Slezské Beskydy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slezské Beskydy

Panorama Slezských Beskyd

Nejvyšší bod Skrzyczne (1257 m n. m.)
Rozloha 54 km²
Střední výška 613,7 m

Nadřazená jednotka Západní Beskydy
Sousední
jednotky
Pogórze Śląskie, Beskid Mały, Kysucké Beskydy, Jablunkovské mezihoří, Jablunkovská brázda
Podřazené
jednotky
Čantoryjská hornatina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Polsko Polsko
Vnější Západní Karpaty, Slezské Beskydy vyznačeny červeným polem
Vnější Západní Karpaty, Slezské Beskydy vyznačeny červeným polem
Horniny godulské a istebňanské pískovce, těšínský vápenec
Povodí Odra, Visla

Slezské Beskydy (pol. Beskid Śląski, slez. Ślůnski Beskid, něm. Schlesischen Beskiden), někdy též Těšínské Beskydy, jsou horským pásmem, který leží ve Vnějších Západních Karpatech. Toto pohoří se rozkládá na území států Polska a České republiky, většina území Slezských Beskyd se však nachází na polské straně. Slezské Beskydy se skládají ze dvou horských pásem, jež jsou od sebe odděleny údolím řeky Visly. Jedná se o pásmo Čantoryje na západě a pásmo Baraniej Góry na východě. Nejvyššími vrcholy tohoto pohoří jsou Skrzyczne (1257 m), Barania Góra (1220 m) a Velká Čantoryje (995) m.

Vymezení území[editovat | editovat zdroj]

Slezské Beskydy hraničí na západě s Moravskoslezskými Beskydami, odděluje je úvalovitá sníženina známá také jako Jablunkovská brázda, jejíž středem protéká řeka Olše. Na jihovýchodě hraničí toto pohoří s Žywieckými Beskydy, které odděluje tok řeky Soły. Ze severní strany odděluje Slezské Beskydy od Malých Beskyd řeka Biała.

Geomorfologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Oblast Slezských Beskyd dle geomorfologického členění připadá k:

Geologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Slezské Beskydy jsou budovány z masivních godulských a istebňanských pískovců. Severní část pohoří je budována slezským příkrovem s horninami dílčího godulského vývoje. Jižní část pohoří je budována magurským příkrovem. Ve Slezských Beskydech se můžeme setkat s s horninami jako jsou nazelenalé godulské pískovce, tvořící hlavní hřebeny tzn. pásmo Čantoryje a pásmo Baraniej Góry, dále vápence a především v okolí horských bystřin můžeme rozpoznat akumulaci různých nezpevněných sedimentů.

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Pro Slezské Beskydy podobně jako pro celé Západní Beskydy je charakteristický poměrně vysoký roční úhrn srážek a to v rozmezí od 800 - 1200 mm. Střední roční teplota se pohybuje od 5,4 v hřebenových partiích do 8,5 v Jablunkovské brázdě. Nejstudenějším měsícem je leden, nejteplejším je červenec. Zdejší počasí ovlivňuje z velké části silný vítr. V době jara a podzimu se jedná o vítr halný. Ve vrcholových partiích Baraniej góry, Równicy i Čantoryje převažují větry západní i severozápadní. V okolí Istebné je více západních větrů, díky tomu se zde vyskytují menší úhrny ročních srážek než v okolí. Srážková maxima se ve Slezských Beskydech pohybují okolo 1400 - 1500 mm ročně. Ve vyšších partiích nad 1000 m se srážky vyznačují menším počtem než v údolí, ale za to zde padají často jednorázově. Největší úhrn srážek připadá na letní měsíce. Zima začíná koncem listopadu a trvá až do konce března (někdy i poloviny dubna). V nejvyšších polohách sníh vydrží 150 - 180 dní, zatímco v nížinách jen 30 - 60 dní. Sněhové podmínky jsou zde dosti vydatné, na hřebenech tvoří až 200 cm sněhovou pokrývku. Vzhledem k zalesněným hřbetům a nevelké strmosti pohoří se zde laviny nevyskytují.

Rozdělení Slezských Beskyd[editovat | editovat zdroj]

Slezské Beskydy se rozdělují na dvě horská pásma která jsou od sebe rozdělena údolím řeky Visly. Jedná se o:

Velká Čantoryje při pohledu z Jahodné

Pásmo Čantoryje[editovat | editovat zdroj]

Pásmo Čantoryje je hřbet Slezských Beskyd oddělující se od pásma Baraniej Góry u vrchu Karolówka (920). Jeho hřebenem prochází rozvodí mezi Odrou a Vislou a rovněž státní hranice mezi Českou republikou a Polskem. Hřeben se táhne ze severu na jih od Tulu (621) m, přes Velkou Čantoryji (995), Velký Sošov (886), Cieslar (921), Malý Stožek (843), Velký Stožek (978) až na Kyčeru (990), zde hřeben ubíhá směrem k východu ku Istebné a končí vrchem zvaným Młoda Góra již v Polsku. Z hlavního hřebene směrem do údolí Visly vystupují nenápadné hřbety, které tak vytvářejí jednotlivá údolí s názvy Poniwiec, Gahura, Jawornik, Dziechcinki a Labajov. Na české straně vybíhá z Malé Čantoryje směrem k řece Olši rozsocha s hraničními vrchy Ostrý (709) a Vružná (579). Z Velkého Stožku vybíhá směrem k severu asi 8 km dlouhý hřeben vytvářející údolí říčky Hluchová a kulminující vrcholem Loučka (835 m). Pro tuto část Slezských Beskyd je charakteristické že žádný z vrcholů nepřesahuje 1000. metrovou hranici. Téměř celá část „pásma Čantoryje“ je vybudovaná z godulských pískovců, které vystupují v drobné skalky ve vrcholových částech tohoto hřebene (např. Kyčery). Pro tento typ pískovce je charakteristické, že ne všechny jeho vrstvy mají stejnou trvanlivost a tak vlivem působení exogenních činitelů (větru, vody, teplotě) jsou měkčí vrstvy zvětrány. Takovýmto způsobem vznikají např. hluboká koryta potoků, vodopády, prahy atd. V pásmu Čantoryje má jinou geologickou stavbu jen vrch Tul, který je tvořen podobně jako Jahodná těšínským vápencem, který se podílí výskytem vzácných druhů rostlin na těchto lokalitách.

Skrzyczne při pohledu z Podmagury

Pásmo Baraniej Góry[editovat | editovat zdroj]

Pásmo Baraniej Góry nazývané také jako pásmo Vislanské představuje horský hřeben Slezských Beskyd táhnoucí se ze severu na jih. Hlavní hřeben pásma Baraniej Góry vystupuje na jihu ze Zwardoňského průsmyku vrcholem Tyniok (891)a dále pokračuje směrem k severu s vrcholy Gańczorka (902), Karolówka (930), Barania Góra (1220), Magurka Wiślańska (1129), Zielony kopiec (1140) a Malinowska Skala (1150). Z tohoto vrcholu pokračuje hřeben dvěma směry severozápadním s rozsochou Malinowa (1095) a pokračujíc přes průsmyk Karkoszczonka vrcholem Klimczok (1119), severovýchodním směrem hřeben pokračuje s rozsochou Skrzyczne (1257), což je nejvyšší hora Slezských Beskyd. Z hlavního hřebene pásma Baraniej Góry vybíhá jak na západ, tak i na východ spousta bočních rozsoch.

Turismus ve Slezských Beskydech[editovat | editovat zdroj]

Slezské Beskydy jsou z české strany poměrně málo navštěvované oproti vedlejším Moravskoslezským Beskydám. Hlavním východiskem turistických tras do tohoto pohoří je malebná podhorská obec Nýdek. Turistické trasy sem vedou i z Třince, Vendryně, Bystřice, Hrádku a Jablunkova. V Polsku jsou to lázeňská střediska Ustroň a Visla, dále pak obce Brenná, lyžařské středisko Szczyrk a Jistebná.

Turistické chaty ve Slezských Beskydech[editovat | editovat zdroj]

  • chata Čantoryje - turistická chata z roku 1904, nacházející se cca 500 m východně od vrcholu, leží v nadmořské výšce 932 m. Z okolí chaty jsou panoramatické rozhledy na město UstroňPolsku.
  • chata Filipka - nově postavená chata sloužící k občerstvení, nachází se pod vrcholem stejnojmenného kopce.
  • chata Bahenec - stojí ve stejnojmenné osadě cca 1,5 km jižně od vrchu Kyčera, poskytuje velkokapacitní ubytovací prostory, v okolí lyžařské sjezdovky a plavecký bazén. Z okolí chaty výhledy na Gírovou a Moravskoslezské Beskydy.
  • chata na Gruni (též Energetik) - chata postavená cca 3 km západně od Hrádku, v blízkosti lyžařské sjezdovky, tenisový kurt a bazén
  • chata Kostkov - chata nacházející se v údolí stejnojmenného potoka pod vrchem Filipka, cca 3,5 km severozápadně od Jablunkova.

Seznam použité literatury[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Silesian Beskids ve Wikimedia Commons

  • CICHÁ, Irena a kol. Okolím beskydského průsmyku.Český Těšín: Sdružení regionálních vydavatelů, 2003.ISBN 80-239-1652-1
  • DZIALAK, Jerzy. Slezské Beskydy. Warszawa, 1953
  • Cykloturistická mapa ČR. Moravskoslezské a Slezské Beskydy. List 154. Vizovice: SHOCart, s.r.o.2005. M 1:75000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]