Jan II. Opolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sarkofág Jana Dobrého v katedrále sv. Kříže v Opolí.

Jan II. Opolský zvaný Dobrý (Hanuš Opolský) († 1532) byl opolský, tošecký a ratibořský kníže a poslední příslušník opolské větve slezských Piastovců.

Byl synem opolského knížete Mikuláše I. Spolu s bratrem Mikulášem II. využil příznivé situace ve Slezsku a rozšířil svoje jak územní, tak majetkové državy. Opolské knížectví dosáhlo za jejich vlády svého vrcholu.[1] Zároveň se nesla ve znamení sporu s Matyášem Korvínem, hlavně kvůli jeho nelítostné politice ve Slezsku, především odstraňování knížat a zabírání jejich majetku. Proto se Jan přiklonil k polské straně. Navíc rostla nedůvěra mezi opolskými bratry a těšínským knížetem Kazimírem II. Ta vyvrcholila popravou Mikuláše II. v Nise. Jelikož reálně hrozilo, že po smrti bezdětného Jana by mohlo Opolsko padnout do Kazimírových rukou, jal se opolský kníže jednat. V roce 1512 uzavřel on a opavsko-ratibořský kníže Valentin Hrbatý dědickou smlouvu s uherským královským dvořanem a bratrem pruského velmistra Albrechta Jiřím Braniborsko-Ansbašským z rodu Hohenzollernů.[2]

Zemřel bez mužského nástupce roku 1532 a jeho ostatky byly uloženy v gotické katedrále sv. Kříže v Opolí.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice : Veduta, 2007. 344 s. Dále jen Neznámá země. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138.  
  2. Neznámá země, s. 146
  3. Neznámá země, s. 27