Dokumentární fotografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eugène Atget: Sběrač hadrů, 1899
Jacob Augustus Riis: Městští bandité, kolem 1890
Lewis Hine: Addie Card (asi 12 let) u spřádacího stroje v bavlnářském závodě v North Pormalu (Pownal). Dívky o ní říkaly, že jí je teprve deset...[1]
Marion Post Wolcottová černoch jde do kina v Belzoni, Mississippi speciálním vchodem „pro barevné“
Ben Shahn: Houslista Bill Henseley, 1937

Dokumentární fotografie (z lat. documentum - předmět doličný) je fotografický styl, který představuje fotografický dokument jako zobrazení reality, jako časový dokument, jako apel nebo upozornění na danou skutečnost. Rozlišuje se subjektivní a objektivní zájem, který za dokumentem stojí – například ideologické nebo sociální pozadí.

„Dokumentární fotografie“ stála například za depresí ve 30. letech dvacátého století v Americe. V roce 1935 vznikla společnost Farm Security Administration (FSA), která zahájila fotografickou kampaň, do jejíhož sociologicko-dokumentárního programu se zapojila řada fotografů. Měla za úkol sestavit dokumentaci sociálních problémů v jižních státech USA.[2] Těmto fotografům vděčíme za výjimečný obraz Ameriky v době krize a jejích dozvuků. V tomto období se formovala „dokumentární fotografie“. Jejími hlavními charakteristikami byl důraz na realismus, snaha bez příkras zachytit věci takové, jaké jsou, spoluprožití bídy a utrpení, jasný morální postoj a konečně samotné vědomí specifičnosti tohoto média.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Novinář, spisovatel, sociolog a průkopník dokumentární fotografie Jacob Augustus Riis v devadesátých letech 19. století vytvořil především díky fotografickému blesku mezní dílo Jak žije druhá polovina (How the Other Half Lives).[4] Fotografie pořizoval v chudinských čtvrtích, ve starých domech, v nájemných ubytovnách kasárenského typu, v policejních noclehárnách a v domácích řemeslných dílnách, kde se zneužívala práce dětí. S pomocí knih, fotografií, novinových článků a přednášek, na kterých promítal své diapozitivy, dosáhl některé změny a nápravy. Zrušily se policejní noční útulky, byla zřízena škola pro bezprizorní děti, doplnily se zákony o dětské práci a odstranila se celá ulice Mulberry Bend, která byla skrýší zločinců.[5] O několik let později Riise v jeho sociálních reformách napodobil Lewis Hine.

Představitelé dokumentární fotografie[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

USA[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADDIE CARD: Search For An Amemic Little Spinner, Chapter One. Navštíveno 1. listopadu 2009
  2. AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.] : Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009.  
  3. BRESCHAND, Jean. Le documentaire: l’autre face du cinéma. Cahiers du Cinéma. (Dokumentární film, jiná tvář kinematografie) [online]. Paříž: Cahiers du Cinéma, Etoile, 2002, [cit. 2009-02-20]. Dostupné online. (Překlad do cs Marta Fialová) 
  4. RIIS, Jacob. How the Other Half Lives, kompletní text a fotografie. [online]. The Authentic History Center, rev. 2008-03-27, [cit. 2009-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DAVIDSON, James; LITTLE, Mark. The Mirror with a Memory [online]. 2000. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • "A New History of Photography", Könemann Verlagsgesellschaft/Michel Frizot, 1998.
  • "Down the Line; Light rail's first day; Getting off on the right track"; Star Tribune, 27. června, 2004.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]