Těšínské nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hranice lašských a těšínských nářečí

Těšínské nářečí (pl.: Gwara Cieszyńska), místně nazývané po našymu či po naszymu je nářečí slezštiny[zdroj?] používané v Těšínsku, to jak v jeho české, tak i polské části.

Původ, použití a současnost[editovat | editovat zdroj]

Těšínské nářečí se podle polských lingvistů vyvinulo ze staropolštiny a za svou dnešní podobu vděčí především vlivům němčiny, polštiny, češtiny [1] a, od 50. let 20. století, i slovenštiny. Naopak podle českých lingvistů se jedná o jedno z lašských nářečí, polští lingvisté pro změnu tento dialekt klasifikují jako jedno ze slezských nářečí.

Předválečný náhrobní nápis v těšínském nářečí

Těšínské nářečí plní pro autochtonní obyvatele Těšínska formu interdialektu. To znamená, že spojuje prvky češtiny a polštiny a představuje pro mluvčí těšínského nářečí relativně dostupný prostředek komunikace s obyvateli Těšínska, kteří hovoří česky či polsky. Současně jde o oblastní nadnářeční útvar, který sjednocuje jazykový kód v Těšínsku do podoby jednotné nespisovné mluvy. Těšínské nářečí je nejrozšířenějším komunikačním kódem v regionu a plní zde roli obecné polštiny nebo obecné češtiny.

Těšínskému nářečí se daří v Česku lépe než v Polsku. Důvodem rychlejší integrace v Polsku je větší blízkost obou jazykových systémů (polštiny a těšínského nářečí). Na polské straně dochází především k fonetické integraci s polštinou. Na české straně jde především o kvalitativní změny, a to v důsledku postavení češtiny jako úředního a dominantního jazyka, aktivit místních Poláků, kteří se vůči většinové populaci vymezují zdůrazňováním polštiny jako vůči češtině alternativního jazykového kódu, a existence polského národnostního školství, které ovšem na Těšínsku (tj. až po Bílsko) před rokem 1848 neexistovalo. Je také nutné podotknout, že v 17. století písemnosti určené císařskému dvoru ve Vídni od knížecí komory těšínské byly psány česky. V současné době patří totiž většina uživatelů tohoto nářečí k polské národnostní menšině.[2]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

V praxi se používají dvě verze po naszymu. První z nich je po gorolsku (goralština), používá se v Jablunkově a okolních obcích, ale také za hranicí v Istebné, Koňakově, Javořince a části Čadecka, tedy v horách (po naszymu w górach). Druhá verze se jmenuje po dolańsku a používá se v okolí Karviné. V oblasti kolem Českého Těšína, ležícího mezi Jablunkovem a Karvinou, je možné slyšet obě verze.

V současné době je po naszymu vytlačován češtinou resp. polštinou a to především ve větších městech, kde jej v komunikaci v rodině užívá přibližně dvakrát menší procento obyvatel než na venkově.[3]

Některé rozdíly mezi „goralštinou“ (na jihu) a severní částí těšínských nářečí:

  • slití ś, ć, ź, dź a tvrdých š, č, ž, dž v poloměkké š, č, ž, dž, např. ścieka a szczeka se na jihu vyslovují stejně,
  • v minulém čase 1. os. j. č. pomocné sloveso žech (v důsledku slabé artikulace -ch nověji enklitické jo) místo żech, obě verze se dosud používají.
  • specifická slovní zásoba jako v ostatních goralských nářečích podél hřebene Karpat, např. bryndza, kyrpce, gróń, grapa, koszar.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Humoristický list „Nasz Kocur“, vydávaný v těšínském nářečí Josefem Koždoněm v Moravské Ostravě a obsahující šlonzáckou propagandu proti přistěhovalectví z Haliče
  • babuć - č prase - pl prosię
  • chrost - č keř - pl krzak
  • glajzy - č koleje - pl szyny kolejowe
  • jakla - č blůza - pl bluza
  • jaktóż - č kdyžtak - pl prakticky se nepoužívá
  • keta - č řetěz (na jízdním kole) - pl łańcuch
  • kludzić - č vést - pl prowadzić
  • krokaty - č protivný, agresivní - pl złośliwy, agresywny
  • snodzi - č údajně, prý - pl pono, bodajże
  • trusiok - č krocan - pl indyk
  • truśka - č krůta - pl indyczka
  • zakiyl - č dokud - pl dopóki

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Výzkumu těšínského nářečí se kromě mnoha jiných lingvistů dlouhodobě věnuje polský vědec a folklorista, žijící v České republice, profesor Karol Daniel Kadłubiec, který přednáší na Slezské univerzitě v Těšíně (Uniwersytet Śląski w Cieszynie, Polsko) a na PF Ostravské univerzity. Těšínské nářečí zkoumal i americký slavista Kevin Hannan.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Roman Raszka: ZAOLZIE W HISTORII, MOWIE I KULTURZE, str. 27
  2. Hannan, Kevin (1996). Borders of Language and Identity in Teschen Silesia.
  3. Hernová, Š. - Sokolová, G.: Národně jazykové vědomí obyvatel národnostně smíšených oblastí České republiky. Opava: SÚ SZM, 2000, s. 146.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]