Pierre de Coubertin
Pierre de Coubertin | |
---|---|
2. předseda Mezinárodního olympijského výboru | |
Ve funkci: 1885–1930 | |
Předchůdce | Demetrius Vikelas |
Nástupce | Henri de Baillet-Latour |
Rodné jméno | Charles Pierre Frédy de Coubertin |
Narození | 1. ledna 1863 Paříž, Francie |
Úmrtí | 2. září 1937 (ve věku 74 let) Ženeva, Švýcarsko |
Místo pohřbení | Cimetière du Bois-de-Vaux (46°31′11″ s. š., 6°36′5″ v. d.) |
Choť | Marie Rothan |
Rodiče | Charles Louis de Frédy a Marie Marcelle Gigault de Crisenoy |
Příbuzní | Paul Frédy de Coubertin (sourozenec) |
Alma mater | École libre des sciences politiques |
Profese | historik, pedagog, učitel, spisovatel, rozhodčí patnáctkového ragby, politik, sportovní funkcionář a zakladatel |
Ocenění | World Rugby Hall of Fame (2007) velkokříž Řádu Františka Josefa Řád rumunské hvězdy důstojník Řádu Leopolda II. Sláva sportu … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Pierre de Coubertin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Baron Pierre de Coubertin (1. ledna 1863 Paříž – 2. září 1937 Ženeva), původním jménem Charles Pierre de Frédy byl francouzský pedagog a historik, silně ovlivněný anglosaskou kulturou, který se zasazoval zejména o zavedení sportu do francouzských škol. V této souvislosti se podílel na zrodu a rozvoji sportu v e Francii na konci devatenáctého století. Nejvíce je známý jako zakladatel moderních olympijských her.
V roce 1894 obnovil moderní olympijské hry a založil Mezinárodní olympijský výbor, jehož byl v letech 1896–1925 předsedou. V tomto období navrhl olympijské kruhy a v roce 1915 zřídil v Lausanne sídlo MOV, kde vytvořil muzeum a knihovnu. Zasadil se také o vznik zimních olympijských her, které se poprvé konaly v roce 1924 v Chamonix.
Svým zájmem o školy se dostal do konkurenčního boje se zastánci gymnastiky a tělesné výchovy, kteří měli blíže k zájmům třetí republiky. Jeho zájem o výchovné inovace zpoza kanálu La Manche znamenal, že se podílel také na rozvoji sekulárního skautingu ve Francii a hrál důležitou roli při jeho vzniku. A konečně, jeho humanismus byl zpochybňován badateli, kteří v něm spatřovali koloniálního ducha podbarveného rasismem a výraznou misogynií. Zdá se však, že nedávné studie nabízejí vyváženější pohled. Coubertin je známý také díky svému písemnému dílu, které je rozděleno mezi významné pedagogické práce, z nichž většina úzce souvisí se sportovní praxí, a historické a politické práce.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Rodina Fredy pochází z italského Říma. Právě na jejich panství, na místě bvývalých Néronových zahrad, byla 14. ledna 1506 nalezena skupina Láokoón. Získal ji papež Julius II. udělením doživotní licence Feliciovi de Fredis na vybírání daní na římské Porta San Giovanni. Zakladatelem francouzské větve rodu Fredyů, původem z říma, byl Alfon Fredy, uváděný před rokem 1523 jako královský právník v hofmistrovství Montfort-Lamaury. Jeho vnuk Jean Fredy (1593–1677), panoš pán s Coubertina, byl právníkem v pařížském parlamentu. Získal pozemky Coubertinů v Saint-Rémy-les Chevreuse. V roce 1629 byl nobilitován patentním listem a v roce 1683 ponechán ve šlechtickém stavu. Erb rodu Coubertinů tvoří azurový štít s devíti zlatými mušlemi a heslem Dívej se daleko, Mluv nahlas, Jednej pevně.
Baron Pierre de Coubertin byl synem Charlese Fredyho, barona de Coubertin (1822–1908), pařížského malíře, který byl za své dílo v roce 1865 vyznamenán Řádem čestné legie, a Agathe Marie–Marcelle Gigault de Crisenoy, vnučky Achille Étienna Marie Gigault de Crisenoy, dědičky zámku Mirville (Seine–Maritime) v Normandii, kde Pierre prožil své dětství.
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 1. ledna 1863 v Paříži (v ulici Oudinot č. 20 v 7. pařížském obvodu) v aristokratické rodině jako třetí dítě Charlese Louise de Frédy a Agathy-Gabrielle de Mirville de Coubertin.V letech 1874–1881 byl vzděláván jezuity ve škole Saint–Ignace v ulici de Madrid, kde se zdálo že je předurčen pro povolání zbrojíře. V roce 1880 složil maturitu z literatury a v roce 1881 z přírodních věd. Vyloučil vojenskou kariéru a v roce 1882 se zapsal na École libre des science politiques, kde v roce 1885 získal bakalářský titul z práv. Byl také studentem práv na Institu catholique de Paris. Od roku 1883 se během svých pobytů v Anglii věnoval všem anglosaským sportům (veslování, boxu, jízdě na koni a šermu), ale vynikal především ve střelbě, podobně jako Justinien Clary, první předseda Francouzského olympijského výboru (COF), a později Jean de Beaumont.Coubertin byl několikanásobným mistrem Francie ve střelbě z pistole.
Po dobu tří let sledoval sociální a morální vývoj britských škol, který považoval za jednu z příčin síly tohoto národa. Po návratu do Francie se od roku 1887 věnoval zlepšování francouzského vzdělávacího systému, přičemž se inspiroval britským a americkým příkladem, zejména prací Thomase Arnolda o školním sportu a zejména ragby, pro které byl nadšen. S přáním uplatnit tento model ve Francii na rozdíl od Paschala Grousseta a Philippa Tisié, kteří upřednostňovali francouzské tělovýchovné praktiky, zahájil téhož roku kampaň na podporu školního sportu sérií knih a článků, v nichž zdůrazňoval prioritu "regenerace francouzské rasy" prostřednictvím tělesné a morální převýchovy budoucích elit země, která utrpěla porážku v roce 1870. Domníval se, že součástí výuky by měla být tělesná sportovní příprava, kterou považoval za důležitou pro správný vývoj mladých lidí. Učitelský sbor a rodiče ho však nepodpořili. Postavil se proto na stranu republiky, čímž si znepřátelil svou rodinu a roajalistický klan. V roce 1888 byl zvolen do městské rady v Mirville, aniž by kandidoval ve volbách, ale později se rozhodl, že nebude pokračovat v politické kariéře – jeho jediným zájmem se stalo učení a sport.
Rostoucí mezinárodní zájem o starověké olympijské hry, podporovaný tehdejšími archeologickými nálezy v Olympii, jej přiměl k vytvoření plánu na oživení her, zakázaných v roce 394 n. l.
Poprvé s návrhem vystoupil 25. listopadu 1892 na jubilejním zasedání Unie francouzských společností atletických sportů v amfiteátru pařížské Sorbonny. Ohlasu se nedočkal.[1]
Aby svůj plán zpopularizoval, zorganizoval 16.–25. června 1894 mezinárodní Kongres pro obnovení olympijských her v Sorbonně v Paříži. Zúčastnilo se jej 79 delegátů ze 49 svazů a klubů zastupujících 12 zemí. Češi zde nebyli. Na tomto kongresu navrhl znovu zavést olympijské hry. Kongres dne 20. června s návrhem souhlasil a 23. června odsouhlasil složení řídícího orgánu – Mezinárodního olympijského výboru (MOV). On sám se stal jeho generálním tajemníkem (v letech 1894–1896). MOV rozhodl, že první olympijské hry po patnácti stoletích se budou konat v Aténach v Řecku a následně každé čtyři roky. První olympiáda byla velmi úspěšná a po jejím skončení a odstoupení prvního předsedy MOV Demetria Vikelasa se on sám stal předsedou organizace, kterou založil. Předsedou MOV byl 29 let, v letech 1896 až 1925. Vytvořil olympijský protokol, ceremoniály zahájení i zakončení her a je i autorem první olympijské vlajky, symbolu a hesla. Vše bylo předvedeno na kongresu MOV roku 1914 v Paříži.[2]
Přes počáteční úspěch byly následné hry v letech 1900 v Paříži a 1904 v Saint Louis zastíněny současně konanými mezinárodními výstavami a dostalo se jim jen malé pozornosti médií.
Tento trend se podařilo zvrátit čtvrtými hrami v roce 1908 a Olympijské hry se staly nejdůležitější sportovní událostí. Pro hry v roce 1912 vytvořil zcela nový sport – moderní pětiboj a po hrách v roce 1924 v Paříži odstoupil z vedení MOV. Třetím předsedou MOV se stal Belgičan Henri de Baillet-Latour.
Čestným předsedou MOV zůstal až do své smrti v roce 1937 v Ženevě. Je pochovaný v Lausanne, které je sídlem MOV, a jeho srdce bylo pochováno v památníku v blízkosti starořecké Olympie. V Praze se nachází Hotel Coubertin v areálu strahovského stadionu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre de Coubertin na Wikimedia Commons
- Autor Pierre de Coubertin ve Wikizdrojích
- Osoba Pierre de Coubertin ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre de Coubertin
- Discours de Pierre de Coubertin à la Sorbonne, annonçant la rénovation des jeux olympiques - Version audio
- Le vrai Pierre de Coubertin
- Tissier et Coubertin
- Site officiel du Comité français Pierre de Coubertin
- Předsedové Mezinárodního olympijského výboru
- Olympijské hry
- Francouzští historikové
- Popularizátoři sportu
- Francouzští sportovní funkcionáři
- Absolventi Sciences Po
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Řádu polární hvězdy
- Nositelé Řádu Leopolda II.
- Nositelé Řádu Fénixe
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu bílé růže
- Nositelé Řádu svatého Olafa
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Osobnosti na italských poštovních známkách
- Osobnosti na moldavských poštovních známkách
- Osobnosti na německých poštovních známkách
- Osobnosti na rumunských poštovních známkách
- Osobnosti na řeckých poštovních známkách
- Narození v roce 1863
- Narození 1. ledna
- Narození v Paříži
- Úmrtí v roce 1937
- Úmrtí 2. září
- Úmrtí v Ženevě
- Průkopníci sportu
- Osobnosti na argentinských poštovních známkách
- Historikové 19. století
- Historikové 20. století