Italické jazyky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Související články obsahuje Portál Jazyk |
Italické jazyky je skupina mrtvých kentumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově. Nejznámějším italickým jazykem byla latina, kterou zřejmě hovořili Italikové a pozdějí Římané a z níž se později vyvinuly dnešní románské jazyky.
[editovat] Dělení
| Indoevropská jazyková rodina |
|---|
| anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština |

