Odúmrť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Odúmrť (caducum) je majetek zůstavitele, jenž neměl žádné dědice ze zákona ani ze závěti. Dědictví tedy přechází na stát mimo dědické řízení.

Odúmrť v českém občanském právu byla s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nahrazena právní fikcí, kdy se na stát hledí jako na dědice.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období středověku a raného novověku si odúmrtní právo (jinak také statek odumřelý, bona vacantia či hereditas caduca) nárokoval český panovník, a to již v 10. století. Tuto praxi postupně převzala i šlechta a vrchnost u svých leníků (statky, které tak vrchnost získala, byly zapisovány do odúmrtních knih). Prakticky tedy majetek každého, kdo zemřel bez mužských dědiců, připadl panovníkovi (resp. vrchnosti v případě poddanských statků).

Odúmrť byla velmi nepříjemnou záležitostí, protože tak rod (či rodina) mohl přijít o majetek budovaný pracně po několik generací. Proto v praxi existovaly různé snahy, jak odúmrť obejít (např. rodinný nedíl) nebo právo na odúmrť od vrchnosti (panovníka) odkoupit. V některých městech nebo i jejich okolí existovalo i dědičné právo žen (např. Cheb, Žatec).

Od 14. století se vrchnost začala tohoto práva vzdávat, a to hlavně proto, aby zabránila vzniku pustnoucích míst. Český panovník se odúmrtního práva vzdal vůči šlechtickým majetkům v roce 1497 pro Čechy a v roce 1587 pro Moravu. Na některých panstvích se tato praxe udržela až do doby josefínské.

V České republice existoval institut odúmrti až do 31. 12. 2013, tedy do konce účinnosti občanského zákoníku z roku 1964.[2] V rámci rekodifikace občanského práva a přijetí nového občanského zákoníku došlo ke změně koncepce, kdy v případě, že není jiných dědiců, nastane právní fikce, podle níž se na stát hledí jako na zákonného dědice.[3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kalousek, Josef: O staročeském právě dědickém a královském právě odúmrtném na statcích svobodných v Čechách i v Moravě. V Praze, nákladem České akademie věd císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1894

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 1634 - nadpis "odúmrť" je opomenutím, ke kterému došlo při změně koncepce z odúmrti na fikci dědice při přípravě občanského zákoníku
  2. § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
  3. § 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]