Dědici ze zákona

Dědici ze zákona (čili zákonní dědici) jsou fyzické osoby, které se stanou dědici po zůstaviteli (ledaže by ovšem odmítli dědictví) na základě splnění podmínek] stanovených objektivním právem (zejména pro svůj příbuzenský vztah k zůstaviteli), aniž by je zůstavitel jako své dědice výslovně ustanovil v závěti.

Dědici ze zákona se zpravidla dělí (na rozdíl od závětních dědiců) do dědických skupin nebo tříd. Okruh dědiců ze zákona je dán právní úpravou účinnou v den smrti zůstavitele.

Dědické skupiny v současném českém právu

Jako dědici ze zákona podle současného českého práva dědí:

• potomci zůstavitele (děti, vnuci, pravnuci atd.) – vždy v první dědické skupině
• manžel nebo partner zůstavitele – v první nebo druhé dědické skupině
• zůstavitelovi rodiče (tj. otec a matka) – vždy ve druhé dědické skupině
• tzv. spolužijící osoba – ve druhé nebo třetí dědické skupině
• zůstavitelovi sourozenci (tj. bratři a sestry) – vždy ve třetí dědické skupině
• zůstavitelovi synovci a neteře – vždy ve třetí dědické skupině
• zůstavitelovi prarodiče – vždy ve čtvrté dědické skupině
• zůstavitelovi strýcové a tety – vždy ve čtvrté dědické skupině

První dědická skupina

V první dědické skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý rovným dílem. Pokud některé z dětí nedědí (například proto, že odmítlo dědictví, je nezpůsobilé dědit, nedožilo se zůstavitelovy smrti nebo je neznámého pobytu), nabývají jeho dědického podílu jeho děti (tj. zůstavitelova vnoučata); pokud však dítě, které nedědí, žádné děti nemá, přiroste jeho dědický podíl ostatním dědicům. Obdobně se postupuje, jestliže nedědí další potomci (vnoučata atd.). Tento způsob dělení dědických podílů se nazývá in stirpes (podle kmenů).

Jestliže některý ze zůstavitelových potomků dědí (např. zůstavitelovo dítě), nemůžou dědit jeho potomci (např. zůstavitelova vnoučata; potomci jiných zůstavitelových dětí však dědit mohou). Manžel ani partner nemůže v první dědické skupině dědit sám.

Druhá dědická skupina

Předpokladem pro dědění ve druhé dědické skupině je, že nedědí žádný ze zůstavitelových potomků.

Ve druhé dědické skupině dědí manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a tzv. spolužijící osoba. Dědicové ve druhé dědické skupině dědi rovným dílem, manžel nebo partner však nejméně polovinu dědictví. Pokud tedy manžel nebo partner dědí ve druhé skupině sám, připadne mu celé dědictví, jinak dědí polovinu dědictví a druhá polovina dědictví se rozdělí rovným dílem mezi ostatní dědice druhé dědické skupiny. Tzv. spolužijící osoba nemůže ve druhé skupině dědit sama.

Třetí dědická skupina

Předpokladem pro dědění ve třetí dědické skupině je, že nedědí žádný ze zůstavitelových potomků, zůstavitelův manžel nebo partner ani žádný ze zůstavitelových rodičů.

Ve třetí dědické skupině dědí zůstavitelovi sourozenci a tzv. spolužijící osoba, všichni rovným dílem. Pokud některý z sourozenců nedědí (například proto, že odmítl dědictví, je nezpůsobilý dědit, nedožil se zůstavitelovy smrti nebo je neznámého pobytu), nabývají jeho dědického podílu in stirpes jeho děti (tj. zůstavitelovi synovci a neteře); pokud však sourozenec, který nedědí, žádné dětí nemá, přiroste jeho dědický podíl ostatním dědicům. Na další potomky zůstavitelých sourozenců (například na bratrance a sestřenice) však už dědický podíl nepřechází, ani kdyby žádný ze zůstavitelých sourozenců nedědil.

Čtvrtá dědická skupina

Předpokladem pro dědění ve čtvrté dědické skupině je, že nedědí žádný ze zůstavitelových potomků, zůstavitelův manžel nebo partner, žádný ze zůstavitelových rodičů, sourozenců, synovců a neteří ani tzv. spolužijící osoba.

Ve čtvrté dědické skupině dědí stejným dílem zůstavitelovi prarodiče; nedědí-li žádný z nich (tj. žádný z rodičů zůstavitelova otce ani žádný z rodičů zůstavitelovy matky), dědí rovným dílem jejich děti, tj. zůstavitelovi strýcové a tety.

Předchozí české právní úpravy

Období do 31. prosince 1950

Obecný zákoník občanský rozděloval dědice do čtyř tříd:

• první třída – zůstavitelovi potomci (obdobně jako nyní; mezi vzdálenější potomky se pozůstalost dělila in stirpes)
• druhá třída – zůstavitelovi rodiče, popřípadě jejich potomci
• třetí třída – zůstavitelovi prarodiče, popřípadě jejich potomci
• čtvrtá třída – zůstavitelovi praprarodiče, popřípadě jejich potomci

Jestliže zde nebyl žádný dědic v první třídě, dědilo se ve druhé třídě, pokud nebyli žádní dědici ve druhé třídě, dědilo se ve třetí třídě atd.

Pozůstalý manžel nedědil v žádné dědické třídě, nýbrž mimo ni, a to čtvrtinu pozůstalosti vedle dědiců první třídy a polovinu pozůstalosti vedle dědiců druhé třídy. Jestliže se dědilo ve třetí dědické třídě, obdržel manžel polovinu dědictví, přičemž z druhé poloviny dostali svůj podíl zůstavitelovi prarodiče; pokud však některý z prarodičů nedědil (například proto, že se nedožil smrti zůstavitele), připadl jeho podíl pozůstalému manželovi (vedle jeho poloviny). Nebyl-li zde žádný dědic první nebo druhé třídy ani nedědil žádný ze zůstavitelových prarodičů, připadla celá pozůstalost pozůstalému manželovi.

Kromě svého dědického podílu dědil manžel také movité věci patřící k manželské domácnosti; v případě, že spolu s ním dědili také zůstavitelovi potomci, však z těchto věcí dědil jen to, co bylo nutné pro jeho vlastní potřebu.

Období od 1. ledna 1951 do 31. března 1964

Dědění v první a druhé dědické skupině se od současné právní úpravy lišilo tím, že dědicem nebyl partner. Pokud některý ze zůstavitelových rodičů nedědil, připadl jeho podíl rovným dílem jeho dětem, a nebylo-li jich, jeho rodičům (šlo tedy o dělení in stirpes – podle kmenů). Třetí ani čtvrtá dědická skupina neexistovala.

Pozůstalý manžel, který žil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, dědil vedle svého dědického podílu také nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů, jakož i zůstavitelovo obvyklé domácí zařízení.

Období od 1. dubna 1964 do 31. prosince 1991

Dědění v první a druhé dědické skupině se od současné právní úpravy lišilo jen tím, že dědicem nebyl partner. Ve třetí dědické skupině dědili jen zůstavitelovi sourozenci a tzv. spolužijící osoba; synovci a neteře nedědili. Čtvrtá dědická skupina neexistovala.

Období od 1. ledna 1992 do 30. června 2006

Právní úprava se lišila od současného stavu jen tím, že dědicem nebyl partner.

Dědické třídy v návrhu nového občanského zákoníku

V novém občanském zákoníku, vypracovaného v letech 2001 až 2008, se stávající čtyři dědické skupiny nahrazují šesti dědickými třídami:

• první dědická třída – totožná se stávající první dědickou skupinou
• druhá dědická třída – totožná se stávající druhou dědickou skupinou (variantně se uvažuje o vypuštění tzv. spolužijící osoby z této třídy)
• třetí dědická třída – totožná se stávající třetí dědickou skupinou
• čtvrtá dědická třída – prarodiče zůstavitele (obdobně jako ve stávající čtvrté dědické skupině, kde však nyní mohou, nedědí-li žádný ze ůstavitelových prarodičů, dědit rovným dílem jejich děti)
• pátá dědická třída – prarodiče rodičů zůstavitele; dědí-li prarodiče (nebo alespoň jeden z nich) pouze jednoho ze zůstavitelových rodičů, rozdělí se mezi ně celé dědictví, jinak připadne polovina dědictví prarodičům zůstavitelova otce a polovina dědictví prarodičům zůstavitelovy matky; pokud ze strany jednoho ze zůstavitelových rodičů dědí rodiče pouze jednoho z prarodičů zůstavitele (nebo alespoň jeden z nich), připadne jim celý podíl připadající na prarodiče dotyčného zůstavitelova rodiče, jinak připadne polovina tohoto podílu rodičům otce dotyčného zůstavitelova rodiče a polovina tohoto podílu rodičům matky dotyčného zůstavitelova rodiče; dědí-li pouze jeden z rodičů určitého zůstavitelova prarodiče, obdrží celý podíl připadající na rodiče dotyčného prarodiče zůstavitele, jinak se tento podíl rozdělí rovným dílem mezi otce a matku dotyčného zůstavitelova prarodiče
• šestá dědická třída – potomci zůstavitelových prarodičů (tj. potomci synovců a neteří zůstavitele, strýcové a tety zůstavitele a jejich potomci) rovným dílem; způsob dělení mezi dědice této dědické třídy není blíže upraven, lze však usuzovat, že potomkům každého ze zůstavitelových synovců a neteří (kteří nemohou dědit v šesté dědické třídě, protože dědí už ve třetí dědické třídě) připadne dohromady stejný dědický podíl jako každému ze strýců a tet zůstavitele (popřípadě všem potomkům nedědícího zůstavitelova strýce či nedědící zůstavitelovy tety dohromady)

Pojem spolužijící osoba

Jako spolužijící osoba se zkráceně označuje ten, kdo žil se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kdo z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost nebo byl odkázán výživou na zůstavitele. Pojem byl v českém právním řádu zaveden s účinností od 1. ledna 1951; až do 31. března 1964 musela dotyčná osoba navíc splňovat podmínku, že ve společné domácnosti žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí jako člen rodiny.

Některé zahraniční právní úpravy

Slovensko

Slovenská právní úprava dědění ze zákona je shodná s českou právní úpravou účinnou v období od 1. ledna 1992 do 30. června 2006.

Polsko

Zanechal-li polský zůstavitel potomky, dědí v první dědické skupině zůstavitelovy děti a manžel, a to rovným dílem, manžel však nejméně čtvrtinu dědictví. Jestliže se některé z dětí smrti zůstavitele nedožilo, rozdělí se jeho dědický podíl mezi jeho potomky in stirpes.

Jestliže zůstavitel nezanechal žádné potomky, dědí ve druhé dědické skupině zůstavitelův manžel, rodiče a sourozenci (popřípadě potomci zůstavitelových sourozenců). Pokud zůstavitel nezanechal rodiče ani sourozence či jejich potomky, připadá celé dědictví manželovi, jinak připadne zůstavitelovu manželovi polovina dědictví a druhá polovina se rozdělí mezi zůstavitelovy rodiče a sourozence (popřípadě jejich potomky). Pokud zůstavitel nezanechal manžela, rozdělí se dědictví mezi zůstavitelovy rodiče a sourozence (popřípadě jejich potomky).

Mezi zůstavitelovy rodiče a sourozence (popřípadě jejich potomky) se dědictví (nedědí-li zůstavitel manžela) nebo jeho polovina na ně připadající (jestliže druhou polovinu dědí zůstavitelův manžel) dělí tak, že každému z rodičů připadne jedna čtvrtina a o zbytek se rozdělí rovným dílem sourozenci zůstavitele (popřípadě jejich potomci]); jestliže se však některý z rodičů smrt]i zůstavitele nedožil, připadne polovina podílu na něj připadající druhému rodiči a druhá polovina zůstavitelovým sourozencům (popřípadě jejich potomkům). Nedožije-li se zůstavitelovy smrti ani jeden z jeho rodičů, rozdělí se o dědictví nebo polovinu dědictví připadající na zůstavitelovy rodiče a sourozence (či jejich potomky) rovným dílem zůstavitelovi sourozenci, popřípadě jejich potomci. Pokud se některý ze zůstavitelových sourozenců nedožil smrti zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu jeho potomci (nikoliv pouze děti), mezi něž se jeho dědický podíl rozdělí in stirpes.

Dědicem ze zákona však není manžel, jestliže bylo manželství zůstavitele rozloučeno. Vztahu mezi rodičem a dítětem je naroveň postaven vztah založený osvojením, přičemž osvojením současně zaniká dědické právo mezi osvojencem a jeho původními rodiči (z tohoto pravidla však existují některé výjimky).

Nezanechal-li zůstavitel potomky, manžela, rodiče, sourozence ani potomky svých sourozenců, připadne dědictví po zůstaviteli gmině (obci), ve které měl zůstavitel své poslední bydliště (není-li možné poslední bydliště zjistit nebo nachází-li se mimo území Polska, tak státu), a to jako dědici ze zákona.

Queensland

Podle právní úpravy v australském státě Queensland účinné od 1. května 1998 jsou dědici ze zákona v první řadě děti a manžel. Stejné právní postavení jako manžel má také de facto spouse, tj. osoba, která žila se zůstavitelem v soužití obdobném manželskému (tj. byla jeho druhem či družkou) nejméně po dobu pěti let před jeho smrtí anebo nejméně po dobu pěti let v období posledních šesti let před zůstavitelovou smrtí a současně i v době jeho úmrtí.

Zanechal-li zůstavitel manžela, připadne manželovi prvních 150 000 dolarů a vybavení domácnosti (tj. nábytek, záclony, závěsy, koberce, ložní prádlo, porcelán, skleněné nádobí, dekorační předměty, domácí spotřebiče a náčiní, zahradní náčiní a spotřebiče a jiný movitý majetek užívaný v řádné domácnosti nebo dekorační předměty, lihoviny, víno, poživatelné zásoby a domácí zvířata patřící zůstaviteli v době jeho smrti, nikoliv však motorová vozidla, plavidla, letadla, závodní zvířata, originální umělecká díla, trofeje, oblečení, šperky a jiné věci osobní potřeby). Zbývající část dědictví nabývají zůstavitelovy děti a manžel, a to rovným dílem, manžel však nejvýše třetinu dědictví. Jestliže se některé z dětí smrti zůstavitele nedožilo, rozdělí se jeho dědický podíl mezi jeho potomky in stirpes.

Jestliže zůstavitel nezanechal žádné potomky ani manžela, dědí postupně:

• zůstavitelovi rodiče (rovným dílem),
• zůstavitelovi sourozenci (rovným dílem), popřípadě jejich děti (dědický podíl předemřelého sourozence se mezi se dělí in stirpes),
• zůstavitelovi prarodiče (rovným dílem),
• zůstavitelovi strýcové a tety (rovným dílem), popřípadě jejich děti (dědický podíl předemřelého strýce nebo předemřelé tety se mezi se dělí in stirpes).

Související články

• Dědictví
• Odúmrť