Všeobecný zákoník občanský
| Všeobecný zákoník občanský | |
 Titulní list ABGB z roku 1811 |
|
| Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie | |
| Předpis státu | |
|---|---|
| Druh předpisu | císařský patent |
| Číslo předpisu | JGS Nr. 946/1811 |
| Obvyklá zkratka | ABGB |
| Údaje | |
| Autor | Franz von Zeiller |
| Schváleno | 1. červen 1811 |
| Účinnost | 1. leden 1812 |
| Zrušeno |  1. leden 1966 |
| Oblast úpravy | |
| občanské právo rodinné právo |
|
Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie, zkratka ABGB), v české právní praxi označovaný jako obecný zákoník občanský (ve zkratce o. z. o.), byl základem občanského práva v habsburské monarchii až do jejího zániku. Všeobecný občanský zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. s platností pro všechny země rakouského císařství, vyjímaje země Koruny uherské. Na českém území byl platným právem až do vydání nového zákoníku práce v roce 1965, ačkoliv prakticky celý byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem z roku 1950.
Zákoník vycházel nejen z tradic římského práva, ale především zohledňoval koncepci přirozeného práva.
Obsah |
Členění zákoníku[editovat]
- I. Úvod (§ 1 – 14)
- II. Díl první: O právu osobním (§ 15 – 284)
- III. Díl druhý: O právu k věcem (§ 285 – 1341)
- IV. Díl třetí: O ustanoveních společných pro práva osobní a práva věcná (§ 1342 – 1502)
Úpravy a novelizace[editovat]
Po roce 1848 docházelo k dílčím novelizacím tohoto předpisu zejména v oblasti práva vlastnického, směnečného, obchodního a stavebního, pro které nakonec byly vydány samostatné právní úpravy. Změnami ovšem procházelo i manželské právo, a to pod vlivem konkordátu uzavřeného s katolickou církví.
Pod vlivem nového německého občanského zákoníku, který vstoupil v platnost 1. ledna 1900, byla také v Rakousku r. 1904 jmenována komise pro přípravu nového občanskoprávního kodexu. Komise ovšem nebyla úspěšná, proto se přípravě návrhu začalo věnovat ministerstvo spravedlnosti. Svou osnovu zveřejnilo po přepracování parlamentním výborem v červenci 1907. Panská sněmovna několikrát upravovaný návrh přijala v prosinci 1912, v poslanecké sněmovně ale do začátku světové války nebyl projednán.
V průběhu světové války byly provedeny tři novelizace uskutečněné prostřednictvím císařských nařízení Františka Josefa I. Vliv německého občanského zákoníku projevil zejména u novelizace první a třetí.
První dílčí novela byla provedena císařským nařízením č. 276/1914 ř. z. ze dne 12. října 1914. Obsahovala 73 paragrafů a upravovala:
- lhůty k prohlášení za mrtvého (§ 1)
- podmínky způsobilosti žen ke svědectví (§ 3)
- péči o nezletilce v otcovské moci, péči o děti při rozvodu nebo rozloučení manželství a postavení nemanželských (§ 4 – 20)
- poručenství (§ 21 – 54)
- dědické právo (§ 55 – 73)
Třetí dílčí novela byla provedena císařským nařízením č. 69/1916 ř. z. ze dne 19. března 1916. Skládala se z šesti oddílů o 202 paragrafech a upravovala:
- ustanovení o osobních právech (oddíl I.)
- popření manželského původu dítěte (oddíl II.)
- práva věcná (oddíl III.)
- právo dědické (oddíl IV.)
- právo obligační (oddíl V.)
- promlčení zákonné lhůty (oddíl VI.)
ABGB v nástupnických státech po rozpadu Rakousko-Uherska[editovat]
Československo[editovat]
ABGB byl do československého práva přijat zákonem č. 11/1918 Sb. zákonů a nařízení státu československého, známým jako recepční norma. Problém ovšem byl v tom, že byl recipován pouze pro české země (Čechy, Moravu a rakouské Slezsko), na Slovensku platilo zvykové uherské právo. S tímto právním dualismem v občanském právu Československá republika neúspěšně bojovala po celou dobu své existence, ale nikdy se občanské právo pro území celého státu v období I. republiky sjednotit nepodařilo. Uspěla až právnická dvouletka po nástupu komunistické strany k moci, která během dvou let změnila veškeré dosavadní právo a ukončila v Československu právní dualismus. ABGB byl několikrát novelizován (např. z něj v roce 1928 vypadla materie upravující osvojení). Na českém území platil ABGB do 31. prosince 1950, kdy byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem; po tomto datu zůstala z ABGB v platnosti pouze ustanovení týkající se služební smlouvy (hlava XXVI., § 1151-1164), která byla zrušena až zákoníkem práce k 1. lednu 1965.
Součástí občanského zákoníku ABGB byl také jeho uvozovací dekret, kterým se zákoník zaváděl do praxe. V paragrafu 16 uvozovacího dekretu je stanoveno, že základním zněním ABGB je znění německé vydané v říšské sbírce zákonů v roce 1811. Po celou dobu své platnosti ABGB v českém znění ve sbírce zákonů ČSR nikdy nevyšel.
Jugoslávie[editovat]
V Chorvatsku platil ABGB do roku 1946; následně byl postupně nahrazován jinými předpisy až do roku 1970.
Polsko[editovat]
Na území polské Haliče platil ABGB do konce roku 1946.
Lichtenštejnsko[editovat]
Na území Lichtenštejnska platí ABGB dodnes.
Rakousko[editovat]
V Rakousku platí ABGB dodnes. Asi tři čtvrtiny textu nebyly dotčeny žádnou z novel.
ABGB jako inspirace legislativních činností[editovat]
Srbský občanský zákoník z roku 1844 představoval zkrácenou verzi ABGB.[1]
ABGB byl inspiračním zdrojem občanskoprávní kodifikace v Atatürkově Turecku.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Krešić, Mirela: Yugoslav private law between the two World Wars. IN: Modernisierung durch Transfer zwischen den Weltkriegen, 2007, s. 155
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
- www.kakanien.info: Obecný občanský zákoník včetně uvozovacího patentu ve znění platném k 31. prosinci 1934
Literatura[editovat]
- SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava : Key Publishing, 2012. ISBN 9788074181467.
