Albánština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albánština (Shqip)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření: Albánie, Černá Hora, Kosovo, Srbsko Itálie, Řecko, Makedonie, Turecko, Bulharsko

Počet mluvčích:

7 000 000

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: Albánie, Kosovo, části Makedonie
Kódy
ISO 639-1: sq
---
alb (B) sqi (T)
SIL: různé
Wikipedie
Albánská Wikipedie
sq.wikipedia.org

Albánština (albánsky gjuha shqipe nebo shqip) je indoevropský jazyk, kterým mluví přes 6 milionů lidí v AlbániiKosovu. Významné albánské menšiny se však nacházejí také v sousedních zemích jako např. v Makedonii, Černé HořeŘecku, ale i v Itálii (na Sicílii), či v USA.

Postupem času se vyvinul severní a jižní dialekt, dodnes nemá žádný z nich status oficiálního standardu albánštiny. Jižní dialekt se nazývá toskičtina (příslušník Tosk) a hovoří se jím v jižní Albánii zhruba na jih od řeky Shkumbi. Severní dialekt albánštiny je gegština (příslušník Geg) a mluví se jí převážně v horských oblastech severní Albánie a v Kosovu.

Jazyk byl ovlivněn turečtinou, ale také slovanskými jazyky. V rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. Jeho historický původ je značně nejasný.

Pravopis[editovat | editovat zdroj]

Albánština používá pro nás svérázný pravopis, spřežky jsou částečně jako v angličtině (sh, zh, th). Kvůli velké odlišnosti se někdy vlastní jména přepisují: Enver Hoxha na Enver Hodža, ale zůstává Hashim Thaçi (nikoliv Hašim Thači). Např. v českých médiích někdy kolísá jak přepis, tak výslovnost: UÇK / UCK / UČK.

Hlásky odlišné od češtiny nebo odlišně zapisované
Albánský zápis q gj x ç xh th dh sh zh nj ll rr r ë y
Český obvyklý přepis ť ď dz č th dh š ž ň ll rr r a y
Výslovnost IPA c ɟ dz θ ð ʃ ʒ ɲ ɫ r ɾ ə y
Poznámka k výslovnosti jako české ť jako české ď jako slovenské dz jako české č jako české dž jako anglické neznělé th jako anglické znělé th jako české š jako české ž jako české ň jako ruské „tvrdé л“ jako španělské rr jako španělské r šva jako německé ü (zaokrouhlené)

Pro albánštinu je charakteristický nadměrný výskyt grafému "ë", tzv. šva, a to v rámci morfému.

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Dnes se albánština píše upravenou latinkou, jak je vidět ve výše uvedené tabulce. Před rokem 1908 byly nicméně užívány hned čtyři hlavní písemné soustavy:

V roce 1908, kdy se konal kongres v Manastiru (= dnešní makedonská Bitola) byla jako celoalbánské písmo navržena upravená (resp. doplněná) latinka, kterou postupně přijalo celé albánské společenství.

Dialekty albánštiny[editovat | editovat zdroj]

Řeka Shkumbini, která protéká střední Albánií od východu k západu, od sebe odděluje dvě skupiny albánských mluvčích: na severu žijící Gegy a na jihu žijící Tosky.

Gegové tvoří dvě třetiny všech albánských mluvčích a jsou mezi nimi jak katolíci, tak muslimové. Jižní Toskové jsou buď muslimové nebo pravoslavní. Každý z těchto dialektů se dále dělí na nářečí.

Nářečí gegštiny:

  • severní
  • centrální
  • jižní

V rámci severního nářečí gegštiny se rozlišuje jeho severozápadní a severovýchodní varianta

Nářečí toskštiny:

  • severní
  • jižní

Jižní varieta se často dělí dále na podskupiny pojmenované Çamëria a Labëria.

Až do 1. světové války existovala tedy dvojí literární tradice, stavějící na obou těchto dialektech. Dlouhodobá politická a společenská nestabilita (tj. hlavně zábor Albánie osmanskou říší) zabránily tomu, aby se jeden z dialektů prosadil jako hlavní. Již v roce 1917 došlo k pokusu uzákonit celostátní úřední jazyk, založený na jihogegském (konkrétně elbasanském) nářečí, ovšem tato snaha selhala. Po skončení 2. světové války se tedy do těchto snah vložil komunistický stát. Protože hlavní úlohu ve stranickém i státním aparátu v té době hrály komunistické kádry z jižní Albánie, došlo nakonec k prosazení toskského dialektu. Gegština se dala na ústup jak v politickém, tak v literárním životě. Nicméně po zhroucení východoevropských komunistických režimů došlo k oživení literární tvorby v gegštině.

Tradice české albanistiky[editovat | editovat zdroj]

Základy české albanistiky položil známý český filolog, Jan Urban Jarník.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hoxha, M., Gojani-Jakupi, L. Česko-albánský slovník a konverzace. LEDA. 1. vyd. 2004.192 S. ISBN 80-7335-035-1.
  • Tomková, H., Monari, V. Albánsko-český a česko-albánský slovník. LEDA. 1. vyd. 2007. 592 S. ISBN 978-80-7335-110-6.
  • Gramelová, Lucie. Mluvnice albánštiny. Tribun EU. 1. vyd. 2008. 78 S. ISBN 978-80-7399-585-0.
  • Kolektiv autorů. Česko-albánská konverzace. Lingea. 1. vyd. 2010. 320 S. ISBN 978-80-87062-97-5.
  • Surovčák, Martin. Základy albanistiky. Brno, FF MU. 1. vyd. 2013. 183 S.
  • V zemi Škipetarů. In: Plav, 6/2010. Měsíčník pro světovou literaturu. 48 S.
  • Slovníkové heslo albánština ve Wikislovníku

Kategorie Albanian language ve Wikimedia Commons

Tento článek obsahuje výslovnost zapsanou znaky mezinárodní fonetické abecedy IPA. Informace o této abecedě najdete ve stejnojmenném článku.

Zobrazení některých znaků nemusí být v některých prohlížečích korektní.