Italické jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Související články obsahuje
Portál Jazyk


Italické jazyky je skupina mrtvých kentumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově. Nejznámějším italickým jazykem byla latina, kterou zřejmě hovořili Italikové a pozdějí Římané a z níž se později vyvinuly dnešní románské jazyky.

[editovat] Dělení



Indoevropská jazyková rodina
anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština