Bavorský geograf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bavorský geograf (latinsky Geographus Bavarus) je konvenční jméno, dané Janem Potockim roku 1796 autorovi anonymního středověkého dokumentu Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii ("Popis měst a míst na severní straně Dunaje"). Henryk Łowmiański prokázal, že seznam se skládá ze dvou částí, které mohou být datovány do různých období a přičteny různým autorům.[1]

Stručný dokument byl objeven roku 1772 v Bavorské státní knihovně v Mnichově Louisem-Gabrielem Du Buat-Nançay, velvyslancem Ludvíka XV. u saského dvora. Wittelsbachové jej získali společně se sbírkou starožitníka Hermanna Schädela (1410–85) v roce 1571. O dokument se ve velké míře zajímalo dějepisci počátku 19. století, především Nikolaj Karamzin a Joachim Lelewel.

Dokument obsahuje seznam kmenů na východě střední Evropy, mezi Labem, Dunajem, Volhou a Černým mořem. Jedná se z větší části o slovanské kmeny. Obsahuje také informace o počtu civitates (měst, hradů a hradišť) ovládaných jednotlivým kmeny. Výklad tohoto pramene není jednoznačný, neboť je velmi nesnadné identifikovat latinské názvy kmenů. Kromě toho jejich sídla žádným způsobem nelokalizuje.

Původ dokumentů je sporný. První badatelé ho kladli do Řezna či Salcburku, dnes jej kladou spíše do švábského kláštera Reichenau. Podle jedné z hypotéz byl seznam sestaven sv. Metodějem, který v klášteře v 70. letech nejspíše v Reichenau pobýval, a mohl být spojen s jeho misií ve slovanských zemích. Jiným možným autorem je klášterní knihovník Reginbertinus, který působil nejspíše v 30. až 50. letech 9. století. Podle jiné teorie vznikl v první polovině 9. století ve Fuldě na popud východofranského krále Ludvíka Němce a kolem roku 845 do něj přibyly doplňky v klášteře sv. Jimrama v Řeznu.[2]

Text Descriptia[editovat | editovat zdroj]

  • originální
Descriptio ciuitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii.

Isti sunt qui propinquiores resident finibus Danaorum quos uocant Nortabtrezi ubi regio in qua sunt ciuitates LIII per ducos partitae. Vuilci in qua ciuitates XCV et regiones IIII. Linaa est populus qui habet ciuitates VII. prope illis resident quas uocant Bethenici, et Smeldingon, et Morizani, qui habent ciuitates XI. Iuxta illos sunt qui uocantur Hehfeldi, qui habent civitates VIII. Iuxta illos est regio, quae uocatur Surbi. in qua regione plures sunt quae ha bent ciuitates L. Iuxta illos sunt quos uocantur Talaminzi, qui habent civitates XIIII. Betheimare in qua sunt civitates XV. Marharii habent ciuitates XI. Vulgarii regio est inmensa et populus multus habens ciuitates V. eo quod multitudo magna ex eis sit et non sit eis opus ciuitates habere. Est populus quem uocant Merehanos, ipsi habent ciuitates XXX. Iste sunt regiones quae terminant in finibus nostris. Isti sunt qui iuxta istorum fines resident. Osterabtrezi, in qua ciuitates plusquam C sunt. Miloxi, in qua ciuitates LXVII. Phesnuzi habent ciuitates LXX. Thadesi plusquam CC urbes habent. Glopeani, in qua ciuitates CCCC aut eo amplius. Zuireani habent ciuitates CCCXXV. Busani habent ciuitates CCXXXI. Sittici regio inmensa populis et urbibus munitissimis. Stadici in qua ciuitates DXVI populusque infinitus. Sebbirozi habent ciuitates XC. Vnlizi, populus multus, ciuitates CCCXVIII. Neriuani habent ciuitates LXXVIII. Attorozi habent CXL VIII, populus ferocissimus. Eptaradici habent ciuitates CCLXIII. Vuillerozi habent ciuitates CLXXX. Zabrozi habent ciuitates CCXII. Znetalici habent ciuitates LXXIIlI. Aturezani habent ciuitates CIIII. Chozirozi habent ciuitates CCL. Lendizi habent ciuitates XCVIII. Thafnezi habent ciuitates CCLVII. Zeriuani quod tantum est regnum ut ex eo cunctae gentes Sclauorum exortae sint et originem sicut affirmant ducant. Prissani ciuitates LXX. Velunzani ciuitates LXX. Bruzi plus est undique quam de Enisa ad Rhenum. Vuizunbeire. Caziri ciuitates C. Ruzzi. Forsderen. Liudi. Fresiti. Serauici. Lucolane. Vngare. Vuislane. Sleenzane ciuitates XV. Lunsizi ciuitates XXX. Dadosesani ciuitates XX. Milzane ciuitates XXX. Besunzane ciuitates II. Verizane ciuitates X. Fraganeo ciuitates XL. Lupiglaa ciuitates XXX. Opolini ciuitates XX. Golensizi ciuitates V.

Sueui non sunt nati, sed seminati. Beire non dicuntur bauarii, sed boiarii, a boia fluvio.

  • český překlad
Popis měst a míst na severní straně Dunaje.

Tito jsou, kteří sídlí poblíž končin Dánů; nazývají se Nortabtrezi[pozn. 1] - je tam území, ve kterém je 53 měst, rozdělených podle svých knížat. Vuilci,[pozn. 2] kde je 95 měst a čtyři území. Linaa[pozn. 3] je lid, který má 7 měst. Blízko nich sídlí ti, které nazývají Bethenici, Smeldingon a Morizani,[pozn. 4] kteří mají 11 měst. Vedle nich jsou ti, kteří se nazývají Hehfeldi[pozn. 5] a kteří mají 8 měst. Vedle nich je území, které nazývají Surbi,[pozn. 6] v kterémžto území je více (oblastí) a které má 50 měst. Vedle nich jsou ti, které nazývají Talaminzi,[pozn. 7] kteří mají 14 měst. Betheimare [Becheimare],[pozn. 8] u kterých je 15 měst. Marharii[pozn. 9] mají 11 měst. Vulgarii[pozn. 10] jsou rozsáhlé území a početný lid, mající 5 měst; poněvadž je jich velké množství, není jejich zvykem míti města. Je lid, který nazývají Merehani;[pozn. 11] tito mají 30 měst. To jsou území, která hraničí s našimi končinami. Tito jsou, kteří sídlí vedle těchto krajin: Osterabtrezi,[pozn. 12] kde je více než 100 měst, Miloxi,[pozn. 13] kde je 67 měst. Phesnuzi[pozn. 13] mají 70 měst. Tlaidesi[pozn. 13] mají více než 200 měst. Glopeani,[pozn. 14] u nichž je 400 měst nebo i více. Zuireani[pozn. 15] mají 325 měst. Busani[pozn. 16] mají 231 měst. Sittici,[pozn. 13] území nezměrné lidem a přepevnými městy. Stadici,[pozn. 13] u nichž je 516 měst a nesčetný lid. Sebbirozi[pozn. 13] mají 90 měst. Unlizi,[pozn. 17] početný lid, 318 měst. Neriuani[pozn. 13] mají 78 měst. Artorozi[pozn. 13] mají 145, lid (to) velmi lítý. Epataradici[pozn. 13] mají 263 měst. Vuillerozi[pozn. 13] mají 180 měst. Zabrozi [pozn. 13] mají 212 měst. Znetalici[pozn. 13] mají 74 měst. Aturezani[pozn. 13] mají 104 měst. Chozirozi[pozn. 13] mají 250 měst. Lendizi[pozn. 18] mají 98 měst. Thafnezi [pozn. 13] mají 257 měst. Zeriuani,[pozn. 13] což takové je království, že z něho pošly a svůj původ odvozují všechny národy Slovanů, jak ujišťují. Prissani[pozn. 19] (mají) 70 měst. Velunzani[pozn. 20] 70 měst. Bruzi[pozn. 21] jsou ze všech stran rozsáhlejší než (vzdálenost) od Enže k Rýnu. Vuizunbeire .[pozn. 13] Caziri[pozn. 22] 100 měst. Ruzzi,[pozn. 23] Forsderen liudi,[pozn. 13] Fresiti,[pozn. 13] Serauici,[pozn. 13] Lucolane,[pozn. 13] Ungare,[pozn. 24] Vuislane,[pozn. 25] Sleenzane[pozn. 26] 15 měst. Lunsizi[pozn. 27] 30 měst. Dadosesani[pozn. 28] 20 měst. Milzane[pozn. 29] 30 měst. Besunzane[pozn. 30] 2 města, Verizane[pozn. 13] 10 měst. Fraganeo[pozn. 13] 40 měst. Lupiglaa[pozn. 13] 30 měst. Opolini[pozn. 31] 20 měst. Golensizi[pozn. 32] 5 měst.

Suevi nejsou zrozeni, ale rozseti. Beire se nenazývají Bavoři, ale Baioarii podle řeky Boia.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. severní Obodrité (Bodrci)
  2. Veleti (Lutici)
  3. Liňané
  4. Beteňci či Větnici, Semeldinci či Smolinci a Moričané (v okolí jezera Müritz)
  5. Havolané (Stodorané)
  6. Srbové
  7. Daleminci (Glomači)
  8. Češi
  9. Moravané
  10. Bulhaři
  11. "také" Moravané, snad kmeny na Slovensku
  12. východní Obodrité (Praedenecenti podle Annales regni Francorum)
  13. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x spolehlivě neurčitelné
  14. nelokalizováni, podle některých autorů Poljané v okolí Kyjeva nebo spíše obyvatelé od jezera Gopła a okolí Kruszwice v Kujavsku
  15. snad Severjané
  16. Bužané na Bugu, dříve Dulebi, později Volyňané
  17. snad Uličané
  18. snad L(j)achové, lokalizace na střední Vislu v okolí Sandoměře či do okolí Leczyce v Polsku je nejistá
  19. Pyrzycané v Západních Pomořanech
  20. snad Volyňané na Odře, Wolinu a po obou stranách řeky Dziwny
  21. snad Prusové, pod jejichž jménem je myšlena celá baltská skupina
  22. nelze vyloučit Chazary/Kovary
  23. Rusové
  24. Maďaři
  25. Vislané
  26. Slezané
  27. Lužičané
  28. Dědošané
  29. Milčané
  30. Běžunčané, malý kmen v okolí hradiště na Landeskrone u Biesnitz u Zhořelce
  31. snad obyvatelé v okolí polského Opole
  32. Holasici

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bavarian Geographer na anglické Wikipedii.

  1. Henryk Łowmiański, O identyfikacji nazw Geografa bawarskiego, Studia Źródłoznawcze, t. III: 1958, s.1–22.
  2. Martin Pitro, Petr Vokáč: Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002, ISBN 80-85866-91-9, S. 53.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Henryk Łowmiański, O pochodzeniu Geografa bawarskiego, Roczniki Historyczne, R. 20, 1955, s. 9-58; reed: w: Studia nad dziejami Słowiańszczyzny, Polski i Rusi w wiekach średnich, Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Dama Mickiewicza, Poznań 1986, s. 104-150, ISSN 0554-8217
  • Henryk Łowmiański, O identyfikacji nazw Geografa bawarskiego, Studia Źródłoznawcze, t. III: 1958, s. 1-22; reed: w: Studia nad dziejami Słowiańszczyzny, Polski i Rusi w wiekach średnich, Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Dama Mickiewicza, Poznań 1986, s. 151-181, ISSN 0554-8217
  • Jerzy Nalepa, O nowszym ujęciu problematyki plemion słowiańskich u „Geografa Bawarskiego“. Uwagi krytyczne, Slavia Occidentalis, T. 60 (2003), s. 9-63.
  • Le comte du Buat, Histoire ancienne des peuples de l'Europe, T. 11. Paris 1772
  • J. Potocki, Fragments historiques et geographiques sur la Scythie, Sarmatie, et les Slaves, Brunsvic 1796
  • Joachim Lelewel, Winulska Sławiańszczyzna z Geografa bawarskiego, Tygodnik Wileński, nr 47, z dn. 8 października 1816, s. 333, i w następnych numerach 48-50
  • Joachim Lelewel, Geographe du Moyen Age III, Bruxelles 1852, s. 21-45
  • V. von Keltsch, Der bairische Geograph, Alpreussische Monatsschr., 23 (1886), s. 507 n.
  • A. Králiček, Der s.g. bairische Geograph und Mahren, Zeitschr d. Vereins f. die Geschichte Mahrens u. Schlesiens II (1898), s. 216-235, 340-360
  • S. Zakrzewski, Opis grodów i terytoriów z północnej strony Dunaju czyli tzw. Geograf bawarski, Lwów 1917
  • E. Kucharski, Polska w zapisce karolińskiej zwanej niewłaściwie „Geografem bawarskim“, [w:] Pamiętnik IV powszechnego Zjazdu historyków polskich, t. I, Lwów 1925, sekcja II, s. 111;
  • E. Kucharski, Zapiska karolińska zwana niewłaściwie „Geografem bawarskim“, Sprawozdania Tow. Nauk. we Lwowie, t. V (1925), s. 81-86
  • W. Fritze, Die Datierung des Geographus Bavarus, Zschr f. Slavische Philologie, 21, Heft 2 (1952), s. 326-242
  • Gerhard Billig, Zur Rekonstruktion der ältesten slawischen Burgbezirke im obersächsisch-meißnischen Raum auf der Grundlage des Bayerischen Geographen, Neues Archiv für sächsische Geschichte 66 (1995), s. 27-67
  • Zdeněk Měřínský: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II (Libri, 2006, ISBN 80-7277-103-5, s. 112-113) – český překlad Descriptia

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]