Kladsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě. O historickém území pojednává článek Kladské hrabství.
Kladsko
Kłodzko
2014 Most św. Jana i kościół MBR.JPG
Kladsko – znak
znak
Kladsko – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
Časové pásmo: SEČ/SELČ
stát: Polsko Polsko
vojvodství: Dolnoslezské vojvodství Dolnoslezské
Kladsko
Red pog.png
Kladsko
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 25 km²
počet obyvatel: 27 977 [1] (2013)
hustota zalidnění: 1119 [1] obyv. / km²
správa
starosta: Bogusław Szpytma
oficiální web: http://www.um.klodzko.pl
adresa obecního úřadu: pl. Chrobrego 1
57-300 Kłodzko
telefonní předvolba: +48 74
PSČ: 57-300, 57-303, 57-304

Kladsko (polsky Kłodzko [kuodsko], německy Glatz, latinsky Glacium, Glacensis urbs), je okresní město na jihu polského Dolnoslezského vojvodství, centrum současného okresu Kladsko a historického Kladského hrabství. Město leží uprostřed Kladské kotliny na Kladské Nise. V roce 2013 zde žilo téměř 28 000 obyvatel.

První zmínka o městu pochází od kronikáře Kosmy, který jej nazývá castellum Kladsko a uvádí, že v roce 981 byl jeho majitelem Slavník, otec svatého Vojtěcha. V Kladsku prožil své dětství první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který je zde i pochován. Dominantou města je pevnost se systémem podzemních chodeb.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Největší město kladského okresu (Powiat Kłodzki), dřívější hlavní město Kladského hrabství. Leží v severovýchodní části Kladské kotliny na úpatí pohoří Góry Bardzkie (německy Warthagebirge) v nadmořské výšce okolo 290-360 m.n.m. Nejnižším místem je ústí Ścinawki (čes. Stěnavy) v místní části Ustronie. Naopak nejvyšším bodem je úbočí hory Czerwoniak na jihu při hranicí s obcí Krosnowice.

Toponymie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o městě pochází z roku 981 z Kosmovy kroniky, která se zmiňuje o castelum Kladsko. Jméno českého původu pochází od dřevěných klád, které sloužily buď jako opevnění pohraniční pevnosti nebo jako můstky v neprostupném terénu.[2]

Ve vrcholném středověku němečtí kolonisté přejali původní název v německé formě Glatz, jež se nám poprvé připomíná k roku 1291.[3] V pozdější době němečtí badatelé vytvářeli teorie, podle nichž bylo město založeno Římany. Tuto domněnku měly potvrdit nálezy římských mincí a samotný název města, který má pocházet z latinského Glacium (čes. led).

Ještě v 19. století se objevovaly názory, že město založil Jindřich I. Ptáčník nebo Karel Veliký.[4]

Polský název Kładzko zmínil poprvé polský spisovatel Józef Lompa v knize "Krótki rys jeografii Szląska dla nauki początkowej" vydané r. 1847 v Głogówku[5]. Po připojení města k Polsku byl užíván název Kładzko, později ve spolonizované formě Kłodzko.[6]

Symboly města[editovat | editovat zdroj]

Ve znaku města je bílý dvouocasý lev se zlatou korunou v červeném poli. Tradice přisuzuje udělení znaku králi Přemyslu Otakarovi II. v polovině 13. století.[7] Nejstarší vyobrazení znaku pochází z pečeti z konce 13. století.

Vlajka města vychází z barev a vlajky Kladského hrabství. Je složena ze dvou podélných pásů - červeného dole a zlatého nahoře. Vlajka byla schválena radou města roku 1990. Je vyvěšována při setkání partnerských měst a místních událostech.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kladsko v roce 1650

Prvotní raně středověká osada v místě dnešního města vznikla na jedné z větví Jantarové stezky. Do konce 10. století oblast i hrad leželi v autonomním slavníkovském knížectví. Právě první písemná zmínka v Kosmově kronice o Kladsku z roku 981[9] souvisí se smrtí libického knížete Slavníka,[10] otce svatého Vojtěcha.

V 11. století bylo Kladsko předmětem sporů mezi Přemyslovci a Piastovci, kteří jej dokonce roku 1003 nakrátko opanovali. Kladským mírem, který byl uzavřen mezi českým knížetem Soběslavem I. a polským knížetem Boleslavem III. Křivoústým roku 1137 se Kladsko stalo natrvalo součástí Čech.[11][12] Od konce 12. století začala v podhradí vznikat trhová ves obývaná Čechy, severně od dnešního náměstí vznikalo německé osídlení.[13] Dalším impulsem ke kolonizaci byl příchod řádu Johanitů do Kladska roku 1169.[14]

Kdy se z trhové vsi v podhradí stalo město nevíme přesně, neboť lokační listina se nám nezachovala. Někteří historici soudí, že se tak mohlo stát už roku 1223. První zmínka o kladském rychtáři pochází z 29. března 1275.[15] Na kladském hradě řídili správu kraje královští purkrabí.[16] Středověká lokace města mu dala půdorys, který byl s malými změnami zachován dodnes. V roce 1310 založili Johanité ve městě farní školu, jejímž žákem byl mimo jiné i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.[17] Za jeho působení přišli do Kladska Augustiniáni, kteří si založili klášter, jenž byl Arnoštem z Pardubic fundován.[18]

Rozmach Kladska byl zastaven během husitských válek, k opětovnému rozvoji došlo za panování krále Jiřího z Poděbrad. Ten učinil roku 1458 hlavním městem Kladského hrabství. Od jeho zadlužených synů koupil hrabství i s městem roku 1501 Ulrich von Hardeck.[19] Období prosperity města ukončila až třicetiletá válka.

Náhrobek Arnošta z Pardubic v kostele Nanebevzetí Panny Marie

Té předcházelo období napětí mezi panujícím rodem Habsburků a protestantským Českým královstvím. Roku 1562 byla většina obyvatel luterány a převzali farní kostel. V té době ukončily ve městě činnost řehole františkánů a bernarditů (odnož františkánů). Z jejich klášterních budov se staly špitály a zahrady posloužily jako hřbitovy pro obyvatele předměstí[20]. Na počátku třicetileté války stálo město na straně krále Fridricha Falckého, ale záhy, roku 1622, bylo dobyto Habsburky. Kladský hrad byl při dobývání pobořen a tak bylo rozhodnuto o vystavění moderní pevnosti. Fortifikační práce provedl mezi lety 1680-1702 mistr Jakub Carove.

Po prohrané První slezské válce bylo roku 1742 mírem Kladské hrabství odtrženo od Čech a připojeno jako země s zvláštním postavením do Pruska.[21] Pruský král Fridrich II. Veliký oceňoval strategickou polohu města, proto přistoupil k celkové modernizaci a přestavbě pevnosti. Ačkoliv během sedmileté války bylo město zpět dobyto, muselo být Prusům vráceno roku 1763 na základě Hubertusburského míru.[22] Naposled byla pevnost obléhána Napoleonovými vojsky roku 1807.[23]

Mezi léty 18621905 byly vybudovány železniční tratě spojující město s Vratislaví (Wrocław), Waldenburgem (Wałbrzych), Chudobou (Kudowa) a s Ústí nad Orlicí přes Lichkov. Mezi léty 1864-74 byl vybudován velký nemocniční komplex v místní části Hassitz (Jurandów).[24] V roce 1877 pozbylo město statutu pevnosti, což umožnilo svobodný stavební vývoj města. Mezi léty 1880-1911 byly zbořeny městské brány a většina hradeb. Město se začalo rozrůstat na jih, východ i západ.[25]

V meziválečném období byly postaveny další čtvrti kolem Starého města a v roce 1939 čítá Kladsko 22 tisíc obyvatel.[26] Během druhé světové války byl v pevnosti zajatecký tábor a pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen. Na samém konci války bylo město opět prohlášeno pevností (Festung Glatz), která se měla bránit do poslední chvíle. Nakonec se tak nestalo a sovětská vojska obsadila město 9. května 1945 bez boje. Území bývalého Kladska spolu s městem připadlo rozhodnutím spojenců Polsku, ačkoliv si oblast nárokovalo z historických i národnostních důvodů Československo. Vznikl tak Československo-polský spor o Kladsko, který vysídlením Němců[27] a Čechů a přílivem Poláků z východu skončil ve prospěch Poláků.

Architektura a urbanismus[editovat | editovat zdroj]

Historické centrum města

Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

Kladsko je příkladem dobře zachovalého středověkého městského půdorysu, sevřeného terénním reliéfem a obranným systémem hradu, později pevnosti.[28] Nejstarší část města stojí na levém břehu řeky Kladské Nisy, na úpatí zámeckého návrší (Góra zamkowa). To je důvodem, proč se ve Starém městě vyskytují tak velké výškové rozdíly, místy až 20 m v případě rozdílu mezi náměstím (Rynek) a hladinou řeky, mezi pevností a řekou je to až 60 m. Výsledkem je strmý spád mnohých ulic, které jej překonávají často pomocí schodů. Staré město je od ostatních částí města odděleno pásem zeleně, která vyrostla v místech původního opevnění.[29]

O málo mladší je část města na ostrově (wyspa Piasek), který je utvořen potokem Młynówka. Dominantou celého města je bastionová pevnost na výše zmíněné Górze Zamkowej a ještě menší pomocná pevnost na Owczej Górze. Také dříve samostatné vsi jako Ustronie, Jurandów, Leszczyny, Zagórze si zachovaly svůj původní půdorys lánových vsí.[30]

Za hranicí historických předměstí na východě města byly v druhé polovině 20. století vystavěny panelová sídliště.[31]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pozdněgotický kostel, založený r. 1344 řádem Johanitů. Dokončen byl na počátku 16. století. Interiér i vybavení jsou barokní. Je zde pochován první Arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic.
  • Barokní pevnost. Vystavěna na místě staršího hradu Habsburky. Přestavěna v 18. století pruským králem Fridrichem II. Velikým.
  • Kostel svatého Vojtěcha a Jiří. Dříve kostel Krista krále, první zmínka o kostele je z roku 1275. Ve 14. století byl zde založen
  • Kolchoz J. V. Stalina z roku 1950 (a přilehlý Gulag)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kłodzko ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Główny Urząd Statystyczny [1]
  2. R. Majewska, Legendy i opowieści Ziemi Kłodzkiej, Kłodzko 1998.
  3. Słownik geografii turystycznej Sudetów, pod red. M. Staffy, t. 15, s. 194.
  4. W. Broniewski, op. cit., s. 13
  5. Józef Lompa, „Krótki rys jeografii Śląska dla nauki początkowej”, Głogówek 1847, str.24
  6. Spis stacyj i przystanków Dyrekcji Okręgowej Kolei Państwowych we Wrocławiu, Wrocław 1945, s. 10.
  7. Dzieje miasta, op. cit., s. 39.
  8. Protokół Nr 23/253/99 z posiedzenia zarządu miasta Kłodzka w dniu 14 kwietnia 1999 r. (punkt III/1 – zakup flag).
  9. K. Marcinek, W. Prorok, Ziemia Kłodzka. Informator turystyczny, s. 8.
  10. K. Bartkiewicz, Dzieje ziemi kłodzkiej w wiekach średnich, Wrocław 1977, s.
  11. Historia w datach, pod red. M. Czaplińskiego i J. Maronia, Warszawa 1997, s. 145.
  12. A. i A. Galasowie, Dzieje Śląska w datach, Wrocław 2001, s. 30.
  13. W. Broniewski, op. cit., s. 14.
  14. W. Broniewski, op. cit., s. 14.
  15. Zob. Kłodzko. Dzieje miasta, op. cit., s. 38
  16. A. Herzig, M. Ruchniewicz, op. cit, s. 29-36.
  17. Słownik geografii turystycznej Sudetów, op. cit., s. 199.
  18. Kłodzko. Dzieje miasta, op. cit., s. 42-49
  19. K. Bartkiewicz, op. cit., s. 168
  20. W. Broniewski, op. cit., s. 20–22
  21. A. i A. Galasowie, op. cit., s. 145.
  22. Historia Śląska, pod red. M. Czaplińskiego, Wrocław 2002, s. 231.
  23. Kłodzko. Dzieje miasta, op. cit., s. 95
  24. Słownik geografii turystycznej Sudetów, op. cit., s. 202.
  25. Kłodzko. Dzieje miasta, s. 113–115
  26. K. Marcinek, W. Prorok, op. cit., s. 12
  27. Edmund Jan Osmańczyk: Encyklopedia ONZ i stosunków międzynarodowych. Warszawa: Wiedza Powszechna, 1982, s. 438. ISBN 83-214-0092-2.
  28. Słownik geografii turystycznej Sudetów, op. cit., s. 206.
  29. W. Broniewski, op. cit., s. 34-36.
  30. Słownik geografii turystycznej Sudetów, op. cit., s. 207.
  31. Słownik geografii turystycznej Sudetów, op. cit., s. 206.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]