Sportovní fotografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typická sportovní fotografie. Všimněte si malé hloubky ostrosti díky dlouhé ohniskové vzdálenosti a stlačené perspektivy
Fotograf amerického fotbalu s více fotoaparáty, dlouhými objektivy a monopodem

Sportovní fotografie označuje fotografický žánr, který zahrnuje všechny druhy sportů, ve většině případů je součástí novinářské fotografie. Hlavní využití sportovní fotografie je pro publikační účely; specializovaní sportovní fotografové obvykle pracují pro noviny, zpravodajské agentury nebo specializované sportovní magazíny.

V některých sportech se k měření časů a určení vítěze využívá cílová fotografie, která byla poprvé použita na letních olympijských hrách v roce 1912.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1869 vynalezl Eadweard Muybridge jednu z prvních fotografických závěrek. V roce 1877 nafotografoval své rozsáhlé experimenty a zdokonalil svou techniku. Fotografoval až třiceti kamerami. Jako výsledek své práce ve Filadelfii roku 1887 zveřejnil 781 světlotisků pod názvem Animal Locomotion a The Human Figure in Motion. Tyto sekvence fotografií pořízených ve zlomcích vteřiny od sebe zachycují obrazy různých zvířat a lidí při různých akcích.

V roce 1883 vynalezl kameru, která umožňovala zachytit celou sérii expozic na jednu desku, čímž získal pohybový diagram. Později zkonstruoval kameru, která při každém osvitu udělala samostatný snímek jedné pohybové fáze.[1] Vznikl tak zoopraxiskop, což je promítačka, která umožňovala prohlížet fotografie nalepené na kotoučku, při točení klikou se kotouček otáčel a přes objektiv se na plátno promítal pohyblivý obraz.[2]

Obor fotografické žurnalistiky se v čase prvních olympijských her v roce 1896 teprve začal rozvíjet. Pokroky se děly jak v technice fotografie tak i v technologii tisku. Pro venkovní scény (pro fotografii krajiny, architektury nebo průmyslu) byly vyvinuty speciální, ale pořád ještě poměrně velké a těžké „cestovní fotografické kamery“. Masivní ateliérové kamery měly nastavitelnou přední stěnu a také zadní stěnu s matnicí, fotografovalo se s objektivy s různou ohniskovou vzdáleností a obvykle se používaly fotografické desky o velikostech 13×18, 18×24 a 24×30 cm.

Pro cestovní kamery byl nepostradatelný skládací masivní stativ, který sportovní fotografové v Aténách v roce 1896 využili. Vskutku, zachytit sportovce v pohybu se tehdejšími technickými prostředky bylo téměř nemožné. Časy závěrky byly pořád ještě příliš dlouhé. Právě proto je většina snímků statická a aranžovaná. O několik málo let později začaly trh dobývat lehké ruční fotoaparáty, které otevřely nové možnosti fotografické žurnalistiky a také amatérské fotografie.

Přibližně do roku 1880 se v tištěném materiálu reprodukovaly ilustrace nebo fotografie pouze s pomocí časově náročných technik s vysokým podílem lidské práce - technikou dřevorytu, ocelorytu nebo litografie. Zavedení hlubotisku a autotypie umožnilo přímý tisk a rychlejší kopírování fotografických snímků. To umožnilo vydávat noviny a časopisy s obsahově aktuálními obrázky.

Na olympijských hrách v Aténách bylo pravděpodobně pořízeno méně než 100 snímků. Je známo, že na místě pracovalo sedm fotografů: pět Řeků, americký fotoamatér Thomas Curtis (zároveň získal olympijské zlato v běhu na 110 metrů překážek) a Němec Albert Meyer. Mezi fotografickými zpravodaji byl Albert Meyer zdaleka nejplodnější. Je autorem nejméně 56 snímků z celého počtu, což je více než polovina všech známých snímků. Jeho díla jsou při srovnání s fotografiemi ostatních technicky a esteticky jasně lepší. Meyersovy olympijské snímky byly publikovány v roce 1896 v rámci tehdejšího sportovního časopisu Sport im Bild, vycházejícího od roku 1885. Také málokterá moderní publikace o historii olympijských her neobsahuje jeho snímky.

George Grantham Bain (18651944) byl americký fotograf působící v New Yorku. Byl známý jako průkopník novinářské fotografie a „otec zahraniční fotožurnalistiky“.[3] V roce 1898 založil první zprávodajský fotografický servis Bain News Service. Společnost poskytovala fotografické služby, včetně portrétů a zpravodajství o nových událostech po celém světě, se zvláštním důrazem na život v New Yorku. Velká škála témat zahrnovala: celebrity, přehlídky, sportovní akce, imigraci, politické události, letectví i válečné snímky. Většina jeho fotografií se datuje od roku 1900 do středních 20. let 20. století.

V padesátých letech 20. století pracovala pro časopis Sports Illustrated americká fotografka Toni Frissellová. V roce 1953 byla mezi prvními ženami zaměstnanými v Sports Illustrated a po několik desetiletí byla jednou z mála žen mezi sportovními fotografy.

České země[editovat | editovat zdroj]

Jako prvního fotografa sportu na českém území můžeme označit Františka Fridricha díky snímkům z prostředí bruslařských a veslařských sportů.

V roce 1958 získal hlavní cenu World Press Photo český fotograf Stanislav Tereba za snímek z fotbalového zápasu, v roce 2004 pak získal český fotograf Jan Šibík třetí místo v kategorii sport série za snímky tradičního indického zápasu.

  • Tomáš Pospěch (* 1974) si pohrával s kontextuálními odkazy na vizuální strategie sportovní fotografie - Bezúčelná procházka (2004–2008) a Mimo hru (2005–2010). Tomáš Pospěch zde reagoval na vizuální stereotypy, narušoval hranice tradiční sportovní fotografie.

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Fotografové u olympijského vítěze, 2012
Fotografové mají svá vyhrazená místa

Používané vybavení profesionálního fotografa obvykle obsahuje rychlý teleobjektiv a fotoaparát, který má extrémně rychlé časy závěrky. Obecně lze říci, že se používají monopody, s cílem odlehčit fotografovi od těžké kamery a objektivu. Kromě toho před rozhýbáním snímku může ještě pomoci stabilizace obrazu.

Těla fotoaparátů[editovat | editovat zdroj]

Sportovní fotografie vyžaduje světelné a rychlé teleobjektivy. Většinou jsou používány clony f/2.8 a vyšší. Běžným objektivem je například 400 mm f/2.8. Sportovní fotograf však může rovněž využít rybí oko 15mm nebo 16 – 35 mm. Pro větší sportoviště jako například fotbalové hřiště je 99% z obrázků fotografováno 400mm f/2.8. Fotografové golfu mohou použít 500mm f/4, jelikož se většinou fotografuje celý den v pohybu a tento objektiv je lehčí než 400 mm f/2.8.

Velké clonové otvory jsou potřebné z několika důvodů:

  • Malá hloubka ostrosti. Pozadí je výrazně mimo zaostření, což má za následek lepší zaměření na fotografovaný objekt.
  • Objektiv může rychleji zaostřit kvůli většímu množství světla vstupujícího do objektivu - což je důležité u rychle se pohybujících sportů.
  • Kratší časy mohou být použity ke „zmrazení akce“.

Dálkově ovládané fotoaparáty[editovat | editovat zdroj]

Sportovní fotografové mohou používat dálkově ovládané fotoaparáty z místa, kde by jinak nemohli být, například na basketbalovém koši, v hokejové brance, u doskočiště skoku dalekého, u čáry pro hod oštěpem nebo na několika místech najednou - například při dostizích.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sports photography na anglické Wikipedii.

  1. Malá encyklopedie fotografie, Willfried Baatz, Computer Press, Brno, 2004
  2. http://www.koniny.ic.cz/jizdanakoni/index_Page364.htm
  3. "George Grantham Bain, Pioneer News Photographer Dies Here at the Age of 79", New York Times, April 21, 1944,. Ověřeno k 2010-05-09. "George Grantham Bain, pioneer newspaper photographer of this city, whose friends called him "the father of foreign photographic news," died yesterday in ..." 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]