Národní strana svobodomyslná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Mladočeši)
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Kramář, nejvýznačnější osobnost strany

Národní strana svobodomyslná, jejíž členové byli známí jako Mladočeši, byla českou politickou stranou působící v Rakousku-Uhersku. Byla v pořadí druhou významnou českou politickou stranou. Hlásala zároveň český národní a zároveň liberální program. Roku 1918 se stala nejsilnější složkou České státoprávní demokracie.

Historie strany[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř původně jednotné české Národní strany se již kolem roku 1863 vytvořily dvě hlavní skupiny: „staročeši“ a „mladočeši“. Ohniskem sporu byl názor na pasivní resistenci praktikovanou staročechy. Roku 1874 dorazilo sedm mladých poslanců Národní strany na říšský sněm do Vídně, čímž právě porušili pasivní rezistenci. Ještě téhož roku v prosinci vznikla Národní strana svobodomyslná, jejímž prvním předsedou se stává Karel Sladkovský.

Ta se otevřeně hlásila k aktivismu. Strana se hlásila k odkazu Karla Havlíčka Borovského, požadovala univerzální volební právo pro všechny muže, prosazovala svobodu jednotlivce. Strana se snažila o snížení vlivu římskokatolické církve a vymezovala se proti politicky zastoupené české historické šlechtě (tzv. konzervativnímu velkostatku). Za mladočechy se do Říšské rady dostal i dr. Miroslav Tyrš.[1]

Ve volbách do českého sněmu v roce 1889 mladočeši překvapivě uspěli a získali 37 mandátů. Ještě lepšího výsledku dosáhli ve volbách roku 1891, kde zvítězili a ukončili tak epochu dominance Národní strany. K vyvrcholení mladočeského hnutí došlo roku 1892, kdy byl vydán Manifest mladočeské strany. V tomto období se také vytvořila moravská obdoba Národní strany svobodomyslné – Neodvislá strana lidu na Moravě. Ta byla prohlášena za zemskou organizaci mladočechů.

Pravděpodobně pro nesouhlas císaře se neúčastnili jednání (1890), ze kterých vzešly tzv. punktace. Ty měly upravovat používání češtiny a němčiny v Čechách. Mladočeši tuto dohodu odmítali a prakticky tím znemožňovali její plnění.[2]

Mladočeši se postupně dopracovali k toleranci vlády, což vysvětlovali ústupky vídeňské vlády Čechům a obavami z případného růstu německé levice. Zpět k obstrukci přešli roku 1899 po znerovnoprávnění češtiny. Roku 1900 přešli k důsledné obstrukci. Roku 1901 opět výrazně zvítězili ve volbách do říšské rady i do českého zemského sněmu. V říšské radě zastupoval mladočechy m.j. Vilém Kurz. Roku 1906 opět vstoupili do vlády (vláda Konráda Hohenloheho). Roku 1907, kdy bylo uzákoněno všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže, kandidovali do říšské rady společně se Staročechy a umístili se na druhém místě za Českoslovanskou stranou agrární. Předstiženi agrárníky byli i ve volbách do českého zemského sněmu následujícího roku.

Po vypuknutí 1. světové války nastaly pro mladočechy zlé časy. Karel Kramář, Alois Rašín a další byli zatčeni a ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzeni k smrti (později byli omilostněni). 9. února 1918 se Národní strana svobodomyslná sloučila s Českou stranou státoprávně pokrokovou a velkou částí České strany pokrokové. Nová strana dostala název Česká státoprávní demokracie. V květnu se k ní připojila i Pokroková strana lidu na Moravě a v říjnu Národní strana (staročeši). Po vyhlášení nezávislosti Československa strana přijala název Československá národní demokracie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Vznik Sokola, s. 23.  
  2. Valenta, Aleš. Česká pravice: Osobnosti a politika, František Ladislav Rieger. Střední Evropa 25 / 1992, 130 - 133