněžná čára se pohybovala ve výšce od 1400 - 1500 m. Největší ledovce se nacházely v Ráčkové, Roháčské, Tiché, Žiarské a Bystré dolině. Tehdejší ledovcové splazy dosahovaly délky kolem 5 - 9 kilometrů a mocnost byla až 200 m. Dodnes jsou patrné důsledky tohoto jevu ve formě karů, morén a ledovcových jezer (ples). Drtivá většina západotatranských jezer má karový či morénový charakter.

Dolné Roháčské pleso
Velké Bystré pleso

Významná jezera[editovat | editovat zdroj]

V Západních Tatrách je zhruba 20 až 32 jezer, která nevysychají. Přesný počet je obtížné stanovit, jelikož je sporné tvrzení co je ještě pleso a co již nikoli. Na slovenské straně je největší jezero Velké Roháčské pleso (zvané též Dolné Roháčské pleso) a na polské straně je to jezero Smreczyński Staw.

Obrázek Název Plocha (ha) Nad.výška
(m n. m.)
Hloubka (m) Stát
Niżni Staw Rohacki a1.jpg
Dolné Roháčské pleso 2,22 1563 6,3 Slovensko
Rohacske pleso4.jpg
Horné Roháčské pleso 1,45 1718 8,1 Slovensko
Jamnickie Stawy a2.jpg
Dolné Jamnícké pleso 1,13 1728 4,0 Slovensko
Stawy Bystre (Wielki) a1.jpg
Horné Bystré pleso 0,86 1875 12,5 Slovensko
Staw-smreczynski.jpg
Smreczyński Staw 0,75 1226 5,3 Polsko
Raczkowe Stawy a3.jpg
Horné Račkovo pleso 0,74 1717 10,0 Slovensko
Pośredni Staw Rohacki a1.jpg
Tretie Roháčské pleso 0,61 1653 3,7 Slovensko
Jamnické pleso.jpg
Horné Jamnícké pleso 0,41 1834 8,0 Slovensko
Dolné Bystré pleso-T41.JPG
Spodné Bystré pleso 0,34 1837 4,0 Slovensko
Stawek pod Zwierowka.jpg
Pleso pod Zverovkou 0,31 983 1,2 Slovensko
Czarna Młaka a1.jpg
Ťatliakovo pleso 0,28 1370 1,2 Slovensko
Rohacske pleso2-3.jpg
Druhé Roháčské pleso 0,28 1650 1,3 Slovensko
Horné Tomanovo pleso 0,19 1592 1,0 Slovensko
Žiarske pleso 0,11 1860 0,8 Slovensko
Dolina Ciemnosmreczyńska a4.jpg
Kobylie pleso 0,10 1742 1,5 Slovensko
Bialy Stawek Bobrowiecki.jpg
Biele Bobrovecké pleso 0,10 1502 1,5 Slovensko

Toky[editovat | editovat zdroj]

Nejvydatnějšími toky pohoří Západní Tatry jsou: Jalovecký potok, Smrečianka, Račkový potok, Kamenistý potok, Jamnický potok a Tichý potok. Na polské straně to jsou např. Kościeliski potok či Chocholowski potok. Jižní část pohoří patří do povodí Váhu, severní potom odvodňují Dunajec a Orava. Probíhá zde tedy hranice dvou úmoří - Černého a Baltského moře.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Západní Tatry mají podnebí kontinentálního charakteru. To znamená studené zimy a teplá léta. Průměrná roční teplota v pohoří je 2 °C a v nejvyšších polohách kolem 0 °C. V podhůří jsou průměrné teploty vyšší, jako např. v Liptovském Mikuláši činí 7°C. Nejvyšší teploty jsou zaznamenávány v červenci a srpnu, nejnižší potom v lednu. Častým jevem jsou zde inverze. Sníh leží na horských svazích přibližně 160 - 200 dní v roce a v severních karech či žlebech se udrží po celý rok. Průměrné roční srážky v Západních Tatrách činí 1400 - 1600 mm Nejvíce jich spadne v červnu, červenci a prosinci. Nejméně potom v září, říjnu a březnu.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Logo polského národního parku TPN

Národní parky[editovat | editovat zdroj]

Na území Západních Tater leží dva národní parky:

TANAP byl vyhlášen v roce 1948 s účinností od 1. ledna 1949, TPN v roce 1954, s účinností od 1. ledna 1955. Vlastní slovenské území Západních Tater bylo k parku přičleněno s účinností k 6. únoru 1987. Rozloha TANAPu je v současnosti 1045 km², z toho vlastní území 738 km², ochranné pásmo 307 km². TPN má rozlohu 212 km².

Flora[editovat | editovat zdroj]

Západní Tatry příslušejí do oblasti západokarpatskej flóry (Carpaticum occidentale), obvodu flóry vysokých (centrálních) Karpat (Eucarpaticum) a okresu Tatry. Z fytogeograficko-vegetačního hlediska jsou součástí zóny jehličnatých lesů.

Z endemitů zde roste např. jestřábník roháčský a koniklec slovenský, z glaciálních reliktů např. pryskyřník ledovcový a koniklec slovenský.

Geomorfologická část Sivý vrch je přechodnou zónou mezi rostlinstvem fatranské a tatranské oblasti, fatranský ráz však převažuje. Rostou zde druhy, které nelze najít nikde jinde v Tatrách: trýzel Wittmanův, rozchodník bílý a hvozdík lesklý.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Podcelek je součástí provincie Karpaty, subprovincie Západní Karpaty, vnitřního obvodu a jeho západního okrsku. Ze zoogeografického hlediska patří do provincie středoevropských pohoří, subprovincie karpatských pohoří a západokarpatského úseku.

Podobně jako ve zbytku Tater se zde hojně vyskytují různé druhy savců: medvěd hnědý, rys ostrovid, kočka divoká, vlk, jelen lesní, srnec obecný, prase divoké, ve vyšších polohách vzácnější svišť horský a kamzík horský, ve zdejších potocích i vydra říční. Z ptáků zde lze nalézt zejména orla skalního, tetřeva, sojku obecnou a mnohé jiné.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Turistická chata na polaně Ornak

Na území Západních Tater je 7 turistických chat (4 v Polsku, 3 na Slovensku).

Turistika ve slovenských Západních Tatrách[editovat | editovat zdroj]

Na slovenské straně uvnitř pohoří se nacházejí pouze čtyři lokality s koncentrací cestovního ruchu. Na severní straně jsou to rekreační střediska Zverovka, Brestová a okolí Ťatliakové chaty, zatímco na jižní straně je to jen Žiarska chata. Ostatní střediska zimní i letní turistiky leží po okraji pohoří: Oravice, Zuberec, Bobrovecká Vápenice, Žiar, Koňská, Jakubovany-Studená dolina, Pribylina a Podbanské.

Turistika v polských Západních Tatrách[editovat | editovat zdroj]

  • Turistické chaty: chata PTTK Hala Kondratowa, chata PTTK Hala Ornak, chata PTTK na Polanie Chochołowskiej a horský hotel PTTK Kalatówki;
  • k dispozici pro turisty jsou přístupné jeskyně:
    • osvětlené, s průvodcem a vstupným: Jaskinia Mroźna,
    • pro samostatný průzkum: jeskyně Mylna, Raptawicka jeskyně, jeskyně Obłazkowa, Smocza Jama a Dziura.

Polské Západní Tatry jsou součástí Tatranského národního parku. Jako vstupné se platí malý poplatek pro TDI a organizaci Wspólnotę Leśna Uprawnionych Ośmiu Wsi, jejímž majetkem je část Západních Tater v regionu údolí Kościeliska, Lejowa a Chocholowska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tatry Zachodnie na polské Wikipedii a Západné Tatry na slovenské Wikipedii.

  1. KELE, František; LUČANSKÝ, Milan. Tatry. Praha : Knižní klub, 2001.  
  2. RADWAŃSKA-PARYSKA, Zofia; PARYSKI, Witold Henryk. Wielka encyklopedia tatrzańska. Poronin : Wydawnictwo Górskie, 2004. ISBN 83-7104-009-1.  
  3. KONDRACKI, Jerzy. Geografia regionalna Polski. Warszawa : Wyd. Naukowe PWN, 1998. ISBN 83-01-12479-2.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]