Těšínsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o regionu. O regionálním periodiku pojednává článek Těšínsko (časopis).
Mapka Těšínska dnes, rozděleného mezi Česko a Polsko
Těšínsko v roce 1888
Polská mapka Těšínska, ukazující vývoj kontroly Těšínska po skončení první světové války

Těšínsko, také Těšínské Slezsko (pol. Śląsk Cieszyński, Ziemia Cieszyńska, něm. Teschener Schlesien) je termín označující území bývalého Těšínského knížectví ve Slezsku včetně všech jeho bývalých území, z nichž se stala samostatná stavovská panství, a s územím k němu nikdy nenáležejícím stavovským panstvím Bohumín.

Na západě je Těšínsko ohraničeno přibližně toky řek Ostravice a Odry (hranice se ve skutečnosti místy klikatila podél obou řek) a z východu řekou Bělou. Historickou metropolí území je Těšín, nejvyšší horou je Lysá hora. Dnes je území rozděleno mezi Česko (přibližně 56 % bývalého území) a Polsko (přibližně 44 % bývalého území).

Území[editovat | editovat zdroj]

Území Těšínska zahrnuje východní (slezskou) část města Ostravy, okres Karviná (Karviná, Havířov, Orlová, Bohumín a Český Těšín), část okresu Frýdek-Místek (Frýdek, Třinec, Jablunkov, Hnojník) a současný polský okres Cieszyn až po dvojměstí Bílsko-Bělá, které je napůl ve Slezsku (k Těšínsku náleží Bílsko) a napůl v Malopolsku (Bělá).

Těšínsko je součástí Moravskoslezského kraje (česká část) a Slezského vojvodství (polská část). Příhraniční spolupráce se odráží především v projektu euroregionu „Těšínské Slezsko – Śląsk Cieszyński“ [šlonsk čěšyňski].

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Archeopark na místě hradiska v Chotěbuzi-Podoboře

Pravěk a první středověké státní útvary[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší archeologické nálezy na Těšínsku pocházejí zhruba z doby 10 000 – 8 000 př. n. l. Sice nevypovídají o nijak hustém osídlení, naznačují však, že již v této době byla tato oblast důležitou komunikační oblastí, kterou procházely stezky spojující povodí Moravy, Odry, Visly a Váhu.[1]

Těšínsko není dosud uspokojivě archeologicky probádáno, a proto je obraz dějin do 9. století n. l. jen velmi mezerovitý. Přítomnost Slovanů je doložena od poloviny 8. století. Etnicky se tito obyvatelé řadili spíše k Vislanům či Opolanům a své mocenské centrum měli v hradisku v Chotěbuzi-Podoboře. Obyvatelstvo Těšínska spadlo do závislosti na Velkomoravské říši a po jejím zániku Těšínsko ovládala česká knížata z rodu Přemyslovců.[2]

Po vpádu polského knížete Boleslava Chrabrého do českého knížectví na konci 10. století připadlo Těšínsko Polsku. Břetislav I. je sice získal koncem 30. let 11. století nakrátko zpět, avšak roku 1054 nakonec připadlo znovu polským Piastovcům. Po smrti Boleslava III. Křivoústého roku 1138 se však polský stát začal rozpadat. Roku 1177 si slezští Piastovci mezi sebou Slezsko rozdělili a Těšínsko se dostalo pod vládu Měška I. Křivonohého.[3]

Dobový obrázek, srovnávající návrat Alsaska Francii se ztrátou části Těšínska Československem
Správní rozdělení Těšínska v roce 1897

Těšínské knížectví[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Těšínské knížectví.
Interiér Ježíšova kostela v polském Těšíně (Cieszynie), největší sakrální stavby na Těšínsku

Roku 1281 zemřel opolský kníže Vladislav a Opolské knížectví si rozdělili jeho synové. Roku 1290 tak Měšek I. Těšínský založil Těšínské knížectví, za své sídlo si zvolil zřejmě hrad v Těšíně a začal se přiklánět k Českému království, což se projevilo i sňatkem Měškovy dcery Violy Těšínské s českým králem Václavem III. Inklinace k Českému království pokračovala i v následujícím století, když se roku 1327 těšínský kníže stal leníkem českého krále.[4]

V dalších staletích však byly z důvodu zadluženosti knížecího dvora některé části Těšínského knížectví rozprodány a z těchto částí se stala nižší stavovská panství (Frýdek, Bílsko, Fryštát). V 16. století však začalo mj. v důsledku válek v Uhrách Těšínskem procházet stále více vojska a průtahy armád Těšínsko postihly i za třicetileté války. Prosazování protestantství či naopak katolictví těšínskými knížaty napětí v oblasti jen zvyšovalo.[5]

Když roku 1653 těšínská větev Piastovců vymřela, připadlo Těšínské knížectví jako odúmrť českému králi. Další průtahy vojsk a rostoucí daňové zatížení, které mělo pokrýt válečné výdaje habsburské monarchie vedlo v 18. století k vlnám povstání a zbojnictví. Roku 1781 bylo nakonec nevolnictví zrušeno a ve stejném roce byla zavedena náboženská tolerance.[6]

19. století bylo ve znamení rozvoje průmyslu (především těžby černého uhlí, hutnického a dřevozpracujícího průmyslu), ale také českého a především polského nacionálního hnutí.[7]

Rozdělení Těšínska[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Československo-polský spor o Těšínsko.

Mezi lety 19181958 probíhal mezi nově vzniklými státy Československem a Polskem o Těšínsko s různou intenzitou územní spor, který na počátku roku 1919 vyústil v Sedmidenní válku. V roce 1920 bylo rozděleno mezi Československo a Polsko. Hlavní město knížectví Těšín bylo tehdy též rozděleno mezi obě země a na jeho předměstí Saská Kupa přiřčeném Československu vzniklo nové město Český Těšín. Hranice probíhá z velké části řekou Olší. Východní část české části Těšínska je od rozdělení Těšínska v roce 1920 Poláky běžně nazývána Zaolzie [zaolžje] (tedy Zaolší, viděno směrem z Polska). Tato část československého Těšínska byla v říjnu 1938 Po Mnichovské dohodě vojensky obsazena a anektována Polskem. S tímto verdiktem byli Němci a Slezané (dříve též „Šlonzáci“) nespokojeni a požadovali připojení k Německu.[8] Podle soupisu obyvatel pořízeného Němci v roce 1939 se dominující národností bývalého polského záboru československého Těšínska stala národnost slezská (37 %) (tzv. volkslistáři), k české národnosti se hlásilo 21 % obyvatel, k polské 24 % a k německé 18 %.[9]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Severní část Těšínska je silně poznamenána průmyslem, především těžařstvím, jižní část tvoří pásmo Moravskoslezských a Slezských Beskyd a s výjimkou Třineckých železáren nejsou nijak výrazně poznamenány průmyslem.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V české části Těšínska žije bezmála půl milionu obyvatel, z toho přibližně 10 % tvoří Poláci. Mnohé obce na českém Těšínsku mají více než deset procent obyvatelstva polské národnosti a jsou tudíž dvojjazyčné.

Těšínsko je místem nejvyšší koncentrace protestantského obyvatelstva jak ve své české, tak i polské části.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Oblast je turisticky velmi zajímavá a nabízí řadu atraktivit. Od turistických letovisek v Beskydech až po pozoruhodné industriální památky a historická města na obou stranách hranice.

Kultura a vzdělanost[editovat | editovat zdroj]

V oblasti působí několik univerzit (Těšín, Karviná, Havířov), řada muzeí, galerií, divadelní scény. Významný je památník Životické tragédie (Havířov-Životice), archeopark (Chotěbuz), řada zámků.

Folklór a regionální zvláštnosti[editovat | editovat zdroj]

Výjimečný je i folklór, místní kuchyně a těšínské nářečí (lokálně nazývané „po našimu“/„po našymu“, resp. polským pravopisem „po naszymu“), jehož užívání je oproti jiným místním nářečím v České republice relativně hodně rozšířené.

Dříve byl místními obyvateli na hlídaní ovcí chován dnes již vymřelý ovčácký pes beskydský bundáš. Pes byl neocenitelným pomocníkem bačů na horských kopcích, podobal se slovenskému čuvači, ale byl menšího vzrůstu, měl vztyčené uši a huňatou bílou srst, tzv. bundu, odtud název bundáš.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Těšínsko. 1. díl: Přírodní prostředí, dějiny, obyvatelstvo, nářečí, zaměstnání. 1. vyd. Šenov u Ostravy : Tilia, 1997. Dále jen Těšínsko 1. ISBN 80-86101-00-2. S. 41.  
  2. Těšínsko 1. Str. 41-42.
  3. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 36.  
  4. Těšínsko 1. Str. 43-46.
  5. Těšínsko 1. Str. 46-51.
  6. Těšínsko 1. Str. 51-55.
  7. Těšínsko 1. Str. 55-62.
  8. Gawrecki (1999), str. 368.
  9. a b c d Stanisław Zahradnik ve Sborníku referátů z mezinárodní vědecké konference konané 4. října 2001 v Českém Těšíně: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś (2001), str. 44.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAWRECKÁ, Marie. Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2004. 195 s. ISBN 80-7248-233-5.  
  • GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000 I.-II. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2003. 656 s. ISBN 80-7248-226-2.  
  • JEŽ, Radim; PINDUR, David, a kol. Těšínsko v proměnách staletí : sborník přednášek z let 2008-2009 k dějinám Těšínského Slezska. Český Těšín : Muzeum Těšínska ; Matice slezská, 2010. 281 s. ISBN 978-80-86696-12-6.  
  • KASZPER, Roman; MAŁYSZ, Bohdan, a kol. Poláci na Těšínsku. Český Těšín : Kongres Poláků v České republice, 2009. 128 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87381-00-7.  
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Nástin dějin Těšínska. Ostrava : Výbor pro územní správu a národnosti České národní rady, 1992.  
  • KORBELÁŘOVÁ, Irena; ŽÁČEK, Rudolf. Těšínsko – země Koruny české = Ducatus Tessinensis – terra Coronae Regni Bohemiae : k dějinám knížectví od počátků do 18. století. Český Těšín : Muzeum Těšínska, 2008. 311 s. ISBN 978-80-86696-10-2.  
  • KORBELÁŘOVÁ, Irena; ŠMERDA, Milan; ŽÁČEK, Rudolf. Slezská společnost v období pozdního baroka a nástupu osvícenství : na příkladu Těšínska. Opava : Slezský ústav Slezského zemského muzea, 2002. 290 s. ISBN 80-86224-43-0.  
  • ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]