Keltské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Místa v Evropě, kde dnes najdeme keltské národy.

Keltské jazyky, které se vyvinuly z tzv. protokeltštiny, představují starobylou větev indoevropské jazykové rodiny. V 1. tisíciletí př. n. l., zejména pak v halštatském a laténském období, jimi mluvilo obyvatelstvo velké části západní, střední i jihovýchodní Evropy a Malé Asie. V souvislosti nejprve s římskou kolonizací, později s germánskými nájezdy a stěhováním národů se však postupně prostor a význam keltské kultury zmenšoval, až byli poslední Keltové vytlačeni na západní okraj Evropy. Dnes se keltskými jazyky mluví především v Irsku, částech Velké Británie - Walesu, Skotsku a Cornwallu - a na Bretaňském poloostrově. Navzdory snahám o jejich obrození jsou stále jazyky menšinovými, vystavenými tlaku angličtiny a francouzštiny.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

V klasifikaci keltských jazyků existují dvě schémata. Tradiční model, reprezentovaný H. Pedersenem nebo K.H. Schmidtem, je s ohledem na hláskový vývoj dělí na tzv. q-keltské a p-keltské. Naproti tomu druhý model, jehož zastánci jsou např. P. Schrijver nebo C. Watkins, je dělí na pevninské/kontinentální a ostrovní.

ostrovní/kontinentální

    • kontinentální
      • galské
        • lepontština
        • noričtina
        • galacijština
      • keltiberské

p-keltské/q-keltské

    • p-keltské
      • galské
        • lepontština
        • noričtina
        • galacijština
      • brythonské/britanské

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na počátku letopočtu byli Keltiberové i Galové postupně romanizováni a asimilováni. V 6. - 8. století se starobritanština rozpadla na jednotlivé britanské jazyky. Ve 12. - 13. století potkal podobný osud goidelštinu. Keltské jazyky postupně upadaly, ubývalo rodilých mluvčích - koncem 18. století zanikla kornština, ve 20. letech 20. století manština. Během 20. století se však čím dál více začaly projevovat snahy o obrození keltské kultury a jazyka, a tak se kodifikuje gramatika, pravopis a slovní zásoba, vznikají nové literární i jiné texty, některé z keltských jazyků (zejména irština, skotská gaelština, velština a bretonština) se dokonce objevují v médiích nebo vyučují na školách.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Složité hláskosloví a složitá pravidla výslovnosti, způsobená archaickým pravopisem. Původně flexivní charakter se uchoval jen v některých jazycích, zůstalo zejména složité časování sloves. Slovosled je typu VSO, tj. přísudekpodmětpředmět.

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Všechny keltské jazyky už od 5. století používají latinku, ještě před přechodem k latince vyvinuli Keltové na Britských ostrovech pod vlivem latinky vlastní písmo ogam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Drda, P. - Rybová, A.: Keltové a Čechy, 1998

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]