Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele

Romové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Romech jako etniku. O romské menšině v Česku pojednává článek Romská menšina v Česku.
Romové
Populace
4 - 9 milionů[1]
Země s významnou populací
Španělsko Španělsko 650 000–800 000 [2]
Rumunsko Rumunsko 535 140 [3]
Turecko Turecko 500 000 [2]
France Francie 280 000–340 000 [2]
Bulharsko Bulharsko 700 000–800 000 [2]
Maďarsko Maďarsko 550 000–600 000 [2]
Řecko Řecko 160 000–200 000 [2]
Srbsko Srbsko 400 000–450 000 [2]
Slovensko Slovensko 480 000–520 000 [2]
Česko Česko 250 000–300 000 (odhad) [4][2]
USA USA 1 000 000 [5]
Jazyk(y)

romština a jazyky obývaných zemí

Příbuzné národy

Domové, Lomové a další Indoárjové

Romové (exoetnonymum Cikáni[6]) jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie.[7] Romské etnikum je nejpočetnější v Evropě a v Americe.[8] V rámci Evropy se nachází zejména v jihovýchodní Evropě.[9] Studiem Romů se zabývá romistika.

Populace Romů v Evropě se odhaduje na 4 až 9 milionů[1], ale některé romské organizace odhadují až 14 milionů.[9]

Romové přišli do Evropy z blízkého východu ve 14. století[10]. Buď se oddělili od etnika Domů, nebo s nimi alespoň sdílí společnou historii[11]; předkové Romů i Domů odešli ze severní Indie někdy mezi 6. a 11. stoletím.[10]

Romský jazyk, který je rozdělen na několik dialektů, měl v roce 2013 podle publikace Ethnologue kolem 3 milionů mluvčích.[12] Mnoho Romů však za svůj mateřský jazyk považuje jazyk země ve které žijí, nebo mluví smíšeným jazykem, který je kombinací romštiny a jazyka dané země (těmto varietám se také říká pararomština).[13][14]

Pojmenování

Existuje bezbřehý a nepřehledný počet názvů, kterými lze Romy označovat. Je poplatný systému kast a podkast, zděděnému z indické kultury, a územnímu pohybu Romů po Evropě, Asii, Austrálii a Americe. Dva základní typy názvů jsou endonyma a exonyma. [15][pozn. 1][16]

Endonyma

Rozložení endonym Romů v Evropě

Základní a zastřešující endonymum je "Rom".[17] Všechny evropské dialekty Romštiny obsahují slovo "rom" (pl. "roma", adj. "romani"), znamenající "muž" nebo "manžel" ("romni" znamená "žena" či "manželka").[18] Toto endonymum vzinklo modifikací indického kastovního označení "dom".[19]

Rozložení romských menšin v Evropě, data z průměrných odhadů rady Evropy (celkem 9,8 milionů)[20]
  • Velikost kola vyjadřuje absolutní velikost romské populace
  • Odstín vyjadřuje procentuální zastoupení v populaci dané země:
    0 %                                10 %

V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové.[21] Od té doby se datuje Romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.[22]

Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe "Rom", ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).[23]

Ke skupinám používající jiná endonyma patří:

Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v Česku a nadále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů).[34]

Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.[35]

V Kosovu žije též národní skupina Aškalijů, kteří se sami někdy řadí k Albáncům, někdy k Romům, ale také se snaží mít vlastní národnostní identitu.[36].

Národní skupina Jeniše, často mylně zařazovaná do skupiny Romů, má s cikánským obyvatelstvem mnoho společných historických a sociologických stránek, jedná se však o samostatnou národní skupinu - která je ovšem jako taková úředně uznána jen ve Švýcarsku.[37]

V ČSSR se název "Rom" začalo používat na půdě Svazu Cikánů-Romů, který existoval mezi lety 1969–1973 díky společenskému uvolnění během Pražského jara; během normalizace byl svaz opět zrušen a endonymum Rom vystřídáno "občanem cikánského původu".[38]

Exonyma

Podrobnější informace naleznete v článcích Cikán a Bohém.

V Česku běžné označení "Cikán" pochází z řeckého slova "athinganoi" z 8. století[39], které označovalo buď separátní heretickou sektu, nebo přímo samotné Romy.[40]

S termínem "Cikáni" se Romové beze zbytku neztotožnili nikdy.[41] V roce 1990 v Československé televizi tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr. Emil Ščuka prohlásil: „Cikáni je označení deklasované sociální skupiny, Romové je označení národa.“[22]

Dějiny

Migrace Romů do Evropy

Původ a počátek kočování

Dlouhou dobu se vycházelo z toho, že romština se vyvinula ze sanskrtu (oba jazyky patří k indické skupině indoevropských jazyků). Pomocí srovnávací lingvistiky se dnes však dospělo k názoru, že jazyk Romů pochází z jednoho severozápadního dialektu staré hindštiny. Za vlast Romů se tedy v každém případě považuje Indie. Důvod jejich odchodu z Indie je nejistý (mohlo jít o hladomor, války, invaze, pronikající islám nebo nízký sociální status tzv. nedotknutelných, nacházejících se mimo kastovní zřízení, původně zvané varnášrama).[pozn. 2] Podle legendy se jisté skupině Romů dostalo pozvání od perského panovníka, který potřeboval hudebníky k obveselení svých poddaných. Postupně se dostali do Evropy, nejdřív na Balkán (11. století), kde získali označení Cikáni podle řeckého Athiganoi (maloasijská sekta, zabývající se věštěním).

Kočující Romové ve středověké Evropě

Romům, Sintiům a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také Tataři, pohani nebo Egypťani (odtud výraz gypsies, označení je odvozeno od Malého Egypta v Byzanci). Počátkem 15. st. se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve Francii a Itálii, 1425 ve Španělsku a počátkem 16. st. na britských ostrovech a ve Skandinávii. Zpočátku jsou Cikáni v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.[44] Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území Německa pochází už z roku 1417 od dominikánského mnicha Hermanna Kornera, který ve svém díle Chronicon píše: „byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli.“[45] Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do Paříže v roce 1427.[45] Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný topos kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači Turků a Tatarů, žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.[46] Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z Milána, z Lindau a Freiburgu v letech 1497 a 1498, Španělsko roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, Francie je vykázala roku 1510, Portugalsko 1526, Anglie 1530, Dánsko 1536, Švédsko ve 40. létech 16. st., Kolín nad Rýnem povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.[45] Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování čarodějnic. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení vlků a Cikánů bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.[47] Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.[47]

V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády Leopolda I. a Karla VI.

Kočující Romové v novověké Evropě

V raném novověku byli kočující Cikáni většinovou společností vnímáni jako protipól pevného pořádku a nařízení proti nim se stále zostřovala (v 17. a 18. st. se např. na některých místech v Německu nařizovalo každého Cikána zatknout a popravit, aniž by mu byl prokázán nějaký trestný čin[48]). V 18. st. také často docházelo k násilnému odebírání cikánských dětí, jejich pokřtění a převýchově.[49] Pronásledováno a pokutováno bylo také usedlé obyvatelstvo, které občas poskytovalo kočovníkům přístřeší a nocleh. Cikáni byli stále více zaháněni do ilegality a upadali nadále do bludného kruhu chudoby, izolace a kriminalizace. Byli nuceni se po Evropě promyšleně pohybovat na hranicích teritoriálních území a při pronásledování v jednom státě prchat rychle na území jiného monarchy, kde byli zase chvíli v bezpečí. Pokud byli zadrženi, hrozila jim ve většině států Evropy poprava nebo káznice, kam byli odsuzováni na nucené práce (např. v roce 1794 bylo ve Španělsku při jedné razii zadrženo zhruba 9 000 až 12 000 Cikánů, kteří byli nasazeni na nucené práce v námořním arzenálu[49]). Byly také činěny většinou neúspěšné pokusy o integraci kočujícího obyvatelstva a jejich usazení na jednom místě. Wittgensteinský hrabě takovou nabídku učinil Cikánům v roce 1726, za podmínky, že „od nynějška přijmou křesťanskou důstojnost a občanské chování, odloží cikánské způsoby, docela se zřeknou veškerého muzicírování, potulky, žebroty a krádeží, jakož i všeho obcování s jinými Cikány a podobnou verbeží."[49] Dobré podmínky pro život Cikáni nalezli také v malých hessenských hrabstvích, kde byli trpěni a dokonce se tu mohli usazovat. Podobně příznivá situace byla rovněž např. na některých místech ve Šlesvicku-Holštýnsku a u Lübecku. Kočovníci, kteří se integrovali a usadili, se často živili podomním obchodem, obchodováním s koňmi, košíkářstvím, kovářstvím nebo provozováním hudby. V českých zemích se snahami o jejich asimilaci vyznačovaly vlády Marie Terezie a Josefa II..

Romantismus a 19. století

Koncem 18. st. se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je romantickými básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v 19. st. je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.[50] Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.

Dějiny Romů ve 20. století

20. století bylo ve znamení rasistických zákonů[zdroj?] (cikánské legitimace za první republiky v Československu), holokaust (za druhé světové války naprostá většina českých Romů zahynula v koncentračních táborech), komunistických snah o asimilaci (zákaz kočování v roce 1959, snaha o rovnoměrný rozptyl po území Československa), sterilizace žen v nemocnicích bez jejich vědomí, potlačování romského jazyka (tresty za používání romštiny na základních školách) a kultury. Většina romských dětí byla zařazována do zvláštních škol. Na konci 20. století sílí snahy o společenskou a politickou emancipaci, vznikají romské kulturní a vzdělávací spolky, politické strany, organizují se celosvětové sjezdy jako např. zmíněný 1. světový romský sjezd v roce 1971 v Londýně. Současně dochází k emigraci Romů z východní Evropy zejména do Británie, Kanady a USA. Kanada proto znovu zavedla víza pro občany České republiky.

Romové podle zemí

Romská komunita v České republice

Podrobnější informace naleznete v článku Romská menšina v Česku.

Romové jsou v České republice etnickou minoritou. K romské národnostní menšině se při sčítání lidu 2001 přihlásilo celkem 11 746 osob.[51] Počet příslušníku této menšiny je však odhadován až na 300 000 osob (Liégois 1994). Do střední Evropy a na území dnešní České republiky Romové přicházeli asi od konce 14. století. V současnosti zde žije několik větví romského národa. Nevýznamnější a nejpočetnější skupinou jsou „Slovenští Romové“ (zvaní Rumungři[52]), kteří na území Čech a Moravy přišli po druhé světové válce, během níž byla většina původních Českých Romů vyhlazena. Další významnou větví Romského národa jsou olašští Romové.

Romové v ČR patří mezi skupiny zranitelné sociálním vyloučením se všemi negativními důsledky tohoto jevu, jakými jsou:

  • nízká úroveň dosaženého vzdělání, 30 % romských dětí končí podle odhadů aktivistů v praktických školách,[53]
  • následná dlouhodobá nezaměstnanost, až 57 % Romů v produktivním věku bylo v roce 2009 nezaměstnaných,[54]
  • kriminalita[55] a ničení domů a bytů[56], podle odhadů v roce 1991 získávalo prostředky k obživě nelegálně 20-30 % ekonomicky aktivní romské populace.[57]

Souvisí s tím i postoje majoritní části občanů České republiky, v nichž se objevují protiromské nálady ústící také v tzv. protiromské pochody. V médiích bývají Romové často zahrnováni mezi nepřizpůsobivé občany.[58]

Romská komunita na Slovensku

Související informace naleznete také v článku Romská menšina na Slovensku.

Společnost a kultura

Základem rómské společnosti je rodina, kde panuje velká soudržnost. Rodinou jsou pro Romy lidé, v daleko menší míře obydlí. Tradičně se představitel určitého seskupení Romů, který požívá velkou autoritu, nazývá vajda (maďarsky „vévoda“, „kníže“; maďarština slovo zase přejala ze slovanských jazyků). Mezi tradiční romská povolání patřily hudba, kovářství, košíkářství, čištění peří, broušení nožů, věštectví, apod.

Jazyk

Romština, jazyk Romů, patří do indické skupiny indoárijských jazyků. Dělí se na 3 hlavní skupiny:

  • evropská romština (muž = rom)
  • domština (muž = dom, oblast dnešního Íránu)
  • lomaverština (muž = lom, oblast Arménie)

Má nesčetné dialekty (jen v Evropě je jich kolem šedesáti, mnohdy jsou srozumitelné, vyskytují se však i dialekty, které jsou navzájem nesrozumitelné – záleží na procentu přejatých slov).

Národní symboly

Podrobnější informace naleznete v článcích Romská vlajka a Romská hymna.
Romská vlajka

Romská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní polovině, zeleného pruhu v polovině dolní a z červené čakry s 16 paprsky umístěné uprostřed. Čakra, která je také na vlajce Indie, odkazuje na indický původ romského národa. Zelený a modrý pruh symbolizují život věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou.

Tato vlajka byla přijata na 1. Mezinárodním sjezdu IRU v Londýně v roce 1971.

Všeobecně se za romskou hymnu považuje romská píseň Gejľem, gejľem známá též pod názvy Geľem, Geľem; Djelem, Djelem; Opre Roma; Romale, čhavale atd. Za romskou hymnu byla prohlášena v roce 1971 na 1. Mezinárodním sjezdu IRU.[59]

Tradiční příjmení

Mezi typická příjmení českých olašských Romů patří například Horváth, Oláh, Balog a Lakatoš, Romové ze Slovenska mají zase často příjmení Demeter, Sivák atd. Častá jsou také příjmení Žiga a Németh.

Typická příjmení českých Romů do druhé světové války:

  • převážně kočovní čeští Romové – příjmení Růžička, Vrba, Janeček, Procházka, Charvát, Petržilka atd.
  • převážně usedlí moravští Romové – příjmení Daniel, Ištván, Herák, Holomek, Malík, Kýr, Murka atd.
  • německy hovořící Romové v pohraničních oblastech – příjmení Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn atd.

Rovněž některá jména jsou v romské populaci častější než u etnických Čechů (např. Erika, Koloman, Etela, Gizela, Eržika, Sandra, Gejza, Imrich), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě příjmení; většina Romů v České republice však má obdobná jména jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze Slovenska, mají také častěji jména, která jsou v České republice výjimečná, avšak na Slovensku a v Maďarsku celkem běžná (např. Zoltán, Tibor, Margita, Elemír, Dezider, Marika, Attila nebo Aladár).

Náboženství

Romové se přizpůsobili náboženství místního obyvatelstva. V Česku jsou většinou formální katolíci. Jejich patronkou je Černá Sára. Od počátku devadesátých let v Česku přibývá romských členů protestantských církví. Náboženské představy Romů stejně jako zvyky a rituály s nimi spojené se liší podle jednotlivých kmenů a podle krajin, ve kterých žijí. V Česku v některých rodinách zvláště ve větších městech romské tradice mizí, nejdéle se uchovávají tradice spojené se smrtí a narozením. Původem slovenští Romové mají velký respekt z duchů zemřelých, mulů. Mnoho z nich uvádí, že se s nimi alespoň jednou v životě setkali. Z těchto setkání mívají strach. Mulové se jim mohou zjevovat, po případě je varovat před hrozícím nebezpečím. Část slovenských Romů má také obavy z guny daj, zřejmě obdoby slovanské polednice. Ta může uhranout jejich nově narozené dítě, pokud jej nechají o samotě a není pokřtěno. Guny daj lze zahnat magickými praktikami, které se liší podle jednotlivých rodin. Někteří věří i v existenci čarodějnic (strig). Hovořit o strigách a setkání s nimi je zřejmě tabu.

Romští muzikanti v Brně
Festival Khamoro Roma v Praze v roce 2007
Muzeum romské kultury v Brně

Literatura na území Česka a Slovenska

Divadlo

Hudba

Z romského repertoáru pochází tance verbunkos a flamenco (výraz, kterým se původně označovali Romové v Andalusii).

Výtvarné umění

Mezi Romy je mnoho regionálních umělců, v drtivé většině bez vyššího vzdělání. Např. Tibor Červeňák (žije v Hranicích), Aladár Kurej (Humenné), bratři Tibor (Rožňava) a Dušan (Detva) Oláhovi, Rudolf Dzurko (Praha-Smíchov) nebo Edward Majewski (polský Opatow).

Muzeum

Muzeum romské kultury je v Brně, Bratislavská ulice 67.

Fotografie Romů

Romové jsou jedním z častých námětů dokumentární fotografie. V Česku se jim věnovali či věnují především: Josef Koudelka, Eva Davidová, Hana Šebková, Karel Cudlín, Maria Kracíková, Vít Šimánek (autor diplomové práce o fotografiích Romů), Václav Ryčl, Karel Tůma či Libuše Rudinská[61], na Slovensku pak zejména Tibor Huszár, Mišo Suchý a Andrej Bán[62].

Poznámky

  1. V citované literatuře se místo "endonyma" používá také synonymum "autonyma".
  2. Genetická studie z roku 2012 potvrdila předchozí indicie, že evropští a severoafričtí Romové pocházejí z příslušníků kasty nedotknutelných ze severozápadní Indie. Podle této studie měli opustit Indii před přibližně 1000 lety, pravděpodobně jako uprchlíci před pronikajícím islámem.[42][43]

Odkazy

Reference

  1. a b 3.8 milionů podle Pan a Pfeil, National Minorities in Europe (2004), ISBN 978-3-7003-1443-1, p. 27f.; 9.1 milionů podle Liégois, Jean-Pierre (2007). Roms en Europe, Éditions du Conseil de l'Europe.
  2. a b c d e f g h i http://romove.radio.cz/cz/clanek/18884
  3. http://www.edrc.ro/recensamant.jsp?regiune_id=0&judet_id=634&localitate_id=0
  4. Petr Lhotka: Romové v České republice po roce 1989
  5. Kayla Webley, "Hounded in Europe, Roma in the U.S. Keep a Low Profile", Time, October 13, 2010
  6. Alinčová, Milena et. al.  "Původ názvů Rom-Cikán". Interkulturní vzdělávání - příručka nejen pro středoškolské pedagogy. Člověk v tísni. 
  7. Michal Schuster. Pravlast Romů je v Indii. Dokládá to jazyk, řemesla i sociální struktura. National Geographic Česko [online]. . Dostupné online.  
  8. (2002) We Are the Romani People, p. XX. ISBN 978-1-902806-19-8. Ověřeno k 2008-07-31. 
  9. a b "Roma Travellers Statistics", Council of Europe, compilation of population estimates. Archivováno z the original, 6 October 2009.
  10. a b Kenrick, Donald(2007). Historical Dictionary of the Gypsies (Romanies), 2nd, Scarecrow Press, xxxvii. 
  11. Professor Yaron Matras. Domari [online]. School of Languages, Linguistics and Cultures The University of Manchester, 2012-December, [cit. 2012-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Romany, Ethnologue (17. edice, 2013)
  13. Romani [PDF]. Oxford: Elsevier, [cit. 2009-08-30]. S. 1. In some regions of Europe, especially the western margins (Britain, the Iberian peninsula, Scandinavia), Romani- speaking communities have given up their language in favor of the majority language, but have retained Romani-derived vocabulary as an in-group code. Such codes, for instance Angloromani (Britain), Caló (Spain), or Rommani (Scandinavia) are usually referred to as Para-Romani varieties.. Dostupné online. (anglicky) 
  14. http://romani.uni-graz.at/rombase/cgi-bin/art.cgi?src=data/ethn/topics/names.cs.xml
  15. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Bezbřehý a nepřehledný počet názvů, jimiž byly a jsou jednotlivé skupiny Romů označovány v průběhu své mimoindické historie, je poplatný indickému archetypu kastovní (příbuzensko- profesní) reprodukce a navíc územnímu pohybu Romů v různých politických a etno-lingvních prostředích Asie, Evropy, Ameriky a Austrálie. Početné jsou i typy, podle kterých můžeme názvy romských společenství a skupin kategorizovat. Dva základní typy jsou autonyma a exonyma (apelativa).. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 12. Dostupné online. (český)  "Mnohočetnost romských skupin je patrně pozůstatkem diferenciace Romů do původních indických kast a podkast."
  17. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Základní, patrně nejpůvodnější a svým způsobem zastřešující autonymum je etnické jméno (etnonymum) Rom.. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Jurová, Anna(2003).  "From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures". ČAČIPEN PAL O ROMA - A Global Report on Roma in Slovakia: 17. Institute for Public Affairs.“All European dialects of the Roma language include the word “rom”, meaning man or husband. The female form is “romni”, meaning woman or wife.” 
  19. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Ve fonetické modifikaci etnického/kastovního označení D/dom si je Romové přinesli z Indie.. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Council of Europe website [online]. European Roma and Travellers Forum (ERTF), 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Guy, Will(2001).  "Romani identity and post-Communist policy". Between Past and Future: The Roma of Central and Eastern Europe: 19. Univ of Hertfordshire Press.“This new dynamism inspired the foundation of other unprecedented organizations in the West, such as the Gypsy Council in Britain and Nordic Rom Council in Sweden and eventually led to the landmark first World Romani Congress, held in London in 1971 and attended by delegates from fourteen countries. The name Roma was preferred to variants of pejorative terms such as Gypsies, Zigeuner, etc., research comissions were established and in confirmations of the overtly nationalistic agenda, a flag and anthem were adopted.” 
  22. a b Pape, Iveta(2007). Jak pracovat s romskými žáky - Příručka pro učitele a asistenty pedagogů. Slovo 21, 46. “Na tomto sjezdu se Romové usnesli, že označením příslušníků romského národa je etnonymum Rom a od té doby se datuje romský požadavek, aby tento fakt byl majoritou respektován. V Česku je běžně používáno označení „cikán“, přestože je toto označení většinou Romů vnímáno jako hanlivé. Jak řekl v roce 1990 v Československé televizi tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr.Emil Ščuka: „Cikáni je označení deklasované sociální skupiny, Romové je označení národa“.” 
  23. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Ačkoliv dnes existují v různých zemích světa Romové, kteří pro své společenství užívají autonym jiných (Sinti, Kale, Manuš, atd.), ke společnému původu a k základní identitě s Romy se hlásí všichni a to zejména, jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b c d e Jurová, Anna(2003).  "From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures". ČAČIPEN PAL O ROMA - A Global Report on Roma in Slovakia: 17. Institute for Public Affairs.“the Sinti lived in German territory, the Manusha in France, the Romanitsel in England, the Kale in Spain and Portugal, and the Kaale in Finland.” 
  25. a b MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Autonymum Sinti pl. (Sinto sg.m., Sintica sg.f.) užívají příslušníci významného romského společenství, jehož převážný počet žije v Německu. Odtud také jedno z exonymních označení Sintů: "němečtí Cikáni/Romové". Ačkoliv Sintové o sobě nemluví jako o Romech, mají pro svůj jazyk adverbiální výraz romanes (/mluvit/ romsky).. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b c MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Podskupinou Sintů jsou Manušové. Žijí převážně ve Francii. Etymologie jména Manuš je indická, výraz manuš znamená člověk (v sanskrtu, v novoindických jazycích i v romštině).. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Jurová, Anna(2003).  "From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures". ČAČIPEN PAL O ROMA - A Global Report on Roma in Slovakia: 17. Institute for Public Affairs.“The word “manush” is also included in all dialects of Romany. It means man, while “Manusha” equals people. This word has the same form and meaning in Sanskrit as well, and is almost identical in other Indian languages.” 
  28. a b MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Jménem Cale (čti Kale) sami sebe označují Romové ve Španělsku. (...) tento výraz s významem "černý" (...). Dostupné online. (anglicky) 
  29. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Pro svůj jazyk užívají španělští Cale rovněž výraz cale. Jazyk cale je "pararomština", tj. romský etnolekt španělštiny - španělština obsahující romská slova a některá další specifika romštiny.. Dostupné online. (anglicky) 
  30. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Kale je autonymní označení užívané i Romy ve Finsku. Dostupné online. (anglicky) 
  31. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Španělští a finští Cale/Kale spolu nemají pravděpodobně nic společného a stejné autonymum vzniklo náhodně.. Dostupné online. (anglicky) 
  32. The Legend of the Romani Cymreig / Welsh Romani [online]. ValleyStream Media, 1980-2010. The Kale, who became the Welsh Gypsies, probably came from Spain, through France and landed in Cornwall, eventually making their way to Wales.. Dostupné online. (anglicky) 
  33. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Romové v Anglii užívají autonyma Romanichels.. Dostupné online. (anglicky) 
  34. HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 63. Dostupné online. (český)  "Výraznou komunitu tvoří Romové olašští s asi 10 %, kteří se dále dělí na další skupiny, podskupiny a množství rodů. Zatímco jinde v Evropě najdeme rozličné olašské skupiny, u nás se v minulosti zpravidla objevovaly pouze dvě: Lovárové – koňští handlíři a Kalderaši – výrobci kotlů; v současné době žijí u nás většinou jen potomci někdejších Lovárů. I v rámci této komunity však dosud existuje jistá hierarchie podskupin a rodů."
  35. MILENA, Hübshmanová. Romové - subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. I když ze slova samého vyplývá jeho význam, přece zde chceme znovu zdůraznit jeden důležitý fakt, který byl implicitně zmíněn už výše: všichni Romové si v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové (dokonce i ti, kteří se jinak od ostatních Romů distancují autonymem Sinti, Cale, Manuš, atd.. Dostupné online. (anglicky) 
  36. (2001) Identity Formation among Minorities in the Balkans: The cases of Roms, Egyptians and Ashkali in Kosovo. Sofia:Minority Studies Society, Studii Romani, 23. “The Ashkali themselves, according to local conditions, gravitated to the Albanians or to the Roms, declaring most often Albanian or Romani identity, but always preserving their own community distinction (from the Roms and from the Egyptians too).” 
  37. Anerkennung als nationale Minderheit, BAK - Bundesamt für Kultur, online: www.bak.admin.ch
  38. Alinčová, Milena et. al.  "Původ názvů Rom-Cikán". Interkulturní vzdělávání - příručka nejen přo středoškolské pedagogy. Člověk v tísni.“V bývalé ČSSR se Romové poprvé oficiálně prezentovali názvem Rom na půdě Svazu Cikánů-Romů, který vznikl v důsledku politického a společenského uvolnění během Pražského jara 1968. Trval od srpna 1969 do března 1973. K jeho zrušení přispělo také Memorandum, v němž Romové požadovali politický statut a včlenění jazykových a etnických práv do ústavy. Endo-etnonymum Rom bylo opět vystřídáno „občanem cikánského původu“” 
  39. Alinčová, Milena et. al.  "Původ názvů Rom-Cikán". Interkulturní vzdělávání - příručka nejen přo středoškolské pedagogy. Člověk v tísni.“V byzantských pramenech se slovo objevuje již v 8. století” 
  40. HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 11. Dostupné online. (český)  "Podle některých badatelů bylo slovo Athinganoi označením pro příslušníky cizí heretické sekty, která se v oblasti Malé Asie věnovala věštění a černé magii. Romové měli být s touto sektou omylem ztotožněni, neboť se stejně jako oni věnovali magii, vzhledem se výrazně odlišovali od místního obyvatelstva, a navíc přicházeli ze stejné oblasti. Pobytem na maloasijském území mohli Romové převzít některé prvky místní kultury a zvyklosti, které byly typické i pro sektu Athinganů. Je však také možné, jak míní někteří byzantologové, že termínem Athinganoi byli od počátku nazýváni právě Romové."
  41. HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 11. Dostupné online. (český)  "Pro vztah většiny k romské menšině je příznačné, že tímto termínem byli Romové nazýváni svým okolím, aniž by jej sami vytvořili, nebo alespoň posléze akceptovali; s názvem Cikán se Romové beze zbytku neztotožnili nikdy.."
  42. JAYARAMAN, K. S.. European Romanis came from northwest India. Nature India [online]. , 1. prosinec 2012, kapitola Science news. Dostupné online. ISSN 1755-3180. DOI:10.1038/nindia.2012.179.  (anglicky) 
  43. Romové pocházejí z kasty "nedotknutelných". Týden.cz [online]. , 4. prosinec 2012. Dostupné online.  
  44. Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131
  45. a b c Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132
  46. Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133
  47. a b Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141
  48. Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 143
  49. a b c Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145
  50. Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 159
  51. Vláda české republiky. Romská národnostní menšina
  52. Pavel Pečínka: Společenství Romů na Moravě
  53. Lidové noviny 17. 2. 2012 Titulek: Kolonka Rom? I žáci s černými vlasy Autor: Michaela Kabátová, Barbora Říhová
  54. Veronika Rodriguez. Diskriminace Romů stojí Česko ročně miliardy korun. Aktuálně.cz. 10 2009. Dostupné online.  
  55. Petr Kvasnička: Romská kriminalita. Její příčiny, specifika a profil pachatelů (2006)
  56. http://ostrava.idnes.cz/komentar-ke-ghettu-prednadrazi-dm5-/ostrava-zpravy.aspx?c=A120806_094850_ostrava-zpravy_jj
  57. BAKALÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha : Votobia, 2004. 178 s. ISBN 80-7220-180-8. S. 93.  
  58. http://www.novinky.cz/finance/269753-vetsina-romu-davky-nezneuziva-tvrdi-vladni-urad.html
  59. The Council of Europe: Protecting the rights of Roma
  60. Česká televize 13. komnata Laca Decziho
  61. Čeká televize Uloupené mateřství
  62. Stránky Andreje Bána

Související články

Externí odkazy